58. otázka - Jaké jsou důkazy existence Boha?

Existují lidé, kteří jsou skálopevně přesvědčeni, že neexistuje žádný důkaz, který by podporoval víru v existenci Boha. Toto přesvědčení však stojí spíše na neznalosti, zaslepenosti nebo otevřeném nepřátelství vůči náboženství než na pečlivé racionální úvaze. Důkazy zde jsou - ovšem pouze pro ty, kteří je chtějí vidět a nezavírají před nimi oči. Nepřímých - více či méně silných - indicií pro boží existenci můžeme kolem sebe najít nespočet. Ne však tolik, aby měly charakter nezvratného důkazu.

Proč? Možná proto,

• aby Bůh neomezil naši svobodnou vůli a tím nás "nedonutil" v Něj věřit (viz otázka č. 2).
  
• že se záměrně skrývá, abychom Jej hledali (viz např. Skutky apoštolů 17,27).
  

Jinými slovy - dává nám dostatek důkazů k tomu, abychom Jej nalezli, ale ne tolik, aby nebylo možné pochybovat.

Slovy matematického génia Blaise Pascala: "A tak se zjevil otevřeně těm, kteří ho celým srdcem hledají, a zůstal skrytý pro ty, kdo mu celým srdcem unikají, přitlumil svou prozřetelnost tím způsobem, že dal viditelná znamení těm, kdo ho hledají, a ne těm, kdo ho nehledají." [48, s. 87]

Nyní již k samotné argumentaci. Jako křesťané věříme, že celý vesmír, včetně naší planety, je Jeho dílem. Jsme proto omezeni v procesu vědeckého poznávání, neboť lze zkoumat pouze Jeho dílo, nikoliv Jeho samotného. Přesto všechno věřím, že právě toto dílo (stvoření) ukazuje mnohými způsoby na to, že za ním stojí dokonalá a naše myšlení přesahující inteligence - přesně tak, jak nám líčí Bible. Boží existenci proto nelze vědeckými metodami stoprocentně dokázat, stejně jako ji nelze ani vyvrátit. Vždy zde zůstane prostor pro naše vlastní rozhodnutí a víru. S tímto vědomím také přistupujte k níže uvedeným důkazům. Pokud by je ovšem chtěl někdo přesto odmítnout (pouze na základě neexistence absolutního důkazu), musí si uvědomit, že tím v principu zpochybňuje celou historii lidstva nebo třeba náš soudní systém. Dokazování minulých a neopakovatelných dějů totiž funguje na základě důkazů soudní povahy (např. vyšetřování vraždy). Prokázat však jednoznačně, že např. Hannibal přešel se slony Pyreneje, nelze! Dokázat vlastně nelze ani to, že nějaký Hannibal vůbec existoval - přesto se to považuje za historický fakt. I z tohoto důvodu mohou existovat lidé, kteří popírají holocaust - událost relativně velmi nedávnou.

Jakým směrem ukazuje příroda?

Existuje mnoho argumentů, proč je logičtější přijmout víru ve Stvořitele, než věřit ve slepé mechanismy přírody a náhody. Pokusím se shrnout alespoň nejdůležitější z nich. Tyto důkazy nejsou z mnoha důvodů nezpochybnitelné (zpochybnit lze úplně vše), mají však svoji vysokou vypovídací hodnotu, která nemůže nechat poctivě uvažujícího člověka chladným. Prosím vás tedy - odstraňte na chvíli předsudky a zvažte těchto několik málo bodů. Kterým směrem ukazují? Shoda okolností, nebo promyšlený záměr?

1) Vznik života

"Každá živá buňka, dokonce i ta nejjednodušší bakterie je plná molekulárních přístrojů, které by byly snem každého nanotechnologa..., je v zásadě nemožné představit si, jak se buněčné stroje... mohly samy od sebe sestavit z neživé hmoty. Charakter prvních organismů a konkrétní okolnosti vzniku života mohou zůstat vědě navždycky skryté." - profesor genetiky na Harwardu a držitel Nobelovy ceny Dr. Jack Szostak [16]

Život jako takový je pro všechny vědce skutečnou záhadou. Jeho samotný vznik nevyjímaje. I ta nejmenší buňka je tak extrémně složitá, že se jí nevyrovná svou komplexností ani největší velkoměsto. O zázračné složitosti, funkci či komunikačnímu jazyku DNA ani nemluvě. Jinými slovy, existuje nespočet extrémně a nepředstavitelně složitých systémů, při jejichž studiu se vědcům tají dech. Fyzik a informační teoretik Hubert Yockey k DNA dodává: 

"Existuje totožnost mezi skladbou DNA (a proteinem) a psanou lingvistickou zprávou. Pokud pokusy potvrdily, že jedině inteligence vytváří písemné zprávy a není znám žádný jiný případ o opaku, podle abduktivní metody z toho vyplývá, že DNA a proteiny vytvořila inteligentní příčina." [7, s. 54]

Má otázka tedy zní - pokud blíže prozkoumáme tuto úžasnou symfonii miniaturních robotů a počítačů, jaký je logický závěr, který nám při použití selského rozumu přichází na mysl? "To nemohlo vzniknout samo." Někdy se vědci snaží přijít s alternativním vysvětlením, např. že život přišel z vesmíru (tzv. panspermie nebo zásahem mimozemských civilizací). To však problém vůbec neřeší a odsouvá na jiné místo ve vesmíru. Proč je ale myšlenka nadpřirozené inteligence, která je v tomto případě nejlepším kandidátem na vysvětlení, tak provokativní? Víra v inteligentního Stvořitele je směšná, ale víra v to, že se hromada kamení (či směs neživých chemických prvků) sama změnila na úžasně složité lidi a přírodu je logičtější? Jsou mnozí, kteří na základě svých odborných vědeckých poznatků tvrdí, že se ona hromada kamení na lidi nepromění - ani za miliardy, ani biliony let. Bez inteligence to prostě nelze. Neexistují přírodní zákony, které by dokázaly formovat hmotu takovým způsobem, aby ožila a začala sama myslet! Naopak inteligence si stavebních prvků oné "hromady kamení" může použít jako hlavních komponentů pro své dílo. Umí spojit neživé chemické prvky, aby tento celek fungoval, a umí do nich vložit informační kódy zajišťující další reprodukci. Toto je při současném poznání zcela logický a intelektuálně poctivý závěr - život povstal zásahem vyšší moci.

Tuto polemiku zakončeme slovy mikrobiologa Dr. Miltona Wainwrighta: 

"O vzniku života už bylo napsáno tolik, že se může zdát nadbytečné něco přidávat. Navzdory naprostému nedostatku přesvědčivých důkazů se má obecně za to, že život na Zemi povstal z jednoduchých chemikálií. Dostáváme se blíže k chápání vzniku života? Realita je taková, že navzdory egu mnohých, zůstává existence života záhadou. Nejedná se o to, že by biologie odkrývala povrch tajemství, ona ten povrch stále ještě vůbec ani nenašla!" [16]

2) Evoluční teorie = neprokázaná mytologie

Na tomto místě bych rád zmínil neschopnost prokázat, že by bylo možné, aby vznikl život (informace, genetické programy apod.) evolučními mechanizmy (mutace-selekce-pohlavní výběr). Nehovoříme zde o teoriích, fungujících počítačových modelech či navrhovaných teoretických řešeních různých evolučních děr! Hovoříme zde o nespekulativních a vysoce průkazných důkazech, které evoluční teorie zoufale postrádá, ačkoliv prezentuje pravý opak! Není tedy ani zdaleka empiricky prokázáno, že se jednobuněčná bakterie proměnila na mnohobuněčného bakteriologa, houba na houbaře, ryba na rybáře apod. Mnozí mi možná namítnou, že neplatnost teorie A neznamená automaticky platnost teorie B. V tom mají pravdu. Mnozí vědci se však shodují na tom, že jediná možnost vedle samovolného vzniku života je stvoření života. Pokud tedy důkazy ukazují na nemožnost varianty A (že život vznikl sám od sebe), je rozumné odvozovat správnost teorie B (život nevznikl sám od sebe).

3) Vznik vědomí, uvědomování si sebe sama

"Proč by měla mít hromádka atomů schopnost myslet? Proč bych měl být já, dokonce i teď, když píšu, schopen přemýšlet o tom, co dělám, a proč byste měli vy, v tomto okamžiku, kdy čtete, být schopni zvažovat má slova. Nikdo, určitě ne darwinista jako takový, není schopen na to odpovědět. Jde o to, že vědecká odpověď neexistuje." - darwinistický filozof Michael Ruse [4, s. 235]

Dostáváme se k další, pro vědu naprosto záhadné a nezodpovězené otázce - jak je možné, že pouhá hmota ožije a vznikne vědomí? Přece jen - vznik buněk, bakterií, orgánů, samotné DNA nebo mozku, který je nejsložitějším systémem v našem vesmíru, tvoří pouhou hmotu. Podotýkám, že mnoho vědců nevěří, že je vůbec možné, aby slepé přírodní procesy mohly způsobit již jenom vznik této "hmoty". Máme zde ovšem něco více - "hromadu chemikálií" (tedy naše tělo), která je schopna přemýšlet, vnímat sebe sama, krásu, cítit lásku, radost a zlost. Tedy lidskou mysl (či duši, chcete-li), která funguje "nad" touto hmotou. Striktně materiálně přemýšlející lidé tvrdí, že všechno toto je pouhý výsledek chemických reakcí našeho mozku. Problém je však v tom, že jsou informace (tedy naše myšlenky) na hmotě nezávislé a jiné povahy. Vše tedy spíše nasvědčuje tomu, že je mozek jakýmsi přijímačem ("hardwarem"), skrze který se naše nefyzické vědomí ("software") projevuje.

Ani zde skeptici nebudou chtít vidět boží tvůrčí ruku a naopak často využijí tento argument k protiútoku - třeba v tom smyslu, že se věřící chytají pouze spekulativních míst a nic lepšího nemají. Chtěl bych však podotknout, že tato spekulativní místa jsou naprosto zásadní v jakýchkoliv filozofických úvahách o původu světa. Nemluvě o tom, že při jejich prozkoumání je zcela rozumné učinit závěr, že stejně tak jako vznik života i původ lidského vědomí vykazuje zjevné známky inteligentního tvůrce.

4) Nepředstavitelná dokonalost živých organismů a přírody

"Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu. Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě." (Římanům 1,18-21)

Podle Bible nebude mít žádná lidská bytost, která byla příčetná a byla schopna vnímat objektivní realitu, výmluvu, že se o Jeho existenci nemohla dozvědět. V teologické terminologii tomu říkáme "všeobecné zjevení". V něm Bůh ukazuje účelnost, smysl a dokonalost stvořených věcí, jejichž cílem je na Boha poukázat a k Němu člověka nasměrovat. Hovoříme zde o přírodě, počínaje tajuplnými mikrobiologickými procesy živých buněk přes důmyslné obranné systémy mnohých živočichů, inteligenci rostlin, fascinující fungování ekosystémů, nepochopitelné instinkty (např. při migraci) živočichů až po důmyslnost vesmíru. Když studujete dokonalou harmonii, složitost a nepopsatelnou eleganci různých prvků přírody, musíte prostě žasnout. Nejen, že jsou tyto systémy samy o sobě extrémně důmyslné, ony jsou mnohdy sladěny i zcela nezávisle na sobě a jedny bez druhých nemohou existovat! Zkrátka - celá příroda ve vší své dokonalosti, složitosti a rozmanitosti odráží moudrost a dokonalost našeho Stvořitele.

Geofyzik a filozof vědy Dr. Stephen C. Meyer, který je součástí vědeckého hnutí inteligentního designu (ID), říká: 

"Teorie inteligentního designu je založena na vědeckých důkazech - na objevu miniaturních buněčných strojů, na objevu složitých obvodů v buňkách, na objevu kódu, informace uložené v DNA a v RNA a také na systému odevzdávání informací v buňce. Myšlenka ,designu' je založená na těchto objevech a také na vědomostech, co je k vytvoření takových systémů potřebné - na naší zkušenosti, že jen inteligence může vytvořit takové složité jednotky. Předpokládat vliv nějaké inteligence je úplně přirozené. Takže, na rozdíl od tvrzení v médiích, nejde o teorii založenou na náboženství, ale na vědě... Protože v buňce nacházíme informaci, poukazuje to na skutečnost, že tu hraje roli nějaká inteligence." [52]

Lidstvo zdegenerované hříchem však záměrně potlačuje a zavrhuje toto poznání. Vyrábí si náhrady pravdy a překračuje boží zákon vepsaný do našich srdcí. Evoluční vědci také žasnou nad tou krásou, harmonií a důmyslností přírody. Nebojí se pro její popis použít slovo "zázrak". Jejich srdce však otupělo. Celá příroda křičí, že nese známky inteligentní konstrukce, oni ale tento hlas přehlušují a prohlašují: "To samo."

Autor stránek kreacionismus.cz na toto téma provokativně reaguje:

 "Bába zelinářka s pětitřídkou, která se podívá na přírodu a řekne ,to se přece neudělalo samo' má v hlavě víc rozumu než pan Dr., doc., prof., Csc, který vymýšlí příběhy, jak se z bláta nějaké planety stal člověk." [53]

A skutečně, sama Bible uvádí: "Blázen si v srdci říká: Bůh není." (Žalmy 53,2; ČSP). Být inteligentní ještě neznamená být moudrý. Mnoho lidí je inteligentních, ale nemoudrých a naopak. Bible k tomu dodává: "Počátek moudrosti je bázeň před Hospodinem." (Žalmy 111,10; ČSP).

5) Zázračně vyladěný vesmír

"Astronomové zjistili, že zákony vesmíru, naší galaxie a našeho slunečního systému jsou tak pečlivě nastavené pro podporu života, že jediným rozumným vysvětlením tohoto faktu je předpoklad osobního, inteligentního Stvořitele." - Hugh Ross, astrofyzik [7, s. 55]

Náš vesmír obsahuje hodně vzájemně provázaných fyzikálních vztahů a konstant, jejichž preciznost a "vyladění" mnoha vědcům bere dech. Vedle toho existuje velmi mnoho nutných podmínek k tomu, aby život a náš vesmír vůbec mohly existovat. Od fyzikálních vztahů a konstant až po naši polohu ve vesmíru. Všechno toto je velmi precizně vyladěno a ve vzájemné souhře. Např.:

• Kdybychom změnili hodnotu gravitační konstanty o pouhých 0,00000000000000000000000000000000000001 %, nemohlo by existovat naše Slunce, a tudíž ani my [54].
• Známý australský teoretický fyzik P. C. W. Davies zase odhaduje, že změna v hodnotě slabé jaderné síly o pouhých 1:10 na 100 by zabránila existenci života ve vesmíru. (pro srovnání - počet atomů v celém pozorovatelném vesmíru se matematicky vzato odhaduje na 10 na 81) [54]

V tuto chvíli je známo již více než sto takových úzce definovaných hodnot. Ještě jeden z těchto příkladů stojí za pozornost poměr hmotnosti protonu a elektronu. Aby mohl existovat život, nesmí se jejich poměr změnit ze současné hodnoty o více než jeden dílek ku 10 na 37. Astrofyzik Dr. Hugh Ross pro lepší představu o této citlivosti píše:

"1:10 na 37 je natolik neuvěřitelně citlivá hodnota, že je těžké si uvědomit, co představuje. Následující analogie by mohla pomoci. Pokryjme deseticentovými mincemi celý severoamerický kontinent od země až k měsíci. Sežeňme miliardu dalších, naprosto identických kontinentů a proveďme to samé. Vyberme pak jeden deseticent, nabarvěme jej na červeno a zamíchejme do jedné z miliardy hromad mincí. Poté požádejme přítele, ať se zavázanýma očima vybere onu jedinou červenou minci. Šance, že se mu to podaří, je jedna ku deseti na třicátou sedmou." [54]

Vzpomeňte si na polemiku o vzniku života. Vědci žasnou a netuší, jak mohl biologický život vzniknout - to však již mnohdy uvažují, že jsou všechny výše zmíněné základní podmínky pro existenci života splněny. Ale ono to, jak sami vidíte, taková samozřejmost není. Tato skutečnost sice také nemůže být stoprocentním důkazem boží existence, neboť je možno ji obejít tvrzeními "měli jsme štěstí", "jsme tu, tak se to nějak stát muselo", "možná existuje nekonečné množství vesmírů" apod. Jsem však přesvědčen, že výše uvedená fakta nemohou nechat žádného poctivého člověka chladným. Moderní kosmologie přivádí k víře v Boha stále více vědců. Jedním z nich je i profesormatematické fyziky Frank Tipler:

"Když jsem před dvaceti lety začínal svoji kariéru v kosmologii, byl jsem přesvědčený ateista. Ve svých nejdivočejších snech bych si nepředstavil, že jednoho dne budu psát knihu s cílem ukázat, že ústřední tvrzení židovsko - křesťanské teologie jsou ve skutečnosti pravdivá a přímo vyplývají ze zákonů fyziky, jak jim dnes rozumíme. K tomuto závěru jsem byl dotlačen neúprosnou logikou mého vlastního odvětví fyziky." [55]

Jiný velmi známý fyzik, Eugene Wigner, kdysi napsal v pojednání "Nesmyslná účinnost matematiky v přírodních vědách" o tom, že matematické základy přírody "hraničí s tajemnem a neexistuje pro ně rozumné vysvětlení." [56]

I fyzik Paul Davies toto potvrzuje slovy: 

"Je těžké ubránit se dojmu, že současná struktura vesmíru, zjevně tolik citlivá vůči sebemenším změnám v číslech, byla velice pečlivě promyšlena. Zdánlivě zázračný soulad těchto číselných hodnot musí zůstat tím nejpřesvědčivějším důkazem pro kosmický projekt." [4, s. 116]

Ostatně i významná osobnost moderní vědy, teoretický fyzik Stephen Hawking, který nevěřil v Boha Stvořitele, se např. o precizním vyladění v kontextu Velkého třesku vyjadřoval s podivem: 

"Jestliže by hustota vesmíru jednu sekundu po Velkém třesku byla větší o jednu tisícibiliontinu, vesmír by se za deset let zhroutil. Jestliže by však hustota vesmíru byla o stejnou část menší, byl by vesmír po deseti letech v podstatě prázdný. Jak je možné, že počáteční hustota vesmíru byla stanovena s takovou přesností? Možná, že to, že vesmír měl mít právě onu kritickou hustotu, má nějaký důvod." [48, s. 43]

Přikládám zajímavý tématický videodokument, který daný argument více rozebírá.

Nakonec nechejme promluvit i samotnou Bibli: "Nebesa vypravují o boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou." (Žalmy 19,2)

6) Argument matematického kódu

Víte o tom, že nejenom vesmír, který je tvořen perfektními matematickými vztahy, ale i živá příroda vykazuje známky matematických rovnic a kódů? Jedním z nejvíce fascinujících matematických vztahů je např. Fibonacciho posloupnost, kterou nalézáme napříč celou přírodou v mnohých rostlinách, stromech, některých živočiších nebo třeba u spirál galaxií. Např. listy na stoncích rostlin rostou tak, aby byly co nejvýhodněji natočeny k přijetí slunečních paprsků, dešťových kapek a vzduchu. Stonek pak vytváří při svém růstu listy nikoliv chaoticky, ale opět v matematicky laděné struktuře, která je pro přežití rostliny nejefektivnější.

S Fibonacciho posloupností úzce souvisí tzv. "zlatý řez", podle kterého je vyladěno lidské tělo a mnoho jiných prvků v přírodě. Tento matematický princip je také hojně využíván v umění či fotoprůmyslu, neboť je pokládán za ideální poměr mezi různými délkami. Určuje tak např. délku jednotlivých článků našich prstů přes poměr trupu až po proporce našeho obličeje. Všechny tyto principy jsou pokládány za vysoce efektivní a praktické, následkem čehož mnozí pronášejí různé výroky typu "příroda volí nejefektivnější řešení", "příroda je mocná čarodějka" apod. Na kterou stranu se pomyslné misky vah převažují? Náhoda, či záměr?

7) Argument vědeckého poznávání a podmínek k životu

"Nejnepochopitelnější věcí na světě je, že svět je pochopitelný." - Albert Einstein [57]

Zamysleli jste se někdy nad následujícími fakty?

• Jak je vlastně možné, že můžeme svět a vesmír poznávat? Nejenom to, že vůbec máme tuto schopnost, ale také to, že je příroda nastavená k tomu, abychom ji mohli studovat a do detailů poznávat?
  

• Víte např. o tom, že naše planeta obývá vesmír v tzv. obyvatelné zóně (velmi malá část vesmíru, kde již tato lokace se dá pokládat za výhru v galaktické loterii) a v rámci této zóny obýváme nejlepší možné místo pro výzkum vesmíru?
  

• Pro udržení života na naší planetě musí existovat vedle dříve zmíněných fyzikálních a chemických konstant také další extrémně nepravděpodobná "souhra náhod". Aby mohl existovat život, musí být všechny tyto faktory v galaxii splněny ve stejném místě a čase. Jedná se prozatím o přibližně 20 podmínek, jako je existence vody v kapalném stavu, správná vzdálenost od domovské hvězdy, správná tloušťka zemské kůry, správná intenzita magnetického pole, správná atmosféra, správný typ slunce, správně postavený a velký měsíc stabilizující rotaci planety apod. Když vědci stanovili poměrně střízlivý odhad sladění všech těchto podmínek najednou, vyšla jim pravděpodobnost 10 na -15, což je 1 : milion miliard [58]. To činí z hlediska pravděpodobnosti další extrémně nízké číslo a podtrhuje myšlenku, že za tak velkou souhrou náhod musí stát nějaká inteligentní bytost. Jinými slovy, princip průměrnosti (mezi vědci docela zažitý) prezentující názor, že naše planeta není nijak moc výjimečná a že se vesmír jenom hemží životem, je v posledních letech stále více zpochybňován právě odhalováním nutných podmínek pro udržení života a ukazuje se, že naše planeta je přece jenom jedinečná. A nejenom to - některé z těchto podmínek pro udržení života jsou perfektně "přichystány" právě pro ono vědecké bádání (viz např. dokument "Jedinečná planeta").

• Víte také, že unikátní fenomén úplného zatmění slunce, pozorovatelný z naší planety, který sám o sobě vyžaduje precizní splnění podmínek pro jeho sledování, umožnil vědcům poznávat tento svět a učinit mnohé vědecké objevy?

Mnozí vědci berou srozumitelnost a ladné uspořádání vesmíru jako samozřejmost. Nicméně tak precizní vyladěnost v kombinaci s realitou, že ji můžeme poznávat, je velmi pozoruhodná. Na jednu stranu zde máme zázračně sehrané a důmyslně vyladěné podmínky pro vznik vesmíru a života, na druhou stranu pak schopnost všechno toto do velmi velkých detailů pochopit. Jak je to možné? Z naturalistického hlediska jsme byli "evolucí stvořeni" tak, abychom byli schopni ulovit kořist, poprat se s každodenními problémy a získat partnery pro reprodukci. Proto se mnozí vědci oprávněně ptají, proč máme také schopnost poznat např. to, co se děje uvnitř atomů nebo černých děr. To je úplně jiná úroveň požadavků než ta, kterou potřebujeme při "dobrém darwinovském přežití".

Teoretický fyzik Paul Davies toto téma zakončuje slovy: 

"To, že jsme součástí vesmíru, není náhoda nebo bezvýznamný vedlejší produkt. Vůbec netuším, jak toto propojení funguje ani proč existuje, ale žasnu nad tím, že dokážeme vesmíru porozumět až do tak velké hloubky a v drobných detailech." [58]

8) Argument krásy, kultury, umění...

Zamysleli jste se někdy nad tím, proč vnímáme krásu? Co je to láska? Proč prožíváme příjemné pocity spojené s harmonií přírody (např. sledování hvězdné oblohy)? Proč je pro člověka tak důležitá kultura a umění? Z čistě biologického hlediska založeného na evolučním scénáři se zdá všechno toto zbytečné a nepotřebné. Naopak se ukazuje, že všechno toto je spíše nehmotné a duchovní podstaty. Není tedy divu, že nespočet lidí vidí v celé té nádheře a harmonii boží stopy a částečně i Jeho samotného. Bůh sám je nejvyšší krása, a proto můžeme vidět tyto stopy i v Jeho díle. Smutně však dodávám, že svět již není jako dřív (propadl prokletí a rozkladu). Proto je této krásy mnohem méně. Přesto jí máme k dispozici dostatek na to, abychom se nad jejím smyslem mohli pozastavit a rozmýšlet i nad jejím původem. Mezinárodně uznávaný křesťanský autor Dr. Timothy Keller k tomu trefně poznamenává: 

"Pokud evolucionisté tvrdí, že to, co nám naše mozky sdělují o morálce, lásce a kráse, není reálné - pokud je to pouhý soubor chemických reakcí, jejichž prostřednictvím si můžeme předávat genetický kód - pak se tak musejí chovat i mozky evolucionistů. Proč by jim tedy měli důvěřovat?" [43, s. 173]

9) Kosmologický argument

Dalším důkazem existence Boha je logický argument příčinnosti, jenž lze vyjádřit následovně [59]:

A) Vše, co má svůj počátek, má nutně i svoji příčinu

Tato teze se opírá o jeden z nejdůležitějších principů vědy - zákon kauzality. Pokud má nějaká událost počátek v čase, má i svoji příčinu. Toto je také naše každodenní zkušenost. Pokud najdeme na stole jídlo, evidentně jej někdo uvařil a na stůl položil. Pokud na křesle manželka najde neuklizené ponožky, jen těžko budu vysvětlovat, že tento nález nemá svoji příčinu. Zde znovu přicházíme k námitce: "A co počátek toho vašeho Boha?" Již jsme si řekli, že příčinu musí mít vše, co má počátek v čase. Pokud však Bůh svůj počátek v čase nemá, nemusí mít svoji příčinu a tento argument se na Něj nevztahuje (více v otázce č. 4).

B) O vesmíru víme, že měl počátek

Není tomu tak dávno, co byla tradiční křesťanská představa (že svět byl stvořen z ničeho) častým terčem posměchu. Dřívější evropská sekulární společnost - včetně hinduistů či buddhistů - věřila ve věčný vesmír. Situace se však s hlubším poznáním obrátila - jen málo vědců nyní pochybuje o tom, že vesmír měl svůj počátek (a nejspíše bude mít i svůj konec).

C) Proto má vesmír nutně nějakou příčinu

Po logické stránce nelze argumentu mnoho vytknout. Možná i proto se skeptici často nesnaží tuto dedukci napadat a připouští, že může být pravdivá. Soustředí se tedy na argument, že ačkoliv vesmír příčinu mít může, nepoznáme z daného argumentu, jakého charakteru tato příčina je. Jinými slovy - co když se jedná o boha muslimů, bohy hinduistů nebo prostě jen nějaké neosobní jsoucno? V tomto mají kritici pravdu. Tento argument sám o sobě nedokazuje, že svět stvořil křesťanský Bůh - pro toto tvrzení máme jiné argumenty. Nicméně pokud se zamyslíme nad pravděpodobným "profilem" této prvotní příčiny, tak musela nejspíše: existovat věčně, být mimo čas a prostor, nehmotná, inteligentní a v neposlední řadě mocná. Vše perfektně sedí na popis bytosti, která se nám zjevila v Bibli...

10) Morální argument:

A) Jestliže Bůh neexistuje, neexistují ani objektivní morální hodnoty či závazky

Pokud je veškerá objektivní realita výsledkem slepých interakcí neosobní hmoty, nemůžeme tvrdit, že existují jakékoliv objektivní hodnoty. Není nic, co by mohlo vznést morální požadavek chovat se určitým způsobem. A proč by taky mělo? Kvůli působení gravitační či elektromagnetické síle? Jinými slovy, nejeden filozof souhlasí s tezí, že není-li Boha, je vše dovoleno [60].

B) Objektivní morální hodnoty a závazky existují

O existenci člověka přesahujících hodnot nás nemusí přesvědčovat žádné náboženské knihy. Všichni je máme zakódovány v našem svědomí a naplňujeme je intuitivně. Toto dokazují i antropologové, kteří nalézají morálku ve všech minulých i současných kulturách. Jistě, v různých detailech se tato pravidla odlišují, případně je některé kultury dovedly zdeformovat, všechny však rozlišují mezi tím co je a co by mělo být. Např. profesor antropologie Donald Brown ve studii "Lidské univerzálie" (Human universals, 1991) uvádí přes tři sta neměnných vzorců chování, včetně celé řady morálních zásad, jež jsou společné všem známým kulturám [61]. Proto nemusíme dlouho diskutovat nad tím, že znásilnění ženy, zneužití dítěte, vražda bezbranného člověka, podvádění či "pouhé" podkopnutí nohou babičky na přechodu není z hlediska morálky v pořádku. Sama Bible sděluje, že se člověk rodí s vrozenou schopností rozeznat dobro [60].

Známý křesťanský myslitel C.S. Lewis to vystihl takto: 

"Ve chvíli, kdy řeknete, že jedna mravní soustava je nadřazena druhé, poměřujete je vlastně určitým morálním standardem, říkáte, že jedna z nich je s ním v souladu více než druhá. Tento standard, jímž poměřujete dvě věci, je však čímsi odlišným od nich obou. Ve skutečnosti je obě poměřujete nějakou ,skutečnou mravností', čímž připouštíte, že nezávisle na tom, co si lidé myslí, existuje cosi jako skutečná správnost a že představy některých lidí se jí blíží více, než představy jiných. Může-li být vaše představa mravnosti pravdivější a představa nacistů méně pravdivá, musí existovat něco jako ,skutečná mravnost', vůči níž se mohou svou pravdivostí poměřovat." [60]

C) Bůh tedy existuje

Navzdory evidentní realitě těchto morálních standardů se mnozí pokoušejí jejich existenci zpochybňovat. Autor webu rozumnavira.cz na to hezky reaguje takto:

"Existence objektivních morálních norem je zjevná z lidských reakcí. Někdo může například přesvědčivě tvrdit, že nevěří v existenci jakýchkoliv absolutních standardů dobroty či spravedlnosti, jakmile mu ale vezmete tisícovku, bude se hned halasně dožadovat nastolení spravedlnosti a pravidel fair-play. Každý z nás totiž samozřejmě o absolutních objektivních normách ví, a i když se třeba ne vždy chováme tak, jak nám káží, všichni bez rozdílu očekáváme, že je budou vůči nám aplikovat ostatní." [60]

11) Lidská touha po věčnosti a Bohu

"On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti..." (Kazatel 3,11)

Dostáváme se proto k argumentu, který je pro mnohé spíše důkazem lidské slabosti a pověrčivosti. Mnozí skeptici se jej dokonce snaží použít pro obhajobu evoluce a tvrdí, že se jedná o výhodu chránící náš rozum před zblázněním z nesmyslnosti bytí. Já jsem však opačného názoru - touha po Bohu, věčnosti a smyslu je v nás zakódovaná prostě proto, že ji do nás vložil sám Stvořitel, který chtěl, abychom Jej hledali.

Známý křesťanský myslitel dr. Gregory A. Boyd jednou napsal: 

"Není-li konečná podoba vesmíru osobní, jako jsme my, pak jsme hodně podobní rybám bez vody. Zoufale křičíme po vodě, ale taková věc jako voda nikdy neexistovala! Jak by však mohl takový stav záležitostí vůbec vzniknout? Odkud pocházejí naše touhy po něčem, co nikdy neexistovalo a co nikdy existovat nemohlo?" [62, s. 56]

Naše srdce neustále touží po věčnosti, pravdě, kráse a lásce. I všechen náš nesouhlas se zlem jenom potvrzuje, že by měl svět vypadat jinak. Zkrátka a dobře, i proti své vůli jsme přitahováni k něčemu, co nás nepopsatelně přesahuje. Je to evoluční obrana před zblázněním, nebo laskavý hlas milujícího Otce, který volá "pojď domů"?

12) Ježíš, bible, lidská zkušenost

V předcházejících kapitolách jsme se blíže věnovali důkazům a argumentům, které ukazují na bezkonkurenční jedinečnost Bible, postavy Pána Ježíše Krista i osobní zkušenosti křesťanů, kteří potvrzují, že Bůh žije a jedná v jejich životech. Věřím tedy, že by tyto argumenty měly být připomenuty i na tomto místě. Mnohé výše uvedené argumenty jsou totiž spíše obecné povahy a ve skutečnosti říkají pouze to, že za vším životem stojí "nějaký" bůh. Když však poté začneme pátrat po identitě tohoto Boha, musíme se chopit jiných indicií, kterými jsou právě Bible, osoba Pána Ježíše, potvrzující zkušenosti křesťanů apod. Pán Ježíš byl tím, skrze koho byl náš svět stvořen. O Něm apoštol Jan píše toto:

Bibliografie