82. otázka - Proč Bůh dopouští zlo na svých milovaných věřících?
Samostatným tématem existence zla a utrpení ve všeobecném měřítku jsme se již zabývali. Jak je to však s těmi, kteří Boha milují a touží Mu sloužit? Proč musí i oni často trpět a procházet tolika překážkami? Můžeme argumentovat třeba tím, že jako milující rodiče bychom (za předpokladu neomezené moci) na našich vlastních dětech utrpení nikdy nedopustili.
Dostáváme se opět k velmi obtížné otázce, na kterou neexistuje jednoduchá a instantní odpověď. Do hry zde vstupuje více faktorů, které se často navzájem prolínají a mají v jednotlivých případech různou intenzitu "zavinění". Pokusím se stručně uvést alespoň některé z nich.
1) Svobodná vůle
Jako již mnohokrát, i zde se musíme vrátit k velmi důležitému principu svobodné vůle. Představme si následující situaci: Každý člověk, který v Boha uvěří, bude automaticky uzdraven ze všech nemocí, zmizí mu všechny problémy a bude mít dokonalý život. To je možná tak trochu požadavek, který se skrývá v pozadí této otázky. Co by se však za tohoto předpokladu stalo? Je to jednoduché - ve světě plném bolesti, násilí a nejistot by se lidé k Bohu jenom hrnuli...ne snad kvůli Němu, nýbrž kvůli jejich pohodlí a zdraví. Láska, kterou Bůh vyžaduje, by byla nahrazena zištně motivovaným vztahem.
2) Jsme součástí vesmírného konfliktu
Celé lidstvo je součástí vesmírného duchovního konfliktu. Jako každý boj - i tento přináší mnohé oběti a strádání. Bůh jej ovšem nezačal. Začalo to vzpourou andělů, skončilo vzpourou a odvrácením se nás lidí. Bůh tento konflikt nemusel dopustit, mohl s námi se všemi učinit rázný proces - všechny zničit. Protože se však rozhodl mnohé zachránit, dovolil, aby tento konflikt existoval. Může nás sice ihned po uvěření z tohoto boje "vytrhnout", ale to bychom se znovu dostali k problematice vynucené lásky a svobodné vůle těch, kteří by na tomto válečném poli zůstali. Navíc by naším zmizením Bůh ublížil i mnoha našim blízkým. Rozhodl se proto, že tuto duchovní válku vyhraje prostřednictvím své církve, kterou On sám bude posilovat a vést skrze svého Ducha. Tato úvaha také úzce souvisí s mnoha nevyplněnými modlitbami, které k Bohu vysíláme. Často se věřící ptají, proč jim Bůh nedá to, co chtějí, či je nevytrhne z nějakého utrpení. Jednou z mnoha odpovědí může být nedostatek znalosti širšího kontextu dané situace. Dr. Gregory Boyd ve své knize Dopisy skeptikovy uvádí následující ilustraci:
"Řekněme, že když vypukla invaze do severní Francie, stál na pláži v Normandii malý dům, kde bydleli američtí spojenci. Předpokládejme, že se rodina žijící v té nešťastné chatě na pláži skládala ze syna, snachy a vnoučat kapitána americké válečné flotily, jenž velel invazi. A tak tam byli, přímo v křížové palbě. Řekněme, že mezi nimi a kapitánem fungovalo rádiové spojení a že rodina jeho syna mohla kapitánovi své požadavky během bitvy vysílat. Řekli mu, že na ně udeřili jak nepřátelé, tak Američané. Řekli mu také, že jsou zranění a potřebují ošetření, že mají hlad a potřebují jídlo, atd. Kapitánovi leží jeho syn s rodinou hodně na srdci a rád by naplnil každý z jejich požadavků. Současně je však třeba vybojovat větší bitvu, musí vzít v úvahu tisíce jiných životů a výsledek této důležité bitvy, jehož důležitost musí být na prvním místě. Takže někdy ten kapitán může naplnit požadavky svého syna, jindy však z důvodu strategického boje s nepřítelem nikoli. A možná někdy požadavky synovy rodiny nejsou dokonce pro ně ani výhodné, protože bitva nabírá jiný kurs. Ta nešťastná rodina v chatě na pláži však tuto širší perspektivu nezná. Vědí jen to, že kapitán je na jejich straně, že slyší jejich požadavky a bere je v úvahu a že někdy jejich požadavky splní a jindy ne. Protože jim však tato strategická perspektiva chybí, nevědí, proč někdy kapitán jejich požadavky nenaplní. Neznají rozsah celé bitvy. Jejich perspektiva je omezena na malá okénka jejich chaty."
3) Nesení následků
Je velmi důležité si uvědomit, že nemálo utrpení si sami způsobujeme i my věřící svojí nedokonalostí a chybováním. Velká část našeho utrpení tedy není zapříčiněná druhými, nýbrž vlastním přístupem k Bohu (neposlušnost Jeho principům, hledání vlastních zájmů apod.), sobě samotným (nezdravá životospráva, strava, nedostatek pohybu atd.), druhým lidem (ne vždy jsme citliví, laskaví, ne vždy umíme činit dobro, když máme možnost apod.) a třeba také k našemu okolí a přírodě (všichni se do určité míry podílíme na tvorbě nezdravého a jedovatého životního prostředí). Jindy musíme nést následky našich rodičů, kdy na nás spočívá břímě jejich zlých skutků.
4) Pomoc i výchova někdy bolí
Existují situace, kdy chceme někomu pomoci. To však často není možné bez určitého utrpení. Jenom těžko budeme vyčítat chirurgovi, že nám způsobuje bolest ve snaze odstranit to, co do našeho těla nepatří. Zároveň nebudeme vyčítat rodičům, když "omezují" své dítě tím, že mu nedají vše, co by si přálo (např. sirky, ostrý nůž...), nebo mu způsobují bolest ve snaze mu pomoci (vytáhnutí třísky z rukou, nepříjemné odsávání hlenů u malých dětí apod.). I zvíře lapené do pytlácké pasti, kterému se budeme snažit pomoci, bude naši snahu považovat za nepřátelské a bolestivé jednání. Proto i v našem životě existují okolnosti a zkoušky, kterými nás Bůh chce provést a se kterými zamýšlí v konečné fázi naše dobro. My to však v danou chvíli nevidíme.
5) Větší blízkost Bohu
Jakkoliv to bude znít pro mnohé nesmyslně, Bůh si utrpení používá také k posílení vzájemného vztahu s lidmi. Když procházíme utrpením a zkouškami, Bůh nás provází, pomáhá nám a učí nás tomu, abychom byli ve svém životě více závislí na Něm, nikoliv na pomíjivých hodnotách a věcech. Znovu se zde vracíme k základnímu jádru křesťanství, které je o lásce a důvěře v to, že nás Bůh zaopatří. My totiž jako zlo a utrpení velmi často označujeme situace, kdy jsou nám odňaty různé jistoty, na kterých stavíme svoji důvěru v naši budoucnost a štěstí (např. majetek, vzdělání, práci apod.). Svoji důvěru a jistoty máme ovšem stavět na živém Bohu, nikoliv na svých schopnostech, zdravotním stavu nebo bankovním kontu. Je mojí osobní zkušeností, že s příchodem těžkostí přichází i větší boží blízkost a pokoj. Někdy mám až pokušení modlit se, aby na mě Bůh uváděl utrpení, neboť právě v Něm skutečně opouštím vše, co upřednostňuji před naším vztahem, a zažívám boží naplnění a Jeho příjemnou přítomnost.
Pán Ježíš při jedné promluvě apeloval na své následovníky, aby se netrápili strachem o zítřek (co budou jíst, pít, zda budou mít co na sebe apod.), ale aby se zaměřili na Něho samotného - On sám pak zařídí vše potřebné:
"Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno." Matouš 6:33
Pravdivost tohoto zaslíbení potvrzuje nespočet křesťanů. Bůh je mnohdy zázračně zaopatřuje. Slyšel jsem už desítky svědectví lidí, kteří třeba neměli co jíst. Předložili svoji zoufalou situaci Bohu a prosili o Jeho zaopatření. Aniž by jejich situaci často druzí znali, přišli lidé, kteří jim darovali jídlo, nebo přišly zázračně finanční prostředky od zcela neznámého člověka - se vzkazem, že Mu Bůh položil na srdce jim pomoci. Bůh je věrný, ačkoliv životní okolnosti nejsou příznivé.
6) Zkouška věrnosti a víry
"Z toho se radujte, i když snad máte ještě nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek, aby se pravost vaší víry, mnohem drahocennější než pomíjející zlato, jež přece též bývá zkoušeno ohněm, prokázala k vaší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus." 1 Petrův 1:6-7
Bůh mnohá utrpení na křesťany dopouští, některá však na nás uvádí záměrně (do této kategorie bych ale rozhodně nezařadil zkoušky typu znásilnění, vražda apod.). Naše důvěra Bohu je pro Něj velmi cenná a důležitá. Proto i ona je někdy podrobována zkouškám, zda je skutečně pevná a obstojí. My křesťané máme nezřídka kdy plná ústa řečí, jak Bohu důvěřujeme a jak bychom pro Něj udělali první poslední. Jenže jenom co přijde těžší životní situace, reptáme, Bohu naši situaci vyčítáme a selháváme. Tato víra byla odhalena jako víra falešná či povrchní. I sám satan na křesťany žaluje a obviňuje je z toho, že Bohu slouží jenom tehdy, když z toho něco mají a okolnosti jsou jim příznivé. I proto Bůh zanechal ve své bibli jednu celou knihu, která se přesně této tématice věnuje. Hrdina víry Jób byl na základě přímé žádosti satana podroben velmi těžké zkoušce, při které přišel o majetek, rodinu i o zdraví. Svoji víru však zachoval a satan s celým duchovním světem dostali lekci o jeho věrnosti. Bůh pak Jóbovi všechno dvojnásobně vynahradil. Zde se jednalo o extrémní příklad, Bůh nám však tímto ukazuje, že nemusíme všemu rozumět, přesto má všechno ve svých rukou a naše věrnost i navzdory těžkostem je pro Boha obrovskou vzácností.
7) Formování charakteru a zocelování se
Další kategorie těžkostí, které jsou božím záměrem, směřuje k velmi důležitému cíli - naší výchově. Je totiž neoddiskutovatelnou skutečností, že v utrpení a zkouškách je nejefektivněji formován náš charakter, poznáváme své chybné a hříšné reakce a "ořezáváme" své negativní vlastnosti. To by však bez určitého vnějšího tlaku nebylo možné. Bible Boha připodobňuje k hrnčíři a nás k hlíně. I tato hlína je mnohokrát "násilím" hnětena a je s ní silně třískáno, aby z ní byly odstraněny všechny nežádoucí kamínky a hrudky. Pokud by tam zůstaly, nádoba by později mohla prasknout a být znehodnocena. I my jsme často "hněteni" a tvarováni, aby vyšly na povrch všechny kamínky a nečistoty, které se v nás nacházejí. Jinde bible hovoří následující:
"Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna. Podvolujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával? Jste-li bez takové výchovy, jaké se dostává všem synům, pak nejste synové, ale cizí děti. Naši tělesní otcové nás trestali, a přece jsme je měli v úctě; nemáme být mnohem víc poddáni tomu Otci, který dává Ducha a život? A to nás naši tělesní otcové vychovávali podle svého uvážení a jen pro krátký čas, kdežto nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti. Přísná výchova se ovšem v tu chvíli nikdy nezdá příjemná, nýbrž krušná, později však přináší ovoce pokoje a spravedlnost těm, kdo jí prošli." Židům 12:6-11
Jiné argumenty...
Samostatnou kapitolou, kterou bychom se mohli zabývat, je utrpení křesťanů v důsledku jejich víry. Stovky milionů křesťanů procházejí různými těžkostmi jenom proto, že věří v Pána Ježíše a odmítají se Jej vzdát. Na toto utrpení sám Ježíš věřící připravoval, neboť věděl, že když Jeho samotného pronásledovali a zabili, tak i s Jeho následovníky budou jednat podobně. Na jednom místě řekl:
"Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi." Matouš 5:11-12.
Ani tento druh utrpení však Bohu vyčítat nemůžeme, neboť nám na kříži šel sám příkladem. Ke všem těmto argumentům je nutné dodat, že Bůh sice utrpení dopouští, ale nás samotné neopouští. Můžeme u Něj hledat útěchu, hluboký pokoj i sílu. Bůh všem svým dětem zaslibuje následující:
"Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát." 1 Korintským 10:13.
Sám Pán Ježíš pak našim bolestem rozumí -
"Protože sám prošel zkouškou utrpení, může pomoci těm, na které přicházejí zkoušky." Židům 2:18.
V neposlední řadě pak při zpětném pohledu vidíme zkoušky, kterými jsme prošli, v jiném světle a můžeme nezřídka kdy vyhodnotit, že dané utrpení mělo smysl - resp. vedlo k něčemu dobrému či nás nějakým způsobem obohatilo.
Závěrečné shrnutí
Možností, jak reagovat na důvody utrpení křesťanů, je mnoho. Neznáme sice konkrétní důvody u jednotlivých křesťanů, víme však, že existují. Ani tato námitka proto není důvodem pro odmítnutí boží lásky a dobroty.