8. otázka - Existuje posmrtný život?
aneb život po životě
Bojíte se smrti? Jsem přesvědčen, že většina z vás ano. Někteří dokonce tak moc, že když na toto téma přijde řeč, okamžitě od něj instinktivně utíkáte. Není se čemu divit - je to přirozené. Ta nejistota, co se mnou bude?
Když jsem si prohlížel výsledky ankety, kterou jsem před nějakou dobou dělal mezi širokou veřejností, byla tam otázka existence posmrtného života velmi často zastoupena. Ba co více, byla to jedna z nejčastějších otázek, kterou by lidé položili Bohu, kdyby Jej potkali.
Začnu jednoduchou odpovědí - ano, podle bible posmrtný život existuje. Ba co více, vzkříšení a věčný život s Bohem, který nás stvořil, je ústředním tématem a jádrem křesťanské naděje. V otázce o smyslu života jsme si řekli, že jím je podle křesťanů vztah s živým Bohem. Řekli jsme si také, že Bůh vložil do člověka, obrazně řečeno, "prázdné místo". Lze jej vyjádřit i těmito biblickými slovy:
"...On (Bůh) všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná." (Kazatel 3:11)
Možná proto tolik lidí zajímá, co bude po smrti. Máme tuto touhu zakódovanou hluboko uvnitř naší bytosti. Naše mysl se přirozeně bouří proti představě, že vše jednou skončí a nic nemá smysl. Že žádný dobrý skutek, žádná snaha, žádná sláva, prostě absolutně nic nemá smysl a vše jednou skončí v zapomnění a nicotě. Mnozí ateisté a skeptici si jsou tohoto vnitřního "nastavení" dobře vědomi. Nicméně jej často připisují k jakémusi evolučnímu motivačnímu motoru, který nás stále žene kupředu, abychom se nezbláznili a nevymřeli. Inu, je na vás, jakou interpretaci tohoto vnitřního hlasu zvolíte a ke které se přikloníte. Já věřím, že toto vědomí není výsledkem nižších pudů, zaostalosti nebo nevzdělanosti. Věřím, že toto vědomí máme prostě proto, že lidský život smrtí jednoduše nekončí. Z tohoto důvodu je logické a vlastně nutné, že tuto skutečnost určitým způsobem vnímáme. Bůh touží po vztahu s člověkem. Jakou by však mělo logiku, kdyby tento vztah byl pouze na pár let pozemského života a poté nás Bůh "vymazal", "zrušil"? Co by to bylo za lásku? Proto věřím, že má tento vztah přesah až za hranice pozemského života - do věčnosti.
V souvislosti s touto otázkou vyvstávají přirozeně další otazníky, které nás zajímají a přitahují. Uvedu alespoň některé z nich:
V jaké podobě budeme existovat?
Někteří lidé v důsledku přívalu východní filozofie věří (a je jich čím dál více), že lidský život je pouhý koloběh milionů životů v různých formách. Zemřete a narodíte se třeba jako jiný tvor, možná na jiném místě galaxie. Tato teorie se nazývá reinkarnace a bude o ní podrobněji pojednáno v otázce č. 45. Křesťanská zvěst však ukazuje na jiný úděl. Poté, co Bůh ukončí běh lidských dějin, dojde ke vzkříšení těl. Ježíš to vyjádřil takto:
"...Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou; ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení." (Jan 5:28-29)
Lidé dostanou nová těla, která budou mít jinou kvalitu. Budou nepomíjitelná a budou mít vlastnosti, které dnes neznáme. Bez vad, deformací, nemocí, nebudou již stárnout. O mnoho více informací však nemáme, proto zde nechci spekulovat nad detaily. Není totiž ani tak důležité, jak to všechno bude vypadat. Důležitější je zamyslet se nad tím, kde skončím já, pokud dnes zemřu.
Co ale ti, kteří zemřeli a umírají nyní? Tedy dříve, než dojde ke konečnému soudu a ukončení lidských dějin, jak je známe? Někteří křesťané (menšina) věří, že po smrti člověk tzv. "spí" v nevědomí a čeká na ono vzkříšení. Já však zastávám většinový názor - člověk ihned po své smrti opouští svoji fyzickou schránku (tělo) a dále už existuje jen ve formě duchovní bytosti. Tento pohled podporují jak různá biblická místa, tak zážitky milionů lidí, kteří si prošli tzv. zkušeností klinické smrti (angl. NDE - near death experience). Nicméně při zkoumání NDE bychom měli být velmi opatrní. V samostatné otázce č. 97 se budu tímto fenoménem zabývat obšírněji a vysvětlím, proč si to myslím.
Jak bude posmrtný život vypadat? Jaké bude nebe?
Odpověď na tuto otázku bude částečně záviset na tom, co si sami zvolíte. Jsou dvě možnosti: život v boží přítomnosti, nebo život bez boží přítomnosti (tolik zprofanované "peklo"). Bůh nás stvořil, abychom žili s Ním. Věci se ovšem mají tak, že se člověk rozhodl jít vlastní cestou - bez Boha. Z tohoto důvodu má lidské rozhodnutí přesah i do věčnosti. Nechcete Boha? O.K. Bůh však bude brát toto rozhodnutí vážně a svoji posmrtnou existenci můžete prožít bez Něj. To ale bude pravděpodobně to nejžalostnější, co lidskou bytost může potkat. Peklem se však budeme zabývat jinde, k věčnému životu v boží blízkosti pár slov již nyní.
Ti, kteří poznali Boha osobně a zakusili alespoň zlomek Jeho přítomnosti, lásky a naplnění, ti moc dobře vědí, že nepřerušovaná a ničím nerušená blízkost svatého Boha musí být to nejúžasnější, co lze zakusit. Nicméně - podrobností víme jenom velmi málo. Veškeré obrazy nebo snahy o popis nebe či pekla pramení spíše z lidské fantazie než z popisu, který nám zanechal sám Bůh. Rozhodl se, že nám neposkytne vyčerpávající informace o tom, jak to všechno po naší smrti bude vypadat. S největší pravděpodobností bychom to ani nemohli pochopit. I tak měl Ježíš mnohdy problém, aby lidé pochopili jednoduché duchovní skutečnosti, které se snažil vysvětlit pomocí nám známých jazykových prostředků. Neznáme tedy detaily, věřím však, že se máme na co těšit. Apoštol Pavel k tomu napsal toto:
"...Ale jak je psáno: 'Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.'" (1 Korintským 2:9)
Nebudeme se nudit, když budeme žít věčně?
Překvapuje mě, jak mnoho lidí se touto otázkou opravdu trápí. Předpokládám, že ti, kteří se takto ptají, vycházejí pouze z vlastní zkušenosti. Známe to všichni - stačí nás na týden vysadit na hezké a klidné místo. Přesto za pár dní začínáme reptat, že nás to už nebaví, a po určité době se začneme nudit a toužit po změně. Věřím však, že tyto zkušenosti a tato měřítka nemůžeme aplikovat na spolubytí se všeobjímajícím Bohem, který nejenže dokáže naplnit každou naši potřebu, ale je absolutní a nekonečnou láskou. Člověk tak bude prožívat věci, které jsou považovány za nejskvělejší, nejfantastičtější a nejúžasnější. Myslím si tedy, že ne - ti, kteří budou u Boha, se rozhodně nudit nebudou.
Lze kontaktovat naše mrtvé blízké?
Tato otázka velmi upřímně zajímá nespočet lidí, kteří ztratili své milované. Důkazem jsou mj. statisíce těch, kteří vyhledávají různá média, věštce a kartáře, aby snad mohli přijmout alespoň krátkou zprávu od svých milovaných zesnulých. Bible však před kontaktováním duchovního světa velmi důrazně varuje a tuto činnost zakazuje! Důvody si uvedeme v samostatné otázce č. 91.
Jak můžu věřit, že nějaký posmrtný život vůbec existuje?
Dobrá otázka. Napadá mě několik možností, co dělat. Nejjednodušší a nejpohodlnější je asi počkat. Počkat, až zemřete, a sledovat, co se bude dít. V lepším případě se nic nestane, protože prostě nebudete existovat a vaše vědomí zanikne. V tom horším případě zjistíte, že vaše vědomí nezaniklo, ale stanulo před všemohoucím Bohem, se kterým jste se odmítli smířit a hledat Jej. Vážený čtenáři, nabízí se zde otázka - máš co ztratit, když se zastavíš a začneš Boha hledat již nyní?
To je další z cest, kterou se můžete ubírat. Hledat indicie a argumenty pro existenci Boha, potažmo důkazy posmrtného života. Z Jeho existence pak lze docela snadno vyvodit skutečnost, že náš život bude po smrti pokračovat (zvláště, pokud On sám toto zaslibuje). Otázka věčnosti lidské existence je tedy jedna z nejdůležitějších, kterou bychom se měli zabývat. Hledání odpovědi neodkládejte! Nikdy nevíte, kdy se brána věčnosti otevře právě pro vás...
Tuto polemiku chci zakončit výroky Ježíše Krista, ústřední postavy křesťanské víry:
"Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života." (Jan 5:24)
Závěrečné shrnutí
Populární tvrzení "žijeme jen jednou" je z pohledu věčnosti chybné. Ano, žijeme jen jednou v tomto fyzickém těle. Po naší smrti však budeme vzkříšeni a naše existence bude pokračovat. Jedni budou vzkříšeni k životu v boží přítomnosti, druzí k věčnému zániku a oddělení od Boha.