74. otázka - A co odpustky, hromadění majetku, křižáci, zneužívání dětí...?
I zde se jedná o velmi častou námitku, která představuje závažnou překážku přijetí křesťanství v mnoha skeptických srdcích. Nesouhlasíte s tímto chováním? Buďte v klidu - Bůh také ne...
Než alespoň částečně poodkryjeme pozadí těchto odsouzeníhodných činů, je nutné zdůraznit i jiný aspekt křesťanství. O mnohých nešvarech křesťanů (byť falešných) slýcháme na každém kroku, co však křesťanství přineslo k celosvětovému dobru (a není toho málo), to už slyšíme jen zřídka. Je tedy nutné zdůraznit, že křesťanství stojí za vznikem základních pilířů vyspělého světa. Západní právo, hodnoty i kultura stály donedávna na křesťanských základech. Postupně jsou tyto hodnoty ničeny a překrucovány, bez křesťanství bychom však byli možná stále v období temna. Nemluvě o úctě k životu, obětavosti milionů křesťanů, kteří nezištně pečovali a stále pečují o chudé, nemocné a opovrhované. Tato otázka není o pozitivních vlivech křesťanství, vnímám však, že musí být zmíněna jako protipól neustálým útokům na základy a smysl křesťanství. Vraťme se ale k tomu, co mnohé tolik trápí a bolí.
Již jsme si řekli, že žádní křesťané nejsou dokonalí a často chybují. Zde ale hovoříme o proviněních úplně jiného charakteru. Jak se tedy s touto otázkou vypořádat? V otázce č. 68 jsme si stručně nastínili historický vývoj křesťanství. Řekli jsme si, že se skutečné křesťanství postupně zinstitucionalizovalo a začalo se zanášet nánosy lidského učení a tradic. Jelikož pak bylo toto oficiální "křesťanství" velmi úzce spojeno se světskou mocí, nevyhnutelně byl "křesťanem" kde kdo, kdo o pravém křesťanství neměl ani potuchy nebo ho záměrně ignoroval. Stejně tak se stalo křesťanství nezřídka kdy mocenským nástrojem mocichtivých a bezbožných zločinců. Toto všechno vedlo k mnohému zlu, počínaje vydíráním prostého lidu (odpustky) přes hromadění bohatství až po různé vraždy, inkvizici nebo zneužívání dětí a mládeže kněžími (mj. následkem nebiblického dogmatu celibátu kněží). Bůh to z mnoha důvodů dopouští (svobodná vůle), přesto s tímto chováním a zneužíváním Jeho jména silně nesouhlasí a jednou bude všechny viníky volat k odpovědnosti.
V mnoha případech, které se objevují v této otázce, můžeme s velkou mírou pravděpodobnosti prohlásit, že se zde o žádné křesťany nejednalo, neboť jednali v přímém rozporu s mnoha božími principy a přikázáními.
Závěrečné shrnutí
Křesťanství má ve své historii řadu černých stop, za které se můžeme právem stydět. V podstatě však téměř všechny výhrady tohoto charakteru, které často slýcháme, jsou dílem bezbožných či pouze náboženských jedinců. Praví křesťané, kteří se řídí božími principy a nechají se vést Jeho Duchem, by mnoho z těchto ohavností neudělali.