54. otázka - Evoluce je dokázaný a nezpochybnitelný fakt, proč to nechcete pochopit?
"Žádný vzdělaný člověk již více nebude zpochybňovat platnost takzvané teorie evoluce, o které nyní víme, že je jednoduše faktem." - Ernst Mayr, slavný evoluční biolog [4, s. 26].
V západní společnosti se evoluční teorie prosadila snad ve všech hlavních oblastech lidského myšlení a společenského života. Podle jejích zastánců se nejedná pouze o "nějakou" teorii. Při mnoha příležitostech, počínaje tvrzeními v učebnicích přírodopisu přes různé výroky evolučních vědců až po náhodné zhlédnutí dokumentu o přírodě, je veřejnost systematicky přesvědčována o tom, že je evoluce nezpochybnitelným, dokázaným a nevyvratitelným vědeckým faktem. Tato skutečnost je tak silně zdůrazňována, že ovládla myšlení většiny obyvatel západní společnosti a většinu neinformovaných spoluobčanů o platnosti evoluční teorie ani nenapadne zapochybovat. Kdo se o to pokusí a začne poukazovat na její závažné rozpory, je nezřídka ihned označován za pomateného, nevědeckého, náboženského fanatika a zaostalce, který evoluci vůbec nerozumí. Důkazy a nálezy, které radikálně narušují zažité představy evolučních vědců, jsou často ignorovány, zamlčovány nebo označeny za podvod.
Jsou tyto výroky skutečně oprávněné? Opravdu je tato teorie o náhodném vzniku života, biologických druhů a vesmíru z ničeho nezpochybnitelně dokázaná experimentální vědou? (Skeptik může použít úhybný manévr, že se evoluční teorie nezabývá samotným vznikem života, nýbrž "pouhým" jeho vývojem, ale pomineme-li fakt, že otázka samotného vzniku významně podmiňuje celou teorii, chápejte vznikem života celý proces od neživé hmoty k dnešnímu stavu stvoření). Všechny ty silácké výroky mnoha vědců, médií a školních učebnic budí dojem, že o tom nemůže být nejmenších pochyb. Toto dogmatické tvrzení je však jedním z největších podvodů novodobé historie. V současné době přibývá stále více vědců (nejen věřících), kteří jsou k této teorii velmi skeptičtí a upozorňují na její velmi zásadní nedostatky, omyly, na velké rozpory s pozorovatelnými vědeckými fakty a nepravděpodobnost scénáře, který prezentuje. Tvrdí, že se její všeobecné závěry nezřídka opírají o nespolehlivé, neúplné či chybné informace. V případě otázky vzniku života evolučními procesy se tedy nejedná o spor náboženství a vědy, nýbrž vědy a víry v samovolný vznik života.
Časté prohlášení o evoluční teorii (které je nepoctivé a nepravdivé) může proto znít následovně: "Evoluční teorie je vědecky prokázaný fakt, věda poskytuje nespočet jasných důkazů, které tuto teorii podporují.".
Poctivé a pravdivé prohlášení o evoluční teorii by mělo znít nějak takto: "Evoluční teorie je hypotéza, která se snaží vysvětlit vznik/vývoj života bez nutnosti nadpřirozených zásahů vyšší moci. Obsahuje však velmi mnoho záhad a tajemství, se kterými si věda neví rady, a stojí před řadou velmi závažných problémů, které neumí vyřešit ani vysvětlit. Její zastánci však věří, že v budoucnu bude tento nedostatek poznání překonán a věda nalezne uspokojivé odpovědi na to, co se zdá nyní nepřekonatelné."
Toto do jisté míry potvrzují i dřívější slova evolučního teoretika, doc. Františka Čížka, který poctivě přiznal, že má evoluční teorie jako věda svá specifika a zvláštní omezení a nelze na ni pohlížet např. jako na fyziku: "Evoluční teorie jako celek nemá deduktivní stavbu, jako je tomu například v newtonovské mechanice. To má celou řadu příčin. Mezi ně patří skutečnost, že velká část nezbytné informace o biologických objektech je navždy ztracena, že problémy jsou zde mimořádně široké a složité. Proto je řada tvrzení této teorie dosud jen naznačena. Místo explicitně formulovaných zákonů a vztahů mezi různými úrovněmi je řada jen předpokládaných závěrů a hypotéz, vyskytují se zde mimořádně slabá induktivní tvrzení a často i pouhé dohady." [8, s. 174]
Jiný český vědec, evoluční biolog Prof. Jan Zrzavý, v jedné diskuzi upřímně prohlásil:
"Druhá otázka zní, zda je víra v evoluci také jenom víra. Ano, je. Cokoli na světě mohlo vzniknout selekcí dle Darwina, stejně jako cokoli na světě mohl stvořit inteligentní designér. Evoluce je jeden z příběhů, které jsme si vymysleli, abychom vysvětlili to, co pozorujeme." A hned vedle k existenci jevů, které evoluční biologie nedokáže vysvětlit, píše: "Bez problémů přiznávám, že takových míst je mnoho. No a co? Naše ignorance není důkazem vůbec ničeho." [9]
Ne, tito evolucionisté nesouhlasí s věřícími křesťanskými vědci (kreacionisty). Např. zmíněný doc. Čížek ve stejné knize vyjadřuje přesvědčení o platnosti evoluční teorie. Jsou si však vědomi děr a omezení, které evoluční teorie má, přesto jí věří a shledávají v ní smysluplné vysvětlení světa okolo nás. Ok, beru. Nicméně - jakékoliv dogmatické závěry ohledně platnosti evoluční teorie jsou pouhou záležitostí víry, nikoliv vědeckých zjištění opírajících se o nezpochybnitelná fakta. Na toto poukazují i vědci "z druhé strany barikády", kteří na základě svých profesních znalostí evoluční teorii zpochybňují. Nechejme na sebe působit slova molekulárního biologa dr. Michaela Dentona:
"Evoluční teorie je stále, stejně jako byla v Darwinově době, vysoce spekulativní hypotézou, která se nezakládá na přímých faktech a která zdaleka není tak samozřejmým axiomem, jak se nám někteří z jejích bojovnějších zastánců snažili namluvit". [10, s. 77]
Agnostik dr. D. Berlinski, který se profesně věnoval matematice či molekulární biologii, uvádí:
"Darwinova teorie je taková, jaká byla vždycky. Nepřesvědčivá. Mezi evolučními biology jsou ty věci dobře známé. V soukromí často jeden druhému s úlevou sdělují, jak je dobré, že veřejnost nemá ponětí o tom, co vlastně odborný výzkum naznačuje." [11]
Tato slova podtrhuje také již zmíněný, jeden z nejvíce citovaných chemiků světa, profesor chemie, informatiky a mechanického inženýrství, James M. Tour, který upřímně vyznává:
"Řeknu vám jako vědec a molekulární chemik - jestli by někdo měl rozumět evoluci, tak jsem to já, protože já tvořím molekuly jako zaměstnání. Nerozumím evoluci, k tomu se vám přiznám. Je v pořádku, že to takhle říkám? Řeknu vám co se děje v zákulisních místnostech vědy - mezi lidmi z Národní akademie, mezi držiteli Nobelových cen. Sedávám s nimi a když jsme občas sami, mimo dosah lidí z venku, zeptám se...' rozumíš odkud se to všecko vzalo a jak se to stalo?' A pokaždé, když jsem seděl s těmito lidmi..., dostal jsem stejnou odpověď, něco jako... 'Ne... kdepak.' Rozumím mikroevoluci, to opravdu ano. To v laboratoři děláme neustále. To chápu. Ale když se jedná o proces vzniku druhů, nebo změnu orgánů..., pak to je velice těžké pochopit. Nedávno jsem byl v Izraeli a mluvil s jedním bioinženýrem, který se mi vyznával ze své fascinace z některých aspektů funkčnosti lidského ucha. Ptal jsem se jej, jestli ví jak vzniklo a on mi řekl. ,No... Jime, víš sám..., všichni věříme v evoluci, ale nemáme moc tušení, jak se to stalo'." [12]
To nezní úplně tak sebejistě, jak slýcháváme z populárně naučných dokumentů, čteme v učebnicích biologie apod., nemyslíte? Uveďme si další výroky různých vědců, napříč různými vědními obory:
RNDr. Peter Vajda, Ph.D. z Geofyzikálního ústavu Slovenské akademie věd:
"Evoluční teorie má obrovské množství děr, zásadních děr. A jedna věc je, co slyšíte v těch populárních seriálech, kde vám řeknou v současné době, že evoluce je fakt, že není teorií, ale faktem..., že byla 100x a 1000x zásadně potvrzená..., a pak jdete na vědecké konference, kde jsou hluboce přesvědčení evolucionisté, a tam se dozvíte, že dodnes nemáme smysluplnou, ani ne hypotézu, jak vznikl například život z chemikálií, život z neživota..., a jak vzniklo celé spektrum rostlinné a živočišné říše, protože dnes evolucionisté velmi dobře vědí, že genetické mutace plus přirozený výběr, jež jsou jádrem neodarwinismu, to nedokáží." [13]
Nebo slova experimentálního fyzika doc. Drahoslava Vajdy
"Až do dnešních dní zastánci evoluce nepředložili ani jeden jediný vědecký důkaz v její prospěch. Všechno, co se veřejnosti předkládá, není nic jiného než tvrzení typu: Evoluce je nezpochybnitelně dokázaná! Všechno, co se veřejnosti předkládá, jsou dogmatická tvrzení z náboženství darwinizmu (evoluce), ale žádný (žádný!) vědecký fakt svědčící o evoluci života a rozmanitosti živočišných druhů z jednoho společného předka nebyl doposud předložen. Není se však čemu divit: Nebyl předložený, protože žádný vědecký fakt ve prospěch evoluce neexistuje! Dá se o tom přesvědčit velmi jednoduše: Požádejte kteréhokoliv evolucionistu, nechť vám takový důkaz předloží. Jako bývalý evolucionista si dovoluji tvrdit, že tak neučiní, protože žádný takový důkaz nemá - a nemá jej proto, že žádný důkaz neexistuje... Takto jsou lidé manipulováni." [14]
Výzva docenta Vajdy o konfrontaci evolucionistů s jasnými (nikoliv nejasnými, spekulativními či nepřímými, které lze interpretovat i jinak) důkazy pro evoluční teorii není ojedinělá. Na internetu je např. ke zhlédnutí dokument s názvem "Evolution vs. God", ve kterém se věřící člověk dotazuje univerzitních profesorů a jejich studentů (ateistů a evolucionistů) právě na tyto důkazy. Je až zarážející, jak fatálně tito obhájci evoluce selhávají a tápou (jakkoliv je pravdou, že z neznalosti několika jedinců, byť univerzitních profesorů, nelze vyvozovat závěry o pravdivosti evoluční teorie..., pokud je ale tato teorie skutečně "prokazatelným faktem", očekávali bychom smělejší a jednoznačnější odpovědi).
Pochybnosti o možnosti vzniku života náhodnými mutacemi a přírodním výběrem vyslovuje stále více vědců z různých vědních oborů, od biologie, chemie, fyziky, antropologie, bioinženýrství až po geologii či astrofyziku. Nezřídka se jedná o vědce z nejprestižnějších světových univerzit. Tuto skutečnost se však ve škole či v médiích s velkou pravděpodobností nedozvíte. Např. několik stovek odvážných vědců z celého světa se rozhodlo vyjádřit podpisem pochybnosti a nesouhlas s tradičním darwinistickým vysvětlením vzniku života a volají po důkladnějším prozkoumání tzv. "důkazů" Darwinovy teorie.
(Seznam vědců, včetně jejich profesního působiště, je k dispozici na www.dissentfromdarwin.org).
Pojďme se proto na některé oblasti vědeckého bádání, které jsou používány jako důkazy evoluce, stručně podívat. Zpochybňování níže uvedených bodů samo o sobě nemůže stoprocentně dokázat neplatnost evoluční teorie, ukáže vám však, že stavba, na které stojí, není tak pevná, jak se vám snaží mnozí systematicky vtloukat do hlavy...
1) Evoluční vysvětlení mají logiku
Jedním z nejsilnějších argumentů pro platnost evoluční teorie má být podle mnoha jejích příznivců skutečnost, že mnoho teoretických evolučních modelů dokáže hezky objasnit realitu, kterou pozorujeme. Nezřídka slyšíme výroky typu "podobnost organismů se dá podle ev. teorie a jejího očekávání přehledně sestavit ve ,strom', podle kterého vidíme lépe, kdo je s kým příbuzný, a hezky nám to sedí" nebo "co evoluční teorie očekává od geografického rozmístění živočichů (či fosilií), to také v přírodě nalézáme" a řadu jiných tvrzení, které mají ukazovat, že je tato teorie smysluplná, schopná předvídat a dává logiku. Jinými slovy - teoretická schémata a návrhy, jak mohla evoluce proběhnout, dávají mnohdy smysl a jsou (nutno dodat, že jen v některých případech!) logická.
K tomu nelze než říci - ano, to je mnohdy pravda. Ačkoliv považuji (a nejsem sám) mnohé snahy o vysvětlení vzniku různých biologických systémů za nesmysly a pohádky, jsou zde i oblasti, které lze označit na teoretické úrovni jako smysluplné. Evoluční teorie umí skutečně vysvětlit některé otázky, které při zkoumání přírody nacházíme, a mnohdy daná vysvětlení dávají logiku. Toto není předmětem sporu. V čem je tedy problém?
Inu důkazů, které se točí v kruhu a logicky tzv. "sedí", lze vymyslet na různé teorie mnoho. Protože schopnost vysvětlit nějaký jev ještě neznamená, že se toto vysvětlení shoduje s realitou! Vezměme si kdejakou sektu nebo nějakou populární konspirační teorii. Myslíte si, že jejich zastánci nemají dobré a logické důkazy, které jejich myšlenkový konstrukt podporují? Mají jich mnohdy hromadu. A přece velmi často neodpovídají jejich závěry objektivní realitě. Evoluční teorii (ET) nelze dokázat empirickou vědou, proto se musí dokazovat v různých myšlenkových konstruktech a počítačových simulacích, které však lze jenom těžko považovat za "nezpochybnitelný důkaz" její platnosti. Jinými slovy - ET funguje pouze v představivosti a později též v počítačových modelech evolučních teoretiků. Faktické a jednoznačné důkazy z reálné přírody ale mnohdy chybí. Velmi zajímavě tento zdánlivě přesvědčivý důkaz pro evoluci okomentoval myslitel Jan Horník (pro objektivitu podotýkám, že podobným způsobem kritizoval i zastánce teorie stvoření a já s ním souhlasím, neboť v podstatě hovoří o tom, co jsme rozebírali v otázce č. 30):
"Proč do sebe fakta totiž tak přesně zapadají? Důvod je neuvěřitelně banální: protože byla interpretována evoluční teorií! Jak by tedy mohla přesně logicky nezapadat? Nikdy se to zkrátka nemůže stát, neudělá-li interpretátor logickou chybu. Vždy znovu mě přímo fascinuje, jak se může vědecká obec spokojit s tak jednoduchou úvahou: má to logiku, tedy je to pravda. Rozum opravdu zůstává stát nad skutečností, že toto je považováno za důkaz, a to dokonce tak kvalitní, že se hovoří o nezpochybnitelném faktu evoluce. Něco tak slabého člověk nepřijme již po absolvování úvodu do logiky, natož po univerzitním vzdělání... Evolucionisté si tedy zaslouží tu nejostřejší kritiku za svůj pseudodůkaz evoluce, který nepředstavuje víc než pouhou teoretickou tautologii... Každý ať si vymýšlí, jaké hypotézy chce, ale potom má povinnost dokazovat, ne jen čekat na vyvrácení. Evolucionisté zatím žádný seriózní důkaz nepředložili, ale evoluce je přesto prakticky všude vyučována jako nezpochybnitelný fakt, jako dokázaná vědecká teorie. Není toto parodie na vědu? Kde zůstala ona zdůrazňovaná racionálnost a kritičnost? Vždyť je to přímo vědecký skandál!" [15]
2) Millerův experiment (1953)
Vědci se mnohá desetiletí snaží o nemožné - simulovat vznik života z neživého. Nikdy se to však nikomu nepodařilo a mnozí férově přiznávají, že moderní věda neví, jak vlastně život vznikl. Toto potvrzuje i nositel Nobelovy ceny, molekulární biolog Dr. Francis Crick:
"Pokaždé, když na téma vzniku života něco napíši, zařeknu se, že to již bylo naposledy. Na tak velké množství spekulací máme příliš málo faktů." [16]
Jedním z počinů, který se otázkou vzniku organického života zabýval, byl Millerův -Ureyův experiment. Jednalo se o populární pokus, který se snažil simulovat předpokládané podmínky panující na Zemi před mnoha miliardami let ve snaze blíže objasnit teorii chemické evoluce. Hlavními aktéry tohoto slavného pokusu byl Stanley Miller a Harold Urey. Podstatou experimentu bylo vysílání elektrických výbojů do směsi plynů (simulace blesků), které měly být součástí primitivní pra-atmosféry Země. Výsledkem tohoto experimentu byla skutečnost vzniku několika aminokyselin (tedy "stavebního materiálu" života). Ačkoliv tento experiment nepřinesl ve skutečnosti žádné důkazy pro vznik života a mnohými vědci byl později zavržen, byl a je dodnes v různé míře používán za důkaz nebo přinejmenším za velmi dobrou "stopu" vzniku existence života. Mnoho lidí tak mylně pomohl přesvědčit, že život mohl povstat z neživých látek.
Prezentace těchto výsledků a jejich neoblomná interpretace je však ve skutečnosti jedním velkým podvodem (nikoliv experiment samotný, nýbrž to, co z něj zastánci evoluce mnohdy učinili). Např. Dr. Walter L. Bradley se o tomto experimentu vyjadřuje následovně:
"Vědecký význam Millerova experimentu dnes...je nulový. Když učebnice prezentují Millerův pokus, mělo by v nich být otevřeně řečeno, že je sice z historického hlediska zajímavý, ale že se toho, jak skutečně vznikl život, příliš netýká." [3, s. 95]
I mnozí nevěřící badatelé v oboru vzniku života tento experiment již desítky let odmítají. Jedním z nejdůležitějších důvodů je skutečnost, že pracuje s atmosférou, která ve skutečnosti nikdy neexistovala. A i když pomineme tento zásadní argument a připustíme, že by mohly teoreticky vzniknout "nějaké" aminokyseliny, stále budeme nekonečně daleko od stvoření funkční buňky. Biolog Jonathan Wells v knize "Kauza Stvořitel" vysvětluje, že bychom museli vytvořit a zkombinovat správný počet správných druhů aminokyselin do správného pořadí, aby se vytvořila proteinová molekula. Poté budeme potřebovat desítky proteinových molekul (znovu ve správném pořadí), aby vytvořily živou buňku. Celou polemiku ukončuje slovy, že mezera mezi neživými chemikáliemi a i tím nejprimitivnějším živým organismem je neskutečně propastná.
Velmi zásadní roli zde hraje pojem "informace". Vznik života i jeho fungování silně závisí na miliardách informačních toků na mikromolekulární úrovni. V biologických organismech jsou tyto informace kódovány pomocí sekvence čtyř písmen (AGCT), které tvoří úžasný "biologický jazyk". Informace je však nehmotné povahy a nelze ji odvodit ani z chemie, fyziky, ani z jejího nosiče, na kterém je tato informace zapsána! Pokud například napíšeme na papír smysluplnou větu, vytvořili jsme sekvenci/pořadí písmen, které tvoří určitou informaci. Z papíru ani z náplně psacího pera však tuto sekvenci smysluplných písmen odvodit nelze. Stejně tak není možné pouze z AGCT bází odvodit (bez duchovního zdroje, jen z chemie a fyziky či pravděpodobnosti a shody okolností) extrémně složitý, důmyslný a smysluplný zápis pro oko, mozek, srdce či život jako takový! Jinými slovy - život vzniká jenom ze života, kde už informace existuje. Tento převratný objev potvrdil již dávno jeden z nejvýznamnějších vědců
19. století Louis Pasteur, když popřel po staletí zastávanou teorii abiogeneze (samoplození). Jakékoliv tělo živočichů i rostlin má extrémně složité biologické systémy, které obsahují nespočet důmyslných programů. Tvrzení, že se takto složité systémy, plné důmyslných programů a informací, vytvořily samy, je proto naprosto nepodložené, odporuje vědeckému poznání a zkrátka a dobře - jde o velmi silnou a slepou víru.
Závěr: Věda tento experiment již dávno překonala, smutné však je, že si toho některé učebnice nevšimly a stále jej v různých odstínech prezentují jako jeden z důkazů pro Darwinovu teorii. Naopak, mnozí poctiví vědci zřetelně prohlašují, že je pro ně vznik života velkou neznámou. Např. profesor chemie na Harwardu, dr. George Whitesides, dodává:
"Vznik života je největším problémem vědy. Většina chemiků stejně jako já věří, že život samovolně povstal ze směsice molekul na prebiotické Zemi. Jak? Nemám tušení. Na základě vší znalosti chemie, kterou disponuji, se mi to zdá ohromujícím způsobem nepravděpodobné." [16]
3) Darwinovy pěnkavy a fenomén tzv. mikroevoluce apod.
Vyjasněme si jednu důležitou věc. Mnozí neinformovaní zastánci evoluce nevěřícně kroutí hlavou a nerozumí tomu, jak může někdo odmítat evoluci, když jim podle jejich názoru probíhá přímo před očima! Zprofanovaným příkladem jsou tzv. Darwinovy pěnkavy, které měly různé velikosti zobáků podle toho, v jakých podmínkách žily. Jinými slovy - živočichové se umějí adaptovat na měnící se prostředí (to zahrnuje určité změny v jejich velikosti, tvaru či dovednostech), což jim pomáhá přežít. Vedle toho víme, že lze křížením získat odlišné vlastnosti (např. vyšší dojivost krav), které u původního jedince nenacházíme. Tento jev někteří nazývají "mikroevoluce" - ve skutečnosti s ní věřící vědci nemají žádný problém a není v žádném rozporu s biblickým poselstvím. Když uslyšíte o nějakých důkazech evoluce, budou vám předkládány především příklady z této oblasti. On je tu ale velmi zásadní problém - tzv. mikroevoluce není ničím jiným než variací existujícího genofondu. Všechny typy a délky zobáků pěnkav jsou již v tomto genofondu obsaženy, nejedná se tedy o vznik žádné nové informace. Vše, k čemu zde dochází, jsou změny v rámci konkrétního druhu daného jedince. Z této variability a přizpůsobivosti živočichů evolucionisté předpokládají, že se jeden druh organismu může změnit v jiný (součtem mikroevolucí), pokud k tomu bude mít dostatek času a vhodné podmínky. Tato teorie o vzniku nového živočišného druhu se pak nazývá "makroevoluce" a je základem evoluční teorie. A právě tato složka evoluční teorie je předmětem hlasitého nesouhlasu mnoha vědců i věřících.
Jinými slovy - variabilita (tzv. "mikroevoluce") je vědecky podložená, makroevoluce jednoznačně nikoliv. Veškeré změny variability probíhají v rámci konkrétního druhu a nepřekračují jeho hranici (pes je stále psem, kočka kočkou, kráva krávou, pěnkava pěnkavou apod.). Naopak, chovatelé zvířat a šlechtitelé rostlin si jsou velmi dobře vědomi, že protlačením jedné výhodné vlastnosti ničí u daného typu vlastnosti jiné. Evolucionisté ale věří, že čas pomůže přinášet do genofondu nové informace. Věda však tyto domněnky popírá a ukazuje se, že mutace nepřinášejí žádné nové informace (ačkoliv se to snaží mnozí zpochybňovat poukazem na rezistenci bakterií na antibiotika apod.). Tvrdí-li tedy zastánci evoluce něco ve smyslu "druhy se vyvíjejí, podívejte se do přírody, kde to máte v přímém přenosu", pak ve skutečnosti předkládají jen odlišnou formu původně stvořeného druhu (tzv. baramin), který je v důsledku variability pozměněn - nejedná se ovšem o nový druh s novými geny - tedy žádný důkaz evoluce.
Bible ukazuje, že Bůh stvořil živočichy podle jejich druhu. Např. všechny druhy psů máme nejspíše z jednoho původního zástupce, který byl pravděpodobně druhem vlka. Z něj se pak všemožně křížili noví zástupci tohoto druhu, od bernardýnů až po jezevčíky. Křížením psů však nikdy nedostanete nic jiného než jiný druh psa. Co se pak týče přizpůsobování živočichů na různé vnější změny (např. ony zprofanované zobáky), jedná se o plasticitu v rámci jednoho konkrétního druhu, kterou bychom však od dokonalého Stvořitele nutně očekávali. Jenom těžko si umím představit Stvořitele, který by vytvořil živočichy, již by při prvním náznaku větší změny v přírodě okamžitě vyhynuli, protože měli nulovou přizpůsobivost. Skutečnost, že živočichové umějí reagovat na měnící se podmínky, tedy není žádným výrazným důkazem pro evoluci, nýbrž ukázkou toho, že Bůh o své stvoření pečuje a dává mu možnost žít i v proměnlivých podmínkách. Evolucionisté musí věřit, že k makroevolučním mechanismům dochází, navzdory tomu, že tuto skutečnost věda nikdy nepotvrdila. Nejedná se tedy o žádný "nezpochybnitelný fakt", nýbrž víru v moc času.
4) Pozitivní mutace a octomilky
Jedním z hlavních hnacích motorů evolučního vývoje mají být různé mutace, které jsou podle zastánců evoluční teorie prostředky vzniku nové informace v organismech. Z tohoto pohledu je učebnice mohou dělit na mutace negativní, neutrální či pozitivní. A právě postupné projevy pozitivních mutací měly mít důležitou úlohu při evolučních změnách. Problém však je v názoru mnohých vědců, že žádné "čistokrevné" pozitivní mutace neexistují! Resp. nikoliv v tom smyslu, že by přinášely nové informace - protože jakákoliv přínosná změna je vykoupena ztrátou jiné důležité informace/vlastnosti.
Vědci se např. snaží již přes sto let pomocí nespočtu experimentů a genetických manipulací zahlédnout evoluci v přímém přenosu na jedné mouše (octomilce). Ta je velmi vhodná pro experimenty, protože tvoří rychle nové generace. Výsledek však ani po stovkách nových generací a velkém množství různých navozených mutacích žádnou evoluci neukazuje. V podstatě všechny mutace mouchu deformují a různým způsobem ničí. A ty, které přinášejí zdánlivé přínosy, zase ničí jiné vlastnosti (a ani se nedokázaly "zafixovat" v dalších generacích, což je pro evoluci nutné). Jinými slovy - žádná evoluce se nekoná. Jistě, tento fakt je interpretován tak, že se tak v realitě dělo "miliony let", proto nemůžeme očekávat, že budeme mít to štěstí právě my při krátkodobých experimentech. A ano - i to je platná hypotéza, které mnozí vědci věří. Jenže to s tvrzením "evoluce je vědecky dokázaná" nemá mnoho společného. Ještě zjevnější je pozorování na bakteriích, které se množí i za několik desítek minut či hodin, a přestože bylo vypěstováno několik desítek tisíc generací, žádnou evoluci také nepozorujeme. Zde je tedy výmluva na pozorovací potřebu miliónů let neplatná. Vědci přesto přinášejí jiné výmluvy, např. že bakterie ani octomilka "nemají důvod" se kamkoli vyvíjet, protože už jsou fixované a vyvinuté. Vědecký závěr? Nikoliv, víra ve svůj vlastní předpoklad. Vědecký závěr je zde jasný - žádná evoluce se nekoná. Mnozí vědci zastávají názor, že mutace NIKDY nepřinášejí žádnou novou informaci. Samozřejmě, že se mnozí zastánci evoluce tomuto brání a přinášejí různé možné spekulativní příklady, které za vznik nové informace pokládají.
Často se ale jedná o nejednoznačné a diskutabilní závěry, které ve skutečnosti nepřinášejí žádné nové informace, pouze přesouvají (či vypínají/zapínají) informace již existující apod. (často např. ona rezistence k antibiotikům).
Dr. Robert Laughlin, nositel Nobelovy ceny za fyziku, podotkl, že:
"...mnoho biologického poznání současné doby je ideologické povahy", které jako takové "nelze podrobit zkoušce".
5) Darwinův strom života
Darwin na začátku své teorie vytvořil myšlenku, že všechny dnešní druhy vznikly ze společného předka. Součástí této myšlenky bylo vytvoření imaginárního stromu, který v grafické podobě ilustruje představu, jakým způsobem jsou tyto druhy evolučně spojeny. Každá větvička přestavuje konkrétní druh, přičemž se větví v místě, kde se z jednoho druhu stávají dva. Mnoho větví je slepých, protože dané druhy vymřou, jiné rostou až k vrcholu - do dnešních druhů. Tento koncept byl ústřední Darwinovou myšlenkou a měl velkou důležitost - možná můžeme říci, že pomohl evoluci v jejích začátcích zvítězit. Zkrátka a dobře - razí se zde myšlenka, že všichni musíme mít společného předka, proto vznikají tyto stromy, kam se fiktivně umísťují živočichové, kteří tam ale ve skutečnosti nemají co dělat.
Tradiční fylogenetické stromy spojují dnešní druhy s potenciálními předky na základě společných morfologických charakteristik (např. tvar). Tento druh stromů narážel na hromadu negativních důkazů a nenašel podporu ani ve zkamenělinách. Proto evoluční vědci začali hledat jinde. Slibná se jim zdála myšlenka jít hlouběji - a to do molekulární biologie. Ve skutečnosti však oba přístupy (tradiční a genetický) ukazují mnohdy rozdílné scénáře a molekulární data ukazují možná více problémů než tradiční strom na základě podobností.
Abychom to neprodlužovali - tyto stromy sloužily velmi dlouhou dobu jako úspěšný propagandistický nástroj evoluční víry. Nyní ale víme, že se celou dobu jednalo o fantazijní výplody, které mají jenom málo společného s realitou.
Evoluční paleoantropoložka Mary Leakey prohlásila už před mnoha lety, že:
"Všechny ty stromy života s jejich větvemi našich předků, to je kupa nesmyslů." [17]. Moderní molekulární data její výrok jenom podtrhují. Nyní většina biologů přijímá fakt, že tento strom neodpovídá stavu přírody a je třeba jej zavrhnout, je to pro ně pouze určité zjednodušení ve snaze přírodě lépe porozumět.
Pro některé evoluční vědce je nedávné vyvrácení stromu života ohromujícím otřesem a chápou to jako tvrdou ránu. John Dupré, filozof biologie, to komentuje následovně:
"Jde o součást revoluční změny v biologii... Náš standardní model evoluce je pod enormním tlakem. Je jasné, že se napříště hodláme dívat na evoluci jako na záležitost splývání a spolupráce spíše než změny v rámci izolovaných rodů." [18]. Jiný vědec Michael Rose, evoluční biolog, zachází ještě dále: "Strom života je elegantně pohřbíván, my všichni to víme... To, co je už méně přijímáno, je fakt, že se musí změnit celé naše základní pojetí biologie." [18]. Nyní tedy mnozí biologové nevědí a tápou mnohem více než dříve v otázce příbuznosti druhů. Mnozí však nezapomínají ve svých článcích apelovat na to, že se nejedná o žádné ohrožení evoluční teorie, a hledají v historii evoluce spíše sítě než stromy. Inu, i zde je více než zřejmé, že se jedná o pouhé nepodložené spekulace a neověřené hypotézy, které nemají vůbec nic společného s výrokem "evoluce je dokázaný fakt". Osobně věřím, že i tyto skutečnosti podporují (byť nepřímo) křesťanské stanovisko, že se tvorové nikdy z odlišných druhů nevyvinuli a všechny ty stromy po celá desetiletí vytvářely falešnou představu o realitě, ke které nikdy nedošlo. Předkové dnes žijících tvorů byli stvořeni jako samostatné druhy tak, jak nám to zjevil Bůh v Bibli.
6) Zkameněliny
V našem stručném přehledu základních a častých "důkazů" evoluce nemohou chybět ani fosilní nálezy (tzv. zkameněliny). Podle některých zastánců evoluční teorie se jedná o nejsilnější argument pro její platnost. Jestliže se všechno tvorstvo postupně vyvíjelo mnoho milionů let, potom musíme v geologických vrstvách nalézat miliony zkamenělin. A to v ideálním případě postupně - od nejprimitivnějších k nejsložitějším dle vrstev od spodu nahoru, včetně nespočtu tzv. "přechodných článků", které byly mezičlánky mezi dnešním živočichem a jeho dávným předchůdcem. Žel (pro evolucionisty), ani jedno z toho nenalézáme. Jednou z největších ran a výzev je pro evoluční teorii tzv. kambrická exploze. Jedná se o donedávna nejstarší horniny (podle evolucionistů přes 500 mil. let), ve kterých leží miliardy fosilií a vysoce komplexních organismů - zcela nahodile, beze znaku nějakého vývoje a najednou. Tuto prekérní situaci se evoluční vědci snaží vysvětlovat mnoha způsoby. Přinášejí různé hypotézy a spekulace, přesto žádné věrohodné vysvětlení nepřinesli. Tento problém se však netýká jenom kambrické exploze. Zkamenělý záznam (obecně) vykazuje znaky náhlého výskytu, v podstatě žádného vývoje, systematických mezer mezi druhy a také žádných přechodových linií mezi druhy.
O této propastné mezeře věděl hned na začátku i sám Darwin, nicméně doufal, že se problém vyřeší dalšími nálezy v budoucnu. Jednou napsal:
"Pokud se týká teorie (evoluce), muselo existovat obrovské množství mezičlánků. Proč je nenalézáme? Proč není příroda spíše ve zmatení, než jak to vidíme, v přesně odstupňovaných druzích? Geologický průzkum nevydal nekonečně mnoho jemných stupňů mezi minulými a současnými druhy, jak by to vyžadovala teorie; a toto je nejzřetelnější ze všech námitek proti ní. Vysvětlení musí být v nedostatečném geologickém záznamu." [19]
Mnohá desetiletí po Darwinovi začali vědci zjišťovat, že mají problém - Darwinova naděje se nenaplnila. Prof. N. H. Nilsson, botanik a genetik, již dávno řekl:
"Není ani možné udělat jen napodobení evoluce z paleobiologických dat. Fosilní materiál je dnes už tak kompletní, že nedostatek přechodných sérií nemůže být vysvětlován nedostatečným materiálem. Absence je skutečná a nikdy nebude vyplněna." [20]
I aktuální známý a slavný evoluční vědec Stephen Gould (který se snažil tento nepříjemný fakt pro evoluční teorii zachránit jinou evoluční spekulací o přerušované rovnováze) tento rozpor s očekáváním evolucionistů přiznává:
"Celý ten příběh ilustruje velmi dobře ústřední fakt fosilního záznamu - geologicky přerušovaný počátek s následným nulovým vývojem (stází) většiny druhů... Anatomie může během času kolísat, ale poslední pozůstatky druhů se velmi krásně podobají svým prvním reprezentantům." [21, s. 749]
Darwinova naděje se tedy ani po více jak 100 letech intenzivního hledání nenaplnila! Máme zkatalogizovány miliony (více než 250 mil.) fosilií a ty tyto závěry jenom potvrzují. Fosilní záznam je spíše chaotický, beze známek vývoje. Proč tedy evolucionisté fosilie stále vydávají za dobrý důkaz pro evoluci? Dobrá otázka. Vedle zjevné ignorace faktů a snahy držet se za každou cenu "zcela jasně dokázané" teorie má paleontologie velmi těžký úkol. Existují totiž velmi velké problémy v chápání, interpretaci a zařazování fosilií v rámci evolučního vývoje. To jim dává docela volnou ruku v tom, jak tyto nálezy interpretovat a vkládat do jejich pomyslného stromu života. Roger Lewin to vyjadřuje takto:
"Je nešťastným faktem, že fosilie se nevynořují ze země již opatřené nálepkami. A je dost špatné, že nálepky se převážně dávají ve jménu egoismu a naivní ignorace faktu, že mezi individui existuje variabilita: každá nuance tvaru byla vykládána jako jiný typ organismu a ne jako přirozená variace v jedné populaci... Dát nálezu správnou nálepku je úžasně obtížné, v neposlední řadě proto, že tyto nálepky jsou cosi jako abstrakce podléhající subjektivnímu vlivu..." [22]
Je také úsměvné (nebo smutné?), že si jdou fosilie "svojí vlastní cestou" a paleontologové je interpretují evolučně zkrátka proto, že se domnívají (jako mnozí), že je evoluce skutečností. Antropolog dr. Roger Lewin např. připouští, že "prakticky všechny naše teorie o počátcích člověka byly vybudovány relativně nezávisle na fosilních datech" a jsou "Budovány bez fosilií a v některých případech i navzdory fosiliím." [22]. Jiný vědec (Eldredge) doplňuje: "Náš běžný výraz tváře byl však chladně zdvořilý a nabídli jsme hromadné mlčenlivé přijetí historky o pozvolném přizpůsobování se, historky, jež sílila a etablovala se ještě pevněji, když se vlády ujala syntéza. My paleontologové jsme říkali, že dějiny života tuto interpretaci podporují, i když jsme dobře věděli, že tomu tak není." [22]
Pojďme se ještě stručně podívat na dvě oblasti, které se fosilií často dotýkají:
A) Chybějící mezičlánky
Fosilie, které by nějakým způsobem pomohly přinést důvěryhodnější důkaz pro postupný vývoj, chybí. Darwinisté se samozřejmě velmi často snažili vydávat určité nálezy za ony mezičlánky (a stále ještě snaží - např. Archeopteryx - i tuto "naději" však již mnozí vědci opouštějí jako slepou uličku). Téměř vždy se však ukázalo, že tomu tak nebylo, nebo byly dané mezičlánky úspěšným podvodem. Jindy jde o vysoce spekulativní či kontroverzní nálezy. Proto je není možné pokládat za silný důkaz pro přechodný článek. Desítky let proklamované lži a omyly však stihly udělat v myslích lidí velké škody a mnohé pomohly klamně přesvědčit o pravdivosti evoluční teorie.
Jak se s touto situací vědci vyrovnávají? Inu, i zde se ukazuje pružnost a nesmrtelnost teorie evoluce - nejsou mezičlánky? "Nevadí, evoluce je dokázaný fakt." A jelikož je to dokázaný fakt, znamená to, že jsme se museli zmýlit a třeba jsme je jen nenašli (přece jen nález zachovalé fosilie je vzácný jev, to je pravda). Nebo se evoluce udála tak rychle, že se živočichové vyvíjeli velmi rychle a v malém počtu a teprve potom se rozmnožili, následkem čehož máme aktuální fosilní záznam. Jindy se český evoluční zastánce, Prof. Jaroslav Flegr, pod tíhou neexistence přechodných forem rozhodl napsat knihu "Zamrzlá evoluce", kde se pokouší tuto prekérní situaci vysvětlit. No a v neposlední řadě se najdou i takoví, kteří pod tíhou těchto důkazů tvrdí, že jsou mezičlánkem vlastně všichni živočichové. Nechci kritizovat snahy o vědecké vysvětlení i tímto způsobem (dle mého soudu docela bezradně). To je v pořádku. Co mi vadí, je skutečnost, že se tak děje pod vlajkou "nezpochybnitelný a stokrát dokázaný fakt". Kdyby byla pravda, že se všechny živé organizmy vyvíjely z jednoho společného prapředka po dobu nejméně jedné miliardy let, spojovacích článků by ve zkamenělinách muselo být zákonitě miliardy miliard! Chybějící mezičlánek je tedy zavádějící pojem. Ony nechybějí proto, že se dosud nenašly (nebo nezachovaly), ale proto, že nikdy neexistovaly.
B) Živé fosilie
Dalším hřebíčkem do pomyslné rakve evoluční teorie jsou tzv. živé fosilie. Mnoho fosilií nalezených v nejrůznějším prostředí (např. jantar o údajném stáří stovek milionů let) je k nerozeznání od těch dnešních se známkou nulového vývoje. Jistě, i tuto skutečnost lze evolučně vysvětlit - třeba tak, že neexistovaly evoluční tlaky, které by nutily daného tvora ke změně. Zůstal proto stejný po stovky milionů let. Spekulace dobrá, avšak nějaký důkaz? Sotva - pouze víra ve vlastní předpoklady. Zkrátka a dobře, fosilní záznam svědčí o všem možném, jenom ne o evoluci. Ty nálezy, které podporují evoluční teorii, jsou vzácné a často vysoce spekulativní. Pokud by se evoluce skutečně udála, vypadal by fosilní záznam s největší pravděpodobností úplně jinak.
Někdy se evolucionisté snaží shodit protivníky žádostí, aby uvedli jakékoliv fosilie, které nezapadají do geologického záznamu. Problémem je, že i podle tvrzení mnoha evolucionistů žádné takové neexistují. S čímkoliv totiž kritici či neevoluční (kreační) vědci přijdou, bude možné odmítnout užitečnou výmluvou, že nemáme plný fosilní záznam a na základě toho ani přesně nevíme, do které časové etapy nález zařadit. Pokud se tedy najde fosilie, která nezapadá do evolučního časového rámce, pak to jednoduše znamená, že se onen živočich vyvinul třeba dříve, než jsme si mysleli, a my teď můžeme naše poznatky zpřesnit
= chápejte "evoluci lépe porozumět". Evoluční výklad je zde tedy velmi pružný a absorbuje v podstatě jakoukoliv změnu. Na závěr tohoto bodu si dovolím několik citací vědců, kteří se k zaujatosti na tomto poli vyjadřují. Před několika lety Don Batten např. poznamenal:
"Každý ví, že fosilie jsou nevypočitatelné; kosti budou vždy tancovat tak, jak budete pískat." [23]
Paleoantropolog Milford Wolpoff píše: "Podle mého názoru ve vědě objektivita neexistuje. Dokonce i sbírání dat, která data zachovat a která ignorovat, zrcadlí vědcův světový názor." [24]. Dále evolucionisté John Gribbin a Jeremy Cherfas přiznávají: "Musíme připustit, že historie paleontologie se nečte jako zářný příklad cesty za pravdou, zejména kdyby šlo o pravdu o původu člověka." [24]. A dále připojují: "Víme dobře, že nic nemůže být vzdálenějšího realitě než populární obraz vědce jako věcného hledače pravdy." [24]
7) Homologie - podobnost
Jedním z dalších nejčastěji citovaných argumentů na podporu evoluční teorie je podobnost, kterou můžeme nalézat v živočišné říši. Je možné se bavit o podobnosti končetin (např. netopýří křídla, delfíní ploutve, koňské nohy a lidské ruce mají podobné uspořádání kostí předních končetin, ačkoliv vykazují odlišnou funkci), podobnosti funkcí (mateřské mléko, teplokrevnost atp.) nebo podobnosti orgánových soustav (mnoho živočichů má páteř, dvě oči, plíce, mozek atd.). Hovoří tato podobnost napříč živočišnou říší ve prospěch společného předka, po kterém postupně "dědíme" tyto struktury a orgány?
Tyto podobnosti mají mnoho praktických problémů. Jedním z nejzávažnějších je, že evoluční podobnost nelze nijak vystopovat ani pomocí řetězců DNA, ani na základě fosilních nálezů nebo pomocí tzv. vývojových drah. Mnoho homologických struktur se vyvíjí naprosto odlišně (naproti očekávání - z rozdílných genů!), jindy nehomologické struktury vznikají z identických genů, a nezřídka kdy vznikají homologické struktury či orgány dokonce naprosto nezávisle. Víte např., že naše oči jsou svojí konstrukcí blízké očím chobotnic? O čem to svědčí? O společném předku s chobotnicí? Samozřejmě, že ne. Evoluční teoretik by to nenazval "čistokrevnou" homologií, protože to podle něj není náš společný předek. U opic by se však takového označení nezdráhal.
Tyto podobné mechanismy jsou v přírodě poměrně časté a existují na sobě naprosto nezávisle (např. echolokační systém podobný sonaru současně u netopýrů nebo delfínů). Mohli bychom pokračovat celou řadou nepříjemných neevolučních homologií, které silně nabourávají evoluční představy společného předka. Např. extrémně složité a důmyslné oči se podle některých badatelů vyvinuly nezávisle na sobě až šedesátkrát [25]! Pomineme-li skutečnost, že zde máme zřejmé důkazy, které ukazují na to, že podobnost nemusí znamenat nutnost společného předka, můžeme zde zohlednit i skutečnost neredukovatelné složitosti takových orgánů. Pokud bychom se pokusili vyjádřit alespoň částečně pravděpodobnost vzniku takových dokonalých struktur nezávisle na sobě (a v přírodě nesčetněkrát), získali bychom tak obrovsky nereálné číslo pravděpodobnosti, které bychom si ani neuměli představit. Jeden článek zabývající se problematikou homologií na adresu pouze jediného nezávisle vyvinutého biologického mechanismu trefně poznamenal: "Člověka jímá závrať při pomyšlení, že se tak složitý proces mohl vyvinout jednou; ale tvrdit, že k tomu došlo tolikrát (30x), tomu už snad žádný rozumný člověk nemůže uvěřit. Být evolucionistou vyžaduje spoustu slepé víry!" [26]
Řada vědců proto přiznává, že je tato otázka stále nevyřešenou záhadou. Žel, v učebnicích, školách a mnoha přírodovědných dokumentech se studenti a veřejnost systematicky masírují jedinou "politicky korektní" verzí = podobnost ukazuje na společného předka živočichů. Homologie však může podporovat teorii o společném předku stejně dobře jako myšlenku existence Boha Stvořitele. Co byste totiž očekávali, pokud celou přírodu stvořil Bůh? Neočekávali byste, že použije podobné a osvědčené konstrukční prvky a mechanismy? Vždyť žijeme všichni ve stejných či podobných podmínkách. Jíme podobnou potravu, dýcháme stejný vzduch, jsme vystaveni stejné gravitační síle. Proč by Bůh nemohl použít stejných osvědčených konstrukčních prvků a mechanismů? Jsou-li čtyři končetiny z mnoha důvodů efektivní, proč je nepoužít pro více živočichů? Vždyť my lidé jednáme stejně! Osvědčila se nám čtyři kola u automobilů, včetně volantu a jiných mechanismů? Tak proč je nepoužít i u jiných výrobků? Mnohé praxí ověřené součástky z počítače, na kterém nyní píši, naleznete v naprosto odlišných výrobcích. Nebo třeba stavebnictví. Podíváte-li se na jakoukoliv stavbu, těžko budete hledat nějakou, která nemá ze zjevných důvodů okna, dveře či okapy svádějící dešťovou vodu. Důvod existence těchto podobností napříč veškerou lidskou činností je prostý - mají pouze společného tvůrce, konstruktéra nebo chcete-li - designéra.
8) Haeckel, podvod a podobnost embryí
Charles Darwin ve své době pokládal údajnou podobnost embryí mezi různými živočichy za jeden z nejsilnějších důkazů toho, že všichni pocházíme ze společného předka. Ve své knize O původu druhů napsal, že: "Embrya velice odlišných druhů patřících ke stejné třídě jsou si velmi podobná, ale značně se odliší, když se jedinci úplně vyvinou." Z tohoto usuzoval, že: "Shoda v embryonální stavbě těla odhaluje shodu v původu." [27, s. 73]
Jelikož však Darwin nebyl embryologem, spoléhal se na práce jiných badatelů, jako byl např. Ernst Haeckel. Ten nakreslil mj. embrya z různých tříd obratlovců, aby dokázal, že jsou v raných stádiích prakticky identická, ale po jejich plném vývinu se stávají odlišnými tvory. Darwin tyto myšlenky přejal, aplikoval na člověka a tvrdil, že je lidské embryo jen s obtížemi rozeznatelné od embryí jiných obratlovců. Na základě toho bychom měli proto usuzovat na jejich společný původ. Nemáme zde prostor prostudovat tuto problematiku podrobněji, dovolím si ji tedy shrnout následovně: Darwin i v tomto případě stavěl jedno ze svých nejsilnějších přesvědčení o správnosti své teorie na přírodopisném omylu. Biologové už přes 100 let vědí, že Haeckel podváděl a tyto kresby falšoval tak, aby podporovaly jeho (potažmo Darwinovu) teorii [4, s. 44]. Jedná se tak o jeden z nejznámějších biologických podvodů, který pomohl přesvědčit nespočet lidí, aby uvěřili evoluční teorii a zavrhli víru ve Stvořitele.
Po odhalení jeho podvodu se Haeckel obhajoval před akademickým senátem tvrzením, že ostatní evolucionisté se podobných hanebností dopouštějí také:
"Po tomto kompromisním přiznání k podvrhu bych se vlastně měl cítit zahanben a zničen, ale mou útěchou je, že vedle mě sedí na lavici obžalovaných stovky dalších spoluviníků, mezi nimi řada nejspolehlivějších pozorovatelů a biologů skvělé pověsti. Převážná většina všech vyobrazení v nejlepších učebnicích biologie, v pojednáních a zprávách by si zasloužila stejnou měrou obvinění z podvrhu, neboť jsou všechny nepřesné a více či méně padělané, schematické a vykonstruované." [28, s. 224]
Biologové už dávno vědí, že si embrya obratlovců nejsou podobná a lze je od sebe snadno odlišit. Velmi smutné ale je, že jsou tyto ilustrace v různých odstínech stále vyobrazovány v mnoha učebnicích biologie k podpoře evoluční víry. Někteří tyto lži šíří i přesto, že sami vědí, že se jedná o podvod, jiní o tom však ani nevědí. Biolog Jonathan Wells např. zmiňuje případ, kdy "V únoru 2000 poslal autor učebnic Douglas Futuyma na internetové fórum v Kansas City odpověď jednomu kritikovi, který ho obvinil ze lži, protože ve své učebnici Evoluční biologie (1998) použil kresbu Haeckelových embryí. Futuyma se bránil tím, že než si přečetl kritikovo obvinění, vůbec si neuvědomoval rozpory mezi Haeckelovými kresbami a skutečnými embryi obratlovců." [27, s. 93]. Tedy - profesionální evoluční biolog a autor vysokoškolské učebnice netušil o podvodu, o kterém biologové vědí již desítky let? Zajímavé! Navzdory tomu, že mnozí zastánci evoluce uznávají chybu, "důkaz" evoluce je stále na mnoha místech prezentován nadále. V lepším případě se řekne, že se zde sice o podvod jednalo, ale stejně to nemění nic na tom, že je evoluční teorie pravdivá. Desítky let staví na zaručeném důkazu, ale jakmile se zhroutí, řeknou někteří, že evoluční teorie s tím vlastně počítá, protože není důvod, proč by měla být embryonální stádia chráněna před evolučními tlaky. I zde se tedy ukazuje, že je tato teorie ohebná jako guma.
9) Rezistence na antibiotika
Dalším z nejčastějších důkazů pro evoluční změny (zde v "přímém přenosu", jak by někdo mohl podotknout) má být rezistence bakterií vůči antibiotikům. Ve skutečnosti však příkladem ani důkazem evolučního vývoje není. Jeden z vědců, kteří se tímto tématem podrobně zabývali, je izraelský biofyzik Lee Spetner. Ten tvrdí, že imunita bakterií vzniká dvěma způsoby, ale žádný z nich podle jeho tvrzení nepředstavuje důkaz pro evoluční teorii.
A) Přenos odolných (již existujících) genů v bakteriích = žádná evoluce, pouhý transfer v bakteriálním světě.
B) Vytvoření nové odolnosti díky mutaci (avšak za cenu ztráty genetických dat) = dočasná výhoda získaná mutací je draze vykoupena omezením funkcí [29].
Tyto závěry přijímá také např. molekulární biolog Dr. Daniel Criswell:
"Třebaže se zdá, že jsou zmíněné mutace přínosné a bakterii poskytují výhodu, vždy je to za nějakou cenu. Ribozomální mutace, i když poskytují organizmu antibiotickou rezistenci, zpomalují proces syntézy proteinů, brzdí růst, a zmenšují schopnost příslušné bakterie vyrovnat se s prostředím, kde uvedené specifické antibiotikum chybí. Navíc mutace umožňující odolnost vůči jednomu antibiotiku způsobuje zřejmě zase sníženou odolnost bakterie vůči antibiotikům jiným. A právě zmíněné negativní efekty jsou tím, co kreacionisté u mutací předpokládají. Mutace totiž může snad přinést výhodu v určitém prostředí, ale celková zdatnost populace příslušného druhu bakterií se sníží kvůli omezenému fungování jedné ze složek jejich biologického mechanizmu." [30]
Jeho kolega, mikrobiolog Dr. Kevin Anderson, získanou imunitu shrnuje takto:
"Pravá biologická cena zaplacená za tyto mutace je však v každém případě ztráta dříve existujících buněčných systémů či funkcí. Taková ztráta buněčné aktivity nemůže být proto pokládána za genetický prostředek podporující evoluci." [31]
10) Odpadní DNA
Odpadní geny (junk genes) jsou takové oblasti genomu, které nemají podle jejich zastánců žádnou funkci a jsou jakýmsi odpadem a pozůstatkem naší evoluční minulosti. Člověk má mít podle některých vědců až přes 90 % takovýchto zbytečných částí genomu. Tento argument byl (a žel stále ještě někde je) po dlouhou dobu používán jako důkaz na podporu evoluční teorie (dokonalý Bůh by přece nedělal takové zbytečnosti. Proto celá myšlenka hraje do karet postupného vývoje z nižších forem ve vyšší, které ztrácejí zbytečné funkce svých předchůdců). Jeden příznivec evoluční teorie to vystihl následovně:
"Sdílení nesmyslných kusů DNA je elegantním dokladem evoluční historie, nikoliv sice jediným, ale zato moc pěkným a příjemně didaktickým." [32]
Současná věda však tomuto dalšímu omylu pěkně zavařila. Nyní již víme (a postupně se odkrývají další případy), že většina z tohoto "odpadu" má svoji významnou funkci. Velmi významný krok kupředu v této oblasti učinil projekt ENCODE. V rámci něj více než 440 vědců ze 32 institucí učinilo přes 1600 pokusů a zjistilo překvapující informace - přes 80 % lidské DNA něco dělá (ačkoliv se ještě přesně neví co). Ed Yong na webových stránkách časopisu Discover k tomu dodává:
"A co je ve zbývajících 20 procentech? Možná, že ani tam není odpad, podle Ewana Birneye, koordinátora řídicí analýzy projektu...Vysvětluje, že ENCODE zkoumal pouze (!) 147 druhů buněk, a v lidském těle jich je několik tisíc. Daná část genomu možná kontroluje gen jednoho druhu buněk, ale ne jiných druhů. Prozkoumáme-li všechny buňky, objevíme možná funkce i pro zbývající část genomu. ,Je pravděpodobné, že se z 80 procent stane 100 procent', říká Birney. ,Skutečně nemáme žádné velké shluky přebytečné DNA. Ta metafora s odpadem je dosti jalová'." [33]
Ačkoliv je před vědci ještě mnoho výzkumů, jedno je zcela zřejmé - i tento argument a tzv. "důkaz" pro evoluční teorii je s větším vědeckým poznáním stále více vratký. Vědci však zjišťují pouze to, co kreacionisté vědí už dávno - Bůh nedělá chyby a když tvoří, ví, co dělá.
11) Zbytkové orgány (rudimentární orgány)
Jedním z dalších, nejčastěji opakovaných (a kreacionisty vyvrácených) omylů a údajným důkazem pro evoluční vývoj jsou tzv. nefunkční, zakrnělé a zbytečné orgány. Podle zastánců evoluce jakési pozůstatky postupného vývoje. Dříve tyto orgány měly mít svoji funkci, nyní již potřebné nejsou. Navzdory své oblíbenosti a rozšířenosti mezi laickou i odbornou veřejností mají tyto domněnky velmi závažné problémy a nedostatky. Za prvé je nutné si uvědomit, že nelze dokázat, zbytečnost jakéhokoliv orgánu. Jeho funkce může být jenom neznámá a je možné, že bude objevena později. Kritici např. poukazovali na více než 100 případů domněle zakrnělých orgánů, přičemž dnes již víme, že tomu tak není a tyto orgány mají svoji významnou úlohu při fungování našeho těla [34]. Zadruhé, i kdyby se nějaký takový našel, svědčilo by to spíše o úpadku (který kreační model předpokládá) než o vývoji (zde bychom hledali spíše vznikající orgány vyvíjející se k větší složitosti). Pro ilustraci uvedu několik málo příkladů.
- Zuby moudrosti
Zuby moudrosti mají i zvířata. Kdybychom jedli zdravě (problémy s nimi mají lidé v zemích, kde se konzumuje měkká potrava), byly by nám užitečné stejně jako jim, nebo lidem žijícím v méně vyspělých zemích. V podstatě napříč celými lidskými dějinami jedli lidé potraviny vyžadující větší námahu při žvýkání (tím se čelisti lépe vyvíjely a pro zuby bylo více místa), což problém s těmito zuby minimalizovalo či eliminovalo [35].
- Apendix (červovitý výběžek slepého střeva)
Jeden z nejčastějších a nejznámějších omylů diskutované otázky. Nyní je však naprosto zřejmé, že se jedná o velmi důležitou součást imunitního systému (hlavně v dětství), včetně funkce udržování potřebné hladiny mikroorganizmů v zažívacím traktu [36; 37, s. 102].
- Tělesné ochlupení
V souvislosti s tělesným ochlupením se zmiňuje např. obočí, řasy, vlasy a samotné ochlupení celého těla. Vše však má své stálé funkce. Obočí brání vstupu potu do očí, řasy před smetím, vlasy jsou důležitým izolantem či ochranou před úžehem. Tělesné ochlupení pak může mít určitou senzorickou funkci, je v této oblasti vyšší výskyt kmenových buněk (zrychlené hojení) a v neposlední řadě přispívají chloupky k tomu, aby byly póry v pokožce průchodné a zdravé, a aby umožňovaly prosakování mazu do pokožky [38].
- Kostrč
Ve skutečnosti má nejednu důležitou funkci. Ukotvuje na sebe několik skupin svalů, zabraňuje propadání pánevních orgánů a při jejím odstranění riskujete problémy se sezením, vstáváním, porodem či potíže s inkontinencí [39].
- Prsní bradavky u samců (příp. mužů)
Tento argument lze zahrnout do široké oblasti tzv. homologie, kterou jsme diskutovali v bodě 7. Existenci mužských (samčích) bradavek lze tedy dost dobře vysvětlit i v rámci božího stvořitelského díla. Nejedná se o nic jiného než o hospodárný přístup při konstrukci organismů. Děti se v nejranějších fázích svého vývoje vyvíjejí podle stejné šablony. Teprve později určují hormony specifický vývoj daného plodu buďto v muže, či v ženu. Nicméně i takto nelze s jistotou říci, zda jsou tyto orgány nefunkční. Jsou totiž plně vyvinuté (zásobené cévami, nervy). Někteří uvádějí jako jednu z funkcí sexuální stimulaci [40].
Pokračovat můžeme různými, údajně zakrnělými svaly (např. ušního boltce, lýtka atd.), mandlemi, křídly u nelétavých ptáků až po pánevní kosti velryb. Nic z tohoto nepředstavuje závažný důkaz pro evoluci a jejich existence má svoje opodstatnění. Nutno podotknout, že v minulosti lékaři (indoktrinovaní evoluční vírou v nefunkční orgány) vážně poškodili (někdy i se smrtelnými následky) množství lidí, např. odstraňováním krčních mandlí či menisku z kolenou.
Shrnutí
V podobném duchu by bylo možné pokračovat dále. Mohli bychom např. uvádět na pravou míru různá nepravdivá tvrzení (údajné důkazy slepé evoluce). Třeba ty, že nedokonalost mnoha stvořených věcí (např. údajně chybně napojená sítnice oka, palec pandy apod.) ukazuje na neexistenci dokonalého designéra. Věřím však, že pro ilustraci tyto příklady postačují.
Je velmi smutné, že veřejnost vesměs neví o skutečnosti, že Darwin a jeho následovníci postavili základy své teorie na samých přírodovědných nesmyslech a nezřídka kdy podvodech, které byly později odhaleny. Kdyby byly známy aktuální poznatky z různých vědních oborů v tehdejší době, tato teorie by podle mého názoru nemohla nikdy vzniknout. Vlak ideologie se však již rozjel a jakékoliv důkazy, které zpochybňují její základy, jsou odmítány prostě proto, "že je evoluce dokázaný fakt". Evolucionisté již nezkoumají, "zda je evoluce reálná", nýbrž se zaměřují na to, "jak funguje". Přijali totiž vírou předpoklad, že svět ani jinak vzniknout nemohl. To je však náboženské stanovisko a s empirickou vědou nemá mnoho společného.
Dříve měli zastánci stvoření mnohem složitější pozici než nyní. Vědecké poznání bylo nižší a spousta "důkazů" skutečně povrchně podporovala spíše evoluční teorii. Později se ovšem ukazovalo, že jsou chybné, nebo se jednalo nezřídka o podvody. Zároveň se prohlubovaly a nadále prohlubují propasti mezi skutečnou vědeckou realitou a evolučně vysněnými spekulacemi. Problém však je v tom, že mezitím toto paradigma ovládlo vědeckou komunitu a vzdělávací systém. Proto velmi často jakoukoliv kritiku z řad zastánců opačného názoru arogantně shazují, odmítají a stále dokola opakují ohranou písničku: "Již není o čem diskutovat, evoluce je dokázaný fakt." Snad se mi podařilo poukázat na skutečnost, že tento výrok není tak pravdivý, jak se jeho zastánci snaží tak zuřivě prosazovat...
Poslední poznámka - co se týče výše (a dále) uvedených sporných bodů, mnoho lidí i vědců se vymlouvá a utěšuje, že co věda neví dnes, zjistí později. Proto není nutné do celé záležitosti zatahovat Boha (tzv. vyplnění mezery neznalosti). Nicméně je důležité zdůraznit, že mnohá fakta proti evoluci (např. proti možnosti samovolného vzniku života z neživé hmoty) nejsou o tom, že věda NEVÍ, ale o tom, že věda VÍ. Totiž ví, že vznik života z neživého není možný. Nikoli, že v budoucnu objeví, jak se to stalo, ale už dnes ví, že je tento proces v rozporu se všemi známými zákonitostmi chemie, fyziky či pravděpodobnostními výpočty.
Závěrečné shrnutí
Cílem této otázky nebylo dokázat existenci Boha, nýbrž vyvrátit falešné a lživé přesvědčení, že "evoluce je vědecky dokázaný fakt". Jedná se pouze o nepodložené tvrzení. Zdá se, že hlavní obranou evoluční teorie vůči aktuálním nepříznivým vědeckým poznatkům je agresivní propaganda a zastrašování či zesměšňování kohokoliv, kdo si dovolí její závěry zpochybňovat. Můj závěr je podpořen také neustálým opouštěním dřívějších nepravdivých názorů, které byly nezřídka pokládány za "nezpochybnitelné důkazy evoluce" a později (někdy tiše) opouštěny. Ano, věda vyžaduje opouštět překonané a přibližovat se pravdě - prosím, ať se tak děje. Jen ještě prosím - nepleťme našim dětem a studentům hlavy a nelžeme jim tím, že zde není o čem diskutovat a vše je "dávno vědecky dokázáno". To totiž není vůbec pravda.