20. otázka - Jak by mohl milující a dobrý Bůh posílat lidi do pekla?

Peklo - toto slovní spojení trápí po staletí nejen lidi nevěřící, nýbrž také mnoho těch, kteří Boha poznali a Jeho lásku zakusili. Existence pekla je proto snad nejvíce kontroverzním tématem křesťanství. Věčná záhuba a myšlenka posledního soudu je přinejmenším provokativní a rozhodně není vděčným tématem přátelských rozhovorů. Pro odpůrce křesťanství a skeptiky je peklo pouhým strašidlem a mocenským bičem církve. Pro mnohé křesťany pak horkým bramborem, který se snaží (pro klid vlastní duše) zahodit rychle pryč a nejlépe se o něm vůbec nebavit.

Falešná představa o pekle

Proč takový neklid? Ano, realita věčného oddělení od Boha je sama o sobě děsivá. K tomu není asi co dodat. Přesto věřím, že zde hraje svoji roli i široce rozšířená a mylná představa o povaze tohoto trestu. Představa o tom, jaký je charakter pekla, je mezi laickou veřejností i mnoha křesťany z různých důvodů značně pokřivená.

Jsou totiž i lidé, kteří si slovo peklo se vší vážností spojují s čerty, vařícími hrnci nebo naopak s rockovou hudbou, nekonečným barem a skvělou párty. Všechny takové představy jsou samozřejmě z biblického hlediska nesmyslné. Ne vždy jsou ovšem na vině televize a pohádky nebo posměšné anekdoty skeptiků. Máslo na hlavě a svůj díl viny v tomto "zmatení" má také středověká církev a mnozí, kteří se na strachu lidí přiživovali. Především se jedná o nespočet různých maleb a obrazů, které po staletí vyobrazovaly naprosto smyšlené scény z pekla. Mnozí umělci naprosto upustili uzdu své fantazie a předháněli se v brutalitě a bizarnostech, kterými by vystrašili a šokovali svět. Co naplat, že bible takové fantazírování paradoxně nepodporuje. Jindy zase tehdejší církev zneužila existenci pekla k vlastnímu obohacení, přišla s vlastní naukou o očistci a začala prodávat tzv. "odpustky", kterými vydírala tehdejší společnost. S podobnými příklady bychom mohli jistě dále pokračovat. Není však mým cílem zabývat se historickým vývojem pohledu na peklo.

Pojďme si proto alespoň stručně přiblížit, jak peklu rozumí křesťané a co k němu říká samotný Bůh skrze bibli.

Bible a peklo

V kontextu tak rozmanitých představ je pro mnohé jistě zarážející, že se bible k detailnímu charakteru pekla vůbec nevyjadřuje! Naopak je v popisu místa věčného trestu velmi strohá a opatrná. To základní, co z bible můžeme vyčíst, je to, že "nějaké" peklo existuje. Na základě biblických textů však nelze přesně definovat, jak toto místo vypadá, co se tam děje ani jaký má charakter. Z tohoto důvodu jsou jakékoliv detailní představy i učení o pekle pouhými spekulacemi.

Nicméně určité interpretace biblických textů, které se týkají pekla, existují. V křesťanských kruzích jsou nejčastější tyto [22]:

  1. Očistcové pojetí pekla

  2. Doslovné pojetí pekla

  3. Metaforické pojetí pekla

  4. Kondicionální pojetí pekla (úplný zánik)

První z těchto interpretací se zde zabývat nebudeme. Nejedná se totiž o učení biblické, nýbrž o učení, které pramení z vlastní tradice římskokatolické církve, se kterým se neztotožnuji. Pro úplnost ale uvádím i toto pojetí. Jeho podstatou je myšlenka, že mezi nebem a peklem existuje ještě nějaké místo, kde jsou lidé, kteří nejsou ani příliš zlí k tomu, aby skončili v pekle, ale ani dost dobří na to, aby se mohli setkat s Bohem. Na tomto místě se "nějak" očišťují, přičemž jim odtamtud můžeme pomoci přímluvnými modlitbami či např. prostřednictvím tzv. "odpustků" (dnes již nikoliv peněžní formou).

Druhé z nich chápe peklo doslovně podle biblických popisů. Proto jsou pojmy jako "hořící jezero" nebo "oheň" považovány za fyzikální realitu, ve které budou lidé hořet (jejich těla ale neshoří). Toto pojetí však není v současnosti v křesťanských kruzích tak rozšířené jako v minulosti. Opomíjí totiž základní atribut bible - symbolický jazyk.

Tímto se dostáváme k třetímu, metaforickému pojetí. Bible velmi často používá symboliku a podobenství k tomu, aby pomohla lidem (pomocí jim známých jazykových prostředků) pochopit skutečnosti, které lze pomocí slov jenom velmi těžko vyjádřit. Bůh pomocí těchto symbolů sahá po příkladech, které jsou nám důvěrně známé. Možná i proto je peklo mj. popisováno jako "oheň", ale i "temnota". Oheň stravuje a ničí. Temnota zase symbolizuje beznaděj a nepřítomnost dobra. Z tohoto důvodu lze potom peklo chápat jako oddělení od Boha. Svým způsobem je pak celá myšlenka pekla více logická a uchopitelná.

Nechceš, aby měl Bůh ve tvém životě místo? Nemáš o Něj zájem a nehodláš se Mu podřídit? Dobrá - Bůh je džentlmen. Co chceš, to také dostaneš! Odsouzení a zavržení Bohem pak bude možná jenom potvrzením toho, co sis sám vybral.

Pokud člověk Boha nechce a odmítá Jeho nabídku odpuštění a přijetí do své blízkosti, pak jej Bůh nepřijme, ale vykáže ze své přítomnosti. Bude od Boha oddělen. Kde bude, to nevíme. Skutečnost, že zahodí věčný život, naplnění, lásku, život s nekonečným a všemohoucím Bohem..., to musí být silně depresivní, sžírající, extrémně nepříjemné a beznadějné. Možná i to měl Ježíš na mysli, když na adresu pekla řekl: "Tam bude pláč a skřípění zubů." Co lépe vyjadřuje pochopení, že jsme zahodili a ztratili to nejcennější, co vůbec existuje?

Někteří učenci (např. C. S. Lewis) si proto peklo představují tak, že sice poskytuje zatraceným určité relativní uspokojení, bude ovšem stále považováno za nejhorší možné místo, jež přesahuje naše nejčernější představy. Utrpení tohoto druhu i podle Lewise nepochází z aktivního trestu uloženého Bohem (tak mnozí peklu rozumí), ale z toho, že člověk nemá kontakt s Tím, kdo je zdrojem pokoje.

A konečně čtvrtý názor, ke kterému se sám přikláním, chápe peklo jako věčný zánik lidské bytosti. Po oddělení od Boha tito lidé ponesou blíže nespecifikovaný trest, načež budou po určité době (nevíme jaké) zničeni. Tedy nikoliv věčně prožívaná muka, nýbrž kompletní ukončení naší existence s věčnými následky. Hříšníci shoří věčnými plameny. Pak budou existovat pouze Ti, kteří budou Bohem přijati, a prožívat s Ním osobní a nikdy nekončící vztah, naplněný láskou a pokojem. Toto pojetí je spíše menšinové, přesto jej zastává mnoho velmi renomovaných evangelikálních teologů (jako např. John Stott).

Někoho z vás možná vedou tyto interpretace k závěru, že lze bibli vykládat, jak se nám zlíbí. Následkem toho existuje mnoho teorií a výkladů. Tímto obviněním se budeme zabývat v samostatné části, která se týká bible. Co se však týče pekla, pak nám bible sděluje vše, co potřebujeme vědět (na tom se shodnou prakticky všichni křesťané). Ačkoliv je tedy realita pekla těžko uchopitelná, v základních rysech nás Bůh na pochybách nenechal. Víme, že existuje možnost oddělení od Boha. Zároveň však víme to nejdůležitější, co vědět potřebujeme - jak tomuto věčnému oddělení předejít.

Co s jistotou víme a co Bůh chtěl, abychom věděli:

  • Ty, kteří přijmou nabídku božího smíření skrze Pána Ježíše Krista, čeká věčný život po boku živého Boha (naplníme to, pro co jsme byli stvořeni).

  • Naopak ty, kteří Boha odmítají, čeká spravedlivé odsouzení.

  • Odsouzení budou odděleni od Boha, a v důsledku toho budou prožívat blíže nespecifikovaný druh utrpení.

Výše uvedené informace jsou pro nás, jakožto příjemce biblického sdělení, nejdůležitější. Ostatní skutečnosti, ve kterých se teologové neshodnou, nejsou tak zásadní, jako ty první.

Co s jistotou nevíme:

  • Zdali se vůbec jedná o konkrétní místo (ve fyzikálním slova smyslu).

  • Jak to tam vypadá.

  • Co se tam děje.

  • Jaký charakter a intenzitu má prožívané utrpení.

  • Jak dlouho tento trest trvá.

Obrazně řečeno je tedy zbytečné hádat se, "kolik oken bude peklo mít?". Lépe je se ptát: "Jak se mu vyhnu"? Na první otázku nám bible odpověď nedává, na druhou již ano.

Věřím, že peklo není místo,kam by Bůh svéhlavě posílal hříšníky a kde by je trestal (to je totiž široce rozšířená představa - zlý a přísný Bůh, který se baví tím, že hází lidi do pekla). Celá podstata a realita pekla možná stojí a padá na našem vlastním rozhodnutí. Je také možná důkazem, že Bůh bere naše svobodné rozhodnutí velmi vážně. Proto - vědomi si reality hrůzného oddělení od Boha (pekla) - můžeme zároveň prohlásit, že je Bůh spravedlivý, milující a milosrdný. Spravedlivý proto, že každý jednou dostane to, co si zaslouží, milující proto, že byl ochoten kvůli naší záchraně obětovat svůj život, a milosrdný proto, že je ochoten nám vše odpustit a přijmout nás za své milované děti.

Další otázky

V souvislosti s peklem bychom mohli rozebrat řadu zajímavých otázek. Někteří se ptají, jak by se asi cítili v nebi, když by věděli, že jsou jejich blízcí zatraceni, a v důsledku toho trpí (případně neexistují). Nebo proč Bůh prostě nezachrání všechny lidi a nedopustí jejich utrpení v důsledku jejich špatných rozhodnutí. Jindy se můžeme ptát, co bude s těmi, kteří o Bohu nemohli slyšet (ne z vlastní viny)...pošle je Bůh "do pekla"? Nebo proč tak přísný trest? A mnoho dalších, jistě zajímavých otázek. Náplní této knihy však není detailní studium učení o pekle. Chci alespoň v kostce poukázat na skutečnost, že existence pekla má své logické a ve své podstatě i nutné opodstatnění.

Bůh nás v bibli připravuje na to, že Ježíš Kristus ještě jednou přijde na tuto zemi. Tentokráte ale ne jako ten, kdo po sobě nechá šlapat a plivat, nýbrž jako vládce vesmíru, který přijde ukončit lidské dějiny. Nastane poslední a konečný Soud, při kterém se ukáže, kdo bude trávit věčnost s Bohem a kdo bude od Boha oddělen. Okamžik Ježíšova druhého příchodu vyhlíží křesťané již téměř 2000 let. Skeptici se posmívají a ptají se: "Kde je ten váš Ježíš? 2000 let a pořád nic..." K tomuto bible říká toto:

"Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání." (2 Petrův 3:9)

Ať je peklo jakkoliv hrozné a jakkoliv mu nerozumíme, smíme vědět, že Bůh nemá zalíbení v naší smrti a nechce, abychom od Něj byli věčně odděleni. Různými způsoby do našich životů vstupuje a snaží se nás zastavit na naší cestě, která vede do záhuby. Proto otázka: "Jak by mohl milující Bůh dovolit, aby se hříšný člověk dostal do pekla?" může být převrácena v otázku jinou: "Jak by mohl svatý, spravedlivý a věčný Bůh dovolit hříšnému a rebelujícímu člověku, aby přišel do jeho přítomnosti?"

Proto i nyní použiji slova a výzvu apoštola Pavla, který je jedním z nejdůležitějších autorů Nového zákona:

"Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem!" (2 Korintským 5:19-20)

Závěrečné shrnutí

Ačkoliv je realita pekla děsivá (ať už je jakékoliv), je podle mého názoru odpověď na otázku "jak může milující Bůh posílat lidi do pekla?" zřejmá a jasná = On je tam neposílá. Pokud máme mít svobodu Boha odmítnout, pak musí mít takové rozhodnutí i svůj prostor pro naplnění. V tomto případě oddělení a zřeknutí se Boha s věčnými důsledky.