11. otázka - Věřit v Boha ano, ale není třeba to přehánět?
Jakubův 2:19: "Ty věříš, že je jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu věří, ale hrozí se toho..."
Právě tímto veršem bychom mohli na celou otázku odpovědět a pokračovat dále. Věřím, že tento biblický vzkaz mluví za vše. Duchovní bytosti, které se Bohu vzepřely, v Něj nejen věří, ale dokonce Jej dobře znají. Disponují o Bohu v určitém smyslu mnohem větším poznáním, než si dokážeme představit. A co myslíte, je jim to k něčemu?
Jaký je tedy vztah mezi mojí vírou a životem? Tedy tím, jak žiji, jak přistupuji ke svému životu, zdraví, vztahům, manželce, dětem, financím? Možná většina Čechů, která se pokládá za věřící, patří do skupiny těch, kteří víru aplikují pouze ve smyslu myšlenkového uznání boží existence. Toto uznání však nemá prakticky žádný dopad na jejich život. Oddělují víru od života, který žijí. Pokud se pak najde někdo, kdo chce být ve své víře integritní a žít podle ní i ve svém každodenním životě, ten je často nazýván křesťanským fanatikem a je mu zdůrazňováno, že to s vírou přehání.
Upřímně věřím, že je tento postoj založen na neznalosti pravé podstaty víry - kdo je Bůh, co pro nás udělal a jaký je Jeho plán s našimi životy. Kdyby lidé poznali Boha osobním způsobem, rozhodně by je to nenechalo takto chladnými. Bible totiž zcela zřetelně a jasně ukazuje, že víra nemá být pouze nedělní záležitostí, kdy si jednou za čas zajdeme na bohoslužbu (pokud vůbec), pomodlíme se a poté "hurá" do svého světa, za jehož dveře Boha nevpustíme. Tento moderní trend, který je pravé biblické víře na hony vzdálen, lze přiblížit také tímto známým podobenstvím:
"Odvážný provazochodec si natáhne lano nad Niagarskými vodopády a za přihlížení překvapených diváků přejde tam a zpět. Setkává se s ohromným potleskem. Poté přechází tam a zpět znovu. Tentokrát však před sebou tlačil sud. Opět veliký potlesk. Když se pak zeptal lidí, zda věří, že to dokáže udělat znovu, setkal se s jednotnou souhlasnou odpovědí: "Ano, věříme." Nyní se však zeptal: "Věříte, že dokážu přejít na druhou stranu s tímto sudem a s člověkem uvnitř? Všichni opět volají: "Ano, dokážeš, věříme". Provazochodec odpovídá: "Dobrá, kdo z vás se hlásí jako dobrovolník?" Nastává hrobové ticho..."
Tak nějak by se dala znázornit víra, která se nijak neprojeví v našem životě. Když pouze myšlenkově uznáváme existenci Boha, ale nijak se to neprojeví na našem životě, k čemu nám taková víra je? Pokud budu věřit, že mě auto může dovézt na letiště včas, ale nikdy do toho auta nenastoupím, pak mi letadlo uletí. Když budu stát před výtahem a říkat si: "Věřím, že mě ten výtah vyveze nahoru", ale nenastoupím do něj, pak je má víra marná - zůstanu stát v přízemí. Bible se k tomu vyjadřuje takto (list Jakubův 2:17;20):
"Víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá"...a o kousek dále "Neuznáš, ty nechápavý člověče, že víra bez skutků není k ničemu?"
Proč to tak je?
Jak jsme si řekli v příkladu o autu či výtahu, stejně tak můžeme pokračovat mnohými jinými. Budu-li věřit, že mi univerzita stojící před mým domem může zajistit titul, pak do ní musím vstoupit, musím se zapsat, učit, skládat zkoušky. Když zůstanu stát před jejími vraty, pak titulu nedosáhnu. Všechny tyto prosté příklady ukazují na skutečnost, že tvrzení: "Věřit v Boha ano, ale není třeba to přehánět," je logickým protimluvem. Je to podobné, jako byste řekli "Voda? Ano, je důležitá pro život, ale netřeba ji pít." Toto tvrzení by bylo opodstatněné možná tehdy, kdyby se Bůh o člověka nestaral a neměl s námi žádné plány. Pokud však touží po vztahu s námi, pak dává asi takový smysl, jako když milující matka touží po svém dítěti, ale to jí je dáno jen na jeden den v týdnu se slovy: "Není třeba to s tím dítětem přehánět, vždyť stačí jedna fotka na stěnu a sem tam se s ním setkat."
Biblická víra má mnohem větší a hlubší rozměr než víra v to, že Bůh existuje. Biblická víra jde mnohem dál a není ničím menším než dětskou důvěrou v to, kým Bůh je, co pro nás udělal, a tím, že mu můžeme odevzdat každou oblast našeho života. Obrazně řečeno, přenechat Mu otěže svého života. Neříkám, abychom začali dělat mnoho nesmyslných skutků, rituálů a aktivit, které by stejně nebyly upřímné. Někdo se možná bojí, že nikdy nemůže mít sílu na to, aby žil dobrý život. Chci vás uklidnit - na to nemá sílu nikdo! Žádné prázdné skutky nedělejte! Jsem ovšem přesvědčen, že pokud se vám dá Bůh osobně poznat a zakusíte alespoň část Jeho lásky, moci a svatosti, pak vás to automaticky začne proměňovat a tyto skutky budou jenom přirozeným následkem vašeho poznání. Vaše víra bude živá.
Bůh chce, abychom Jej vpustili do našeho každodenního života. Abychom celý svůj život žili pod mocí Jeho slova, Jeho vůle, Jeho principů. Tolik lidí v dnešní době hraje pokryteckou hru, kdy mezi věřícími nasadí zbožnou a láskyplnou masku, ale jenom co vyjdou za brány kostelů, masku shazují, podvádějí, kradou, lžou, nenávidí, zneužívají...
Vážený čtenáři, drahá čtenářko, se vší úctou k tobě ti chci říct, že pokud chceš věřit v Boha, pak musíš nastoupit do auta, musíš vstoupit do výtahu, musíš začít studovat na univerzitě a musíš vlézt do našeho pomyslného sudu...neuděláš-li to, je tvá víra marná, mrtvá a raději ani nevěř, protože můžeš dělat ostudu těm, kteří to s Bohem myslí vážně.
Závěrečné shrnutí
Existuje-li Bůh, je tento výrok stejně smysluplný jako tvrzení: "Dýchat? Ano, ale netřeba to přehánět." Pakliže jsme stvořeni pro vztah s Bohem, je "polovičatý" přístup k víře vlastně absurdní. Žel, toto mnoha lidem vůbec nedochází.