51. otázka - Jak můžu s Ježíšem navázat osobní vztah?

Lidé mají často zcela falešnou představu o tom, jak se k Bohu dostat a jak se k Němu přiblížit. Domnívají se, že musí činit nějaké rituály, dodržovat "desatero", začít chodit do kostela, mnoho se modlit, vstoupit do kláštera nebo třeba zajít tzv. ke zpovědi. Toto jsou však mylné představy a s obnovením našeho ztraceného vztahu s Bohem nemají téměř nic společného. Naše chápání božích požadavků je často zkresleno domněnkou "musím si to zasloužit". Rád bych Vám i na tomto místě představil milujícího Boha, jehož spasení (záchranu) a věčný život s Ním si nemůžeme nijak zasloužit. On sám nám záchranu nabízí jako dar. Je to nezasloužená milost, kterou je nutné přijmout vírou.

Než si však ukážeme, jakým způsobem můžeme tento dar přijmout, rád bych vás o něco požádal. Pokud chcete navázat vztah s Bohem, dobře si své rozhodnutí rozmyslete! Hledáte Boha proto, aby vám sloužil, abyste byli bohatí, zdraví, šťastní, a kdykoliv si na něco vzpomenete, aby Vám to splnil? Nebo chcete Boha jako někoho, kdo bude žehlit vaše problémy a pomáhat z nesnází? Chcete možná Boha, ale ve skutečnosti nemáte v úmyslu na svém životě nic měnit? Jestliže na některou z těchto otázek odpovídáte kladně, prosím vás o přehodnocení vašich motivací. Ježíš vám může přinést prosperitu, uzdravení, naplnění vašich potřeb, ale také nemusí. Resp. ne vždy a ne ve všech případech. Miluje nás a chce, abychom Mu důvěřovali, ne vždy se nám ale budou Jeho plány líbit. Pokud budete skutečně Boha následovat, přinese vám to do života mnoho těžkostí, které budou budovat váš charakter a upevňovat vaši důvěru k Bohu. S velkou pravděpodobností budete čelit posměškům, nepochopení a odmítnutí od lidí, kteří s Bohem nechtějí mít nic společného atd.

Ježíš to vyjádřil takto radikálně: 

"Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem. Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. Chce-li někdo z vás stavět věž, což si napřed nesedne a nespočítá náklad, má-li dost na dokončení stavby? Jinak - až položí základ a nebude moci dokončit - vysmějí se mu všichni, kteří to uvidí. 'To je ten člověk', řeknou, 'který začal stavět, ale nemohl dokončit.' ...Tak ani žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem." (Lukáš 14:26-33)

Nepochopte tato slova špatně! Ježíš nechce, abyste nenáviděli své rodiče či děti, nechce ani, abyste nevlastnili žádný majetek a všeho se v materiálním slova smyslu vzdali. Co však po vás požaduje, je skutečnost, aby On sám zaujal první místo v žebříčku vašich hodnot. Chce, abyste Jej milovali více než své děti, partnery či rodiče. Chce, abyste se všeho "vzdali" ve smyslu opuštění ve vlastním srdci a aby všechno, co má ve vašem životě hodnotu, zaujalo místo pod Ním samotným.

Mnohým lidem zní tato slova příliš fanaticky a úzkoprse. Je ale důležité si uvědomit, že milovat Boha více než své blízké jim není vůbec ke škodě. Naopak, čím více poznávám a zakouším Boha a Jeho lásku, tím více lásky a pochopení můžu potom předat já svým milovaným. Pokud budu milovat Boha více než svoji ženu, je to pro ni záruka, že se budu snažit milovat a ctít i ji a nebudu ji podvádět apod. Pokud se vzdám svých cílů a životních snů a nechám se vést Pánem Ježíšem, možná krátkodobě o něco přijdu, Ježíš však zaslibuje, že:

"...každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole pro mé jméno, stokrát víc dostane a bude mít podíl na věčném životě." (Matouš 19:29)

Posadit Ježíše Krista na trůn svého života a celé naše bytí poddat pod Jeho vládu tedy neznamená v konečném důsledku naši škodu, ale zisk - nejen někde daleko v nebi, ale i zde na zemi. Ať už se bude jednat o materiální nebo duchovní požehnání. Přesto je mnoho těch, kteří tímto způsobem Boha následovat nechtějí. Proto tě na tomto místě žádám - zvaž, zda opravdu chceš Boha tímto způsobem přijmout. Zda toužíš Boha milovat a následovat, i když to nebude vždy podle tvých představ...

Obnovení ztraceného vztahu

Tuto odpověď chápejte jako určitou inspiraci pro uvědomění základních principů potřebných k obnově vztahu člověka s jeho Stvořitelem. Není to žádný povinný návod, ale spíše pomůcka pro orientaci v tom, jaký je stav člověka a jaký plán Bůh připravil pro to, abychom s Ním mohli žít naplněný, láskyplný a dobrodružný život. Toto znovuobnovení tvého ztraceného vztahu s Bohem je úzce spojené se čtyřmi duchovními zákony, které je nutné nejenom rozumově pochopit, ale také přijmout vírou (tj. opřít se o ně, vložit do nich svoji naději).

1) zákon: Bůh tě miluje a má dokonalý plán pro tvůj život

Na mnoha místech jsme již hovořili o boží lásce k člověku, kterou dokazuje výjimečným způsobem - ve svém Synu se pokořil, přijal roli služebníka a byl ochoten zemřít, nesa trest místo nás. 

"Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný." (Jan 3,16)

"V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy." (1 Janův 4:10)

Boží plán pro náš život

Bůh má pro každého člověka připravený specifický plán a roli, kterou má sehrát na této Zemi. Pro každého z nás má připravené skutky, které přispívají k budování Jeho království a naplnění našeho poslání. Abychom je však mohli naplnit, musíme Boha a Jeho vůli nejprve poznat. Je také důležité se mu cele oddat a žít v podřízenosti Jeho slovu, principům a Jeho Duchu.

Ježíš řekl: "Já jsem přišel, aby měli život a měli ho v hojnosti" (tedy smysluplně prožitý). (Jan 10,10)

"Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil." (Efezským 2:10)

Naskýtá se nám zde otázka, proč je tak mnoho lidí, kteří tímto způsobem nežijí a boží lásku neprožívají?

2. zákon: Člověk je hříšný a oddělený od Boha. Proto nemůže poznat a prožívat boží lásku ani plán pro svůj život

Věřím, že nikdo nebude protestovat proti mému výroku "nikdo není dokonalý". Ani sebelepší člověk z lidského pohledu není dokonalý a zdaleka nesplňuje boží měřítka svatosti a dokonalosti. Značně se proti Bohu proviňujeme už jenom tím, že Jej ve svém životě ignorujeme a obcházíme. Nevzdáváme díky ani chválu tomu, kdo nám dal život a kdo si tuto chválu a úctu zaslouží. Bible neoddiskutovatelně prohlašuje, že jsme všichni hříšní a ve svém srdci v různé intenzitě zkažení.

"Všichni zhřešili a jsou daleko od boží slávy." (Římanům 3,23)

Člověk byl stvořen k tomu, aby žil ve společenství s Bohem. Rozhodl se však žít podle svých vlastních představ, nezávisle na Bohu. Tím bylo společenství s Bohem zničeno. Tento postoj se vyznačuje aktivním odporem nebo pasivní lhostejností k Bohu a je projevem toho, co bible nazývá hřích (tj. minout se cíle).

Člověk je oddělený od Boha

Jednou z důležitých božích vlastností je Jeho svatost a spravedlnost. Nemůže snést nic nečistého a hříšného ve své blízkosti. Jeho vlastní zákon zní:

"Mzdou hříchu je smrt..." (Římanům 6,23)

...(tzn. nejen fyzická, ale hlavně duchovní smrt, věčné zavržení a oddělení od Boha). 

Tento obrázek znázorňuje, že Bůh je svatý a člověk hříšný. Hřích tvoří hlubokou propast, která je odděluje. Žebříky znázorňují neustálé snahy člověka dosáhnout Boha a plného života vlastním úsilím, např. dobrými skutky, náboženstvím, meditačními technikami apod. Nic z toho však nedokáže vyřešit problém jeho hříchu. Bůh jednoznačně deklaruje, že se k Němu z vlastních sil dostat nemůžeme.

3. zákon: Ježíš Kristus je jediným řešením problému lidského hříchu. V něm můžeš poznat a prožívat boží lásku a boží plán pro svůj život

Člověk se k Bohu dostat nemůže, Bůh však k člověku ano. Naše provinění však musí být potrestáno. Ani sám Bůh naše viny nemůže přehlížet. Rozhodl se proto přijmout trest, který máme po právu nést my sami. V době, kdy Ježíš umíral na kříži, Jej Bůh Otec ztotožnil s hříchem a všechna naše provinění byla potrestána na Něm.

"Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní." (Římanům 5,8)

"Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž." (Koloským 2:14)

Tady to ale neskončilo. Ježíš vstal z mrtvých.

"Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. Potom se ukázal více než pěti stům bratří najednou." (1. Korintským 15,3-6)

...a je jedinou možnou cestou k Bohu.

Ježíš mu odpověděl: 

"Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.(Jan 14,6)  

Tento obrázek znázorňuje, jak Bůh překlenul propast, která nás od Něj odděluje. Poslal svého Syna, Ježíše Krista, aby zemřel na kříži místo nás a zaplatil tak za naše hříchy. Nemusíme se tedy snažit tuto propast překlenout z vlastních sil (nutno podotknout, že marně), Bůh sám položil most, kterým je Ježíš Kristus.

Mnoho lidí tyto zákony zná, a dokonce v ně věří. To ale nestačí. Jak již bylo řečeno dříve, můžu věřit, že mě výtah vyveze do vyššího patra. Pokud do něj však nenastoupím, nahoru se nedostanu. Podle víry je třeba také jednat.

4. zákon: Ježíše Krista musíme přijmout osobně jako Spasitele a našeho Pána

Křesťanství není o nějakých rituálech, slepém chození do kostela nebo stereotypním odříkáváním naučených modliteb. Křesťanství je o důvěrném vztahu s Bohem skrze Ježíše Krista. Proto Jej musíme z hloubi své bytosti, z hloubi svého srdce a rozumovým rozhodnutím přijmout do svého života. Teprve potom můžeme poznat a prožívat boží lásku a boží plán pro náš život.

"Těm, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se božími dětmi." (Jan 1,12)

Ježíše přijímáme vírou. Dětskou vírou, že je tím, kým o sobě tvrdí, že je. Vírou, že pro nás udělal to, co říká, že pro nás udělal.

"Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit." (Efezským 2,8-9)

Přijmout Ježíše znamená přiznat, že jsem hříšný, obrátit se k Bohu (pokání - tzn. změna smýšlení; k tomuto patří také odpustit ostatním lidem, kteří se na nás provinili) a důvěřovat Ježíši, že vstoupí do mého života, že mi odpustí hříchy a že mě učiní takovým, jakým mě chce Bůh mít. Je nutné se před Bohem pokořit a uznat, že On je jediný, kdo může můj život smysluplně vést a naplnit. Nestačí jen rozumem přijmout, že Ježíš je Syn boží a že zemřel za naše hříchy. Nestačí ani žádný citový zážitek. Ježíše přijímáme vírou, rozhodnutím naší vůle. Je nutné předat Pánu Ježíši pomyslné otěže našeho života a nechat Jej, aby se posadil na trůn našeho života, aby v něm vládl a řídil všechny oblasti našeho já (ať už se jedná o kariéru, rodinu, naše koníčky, finance, sny...).

Jak se to může stát? Jak postupovat?

Pána Ježíše můžeš přijmout vírou v modlitbě, třeba hned teď. Bůh tě zná. Není důležité, jak krásná volíš slova, ale záleží na jejich upřímnosti. Nemá smysl něco předstírat nebo se do něčeho tlačit. Bůh zkoumá naše srdce, nikoliv jenom slova. Zde je jeden z příkladů, jak se můžeš modlit:

"Pane Ježíši, potřebuji tě. Děkuji ti za to, že jsi zemřel na kříži za mé hříchy. Odpusť mi prosím, že jsem Tě celý život ignoroval/a, a že jsem učinil/a mnoho špatných věcí. Nejsem dokonalý člověk a upřímně lituji svých vin. Otvírám ti proto dveře svého života a přijímám tě jako svého Spasitele a Pána. Prosím pomoz mi a veď mě na cestě životem - dej mi sílu jít naplno za Tebou. Děkuji ti, že mi odpouštíš všechny mé hříchy. Ujmi se vedení mého života a změň mě, abych byl/a takovým, jakým mě chceš mít."

S tímto aktem se pojí nemálo doprovodných otázek. Např.:

Máme očekávat silné emoce?

Mnoho lidí se domnívá, že celý tento akt musí být doprovázen "hromy, blesky", různými extatickými prožitky a silnými emocemi. Na tomto místě bych rád uvedl tato očekávání na pravou míru. Ve velmi mnoha případech se skutečně jedná o silné prožitky, kdy jsou lidé uzdravováni, osvobozováni od různých závislostí, pociťují úžasnou svobodu, naplnění apod. Toto však není jediný možný průběh. Možná častěji dochází k případům, že se v danou chvíli nestane vůbec nic, nebo to není tak intenzivní. Bůh s každým jedná různě. Pokud nejsou pocity nyní, přijdou při následování Pána později.

Co se s námi stane, kým jsme?

  • Bible popisuje obnovení vztahu s Bohem jako tzv. znovuzrození. Jedná se o nové narození v duchovním slova smyslu;

  • Stáváme se právoplatným božím dítětem s přístupem před boží trůn;

  • Ježíš nám odpustil všechny naše hříchy, náš účet před Bohem je čistý;

  • Získáváme věčný život.

Není to laciné odpuštění?

Někteří lidé se mylně domnívají, že když někdo přijme boží odpuštění, pak si může vesele dál hřešit a je tzv. "za vodou". To je ale obrovský omyl. V případě, že někdo skutečně pozná boží charakter a Jeho lásku, to poslední, co by chtěl, je Mu ubližovat. Ano, celý život musíme bojovat se svojí hříšnou přirozeností, pokud se však jedná o záměrné hřešení, jedná se spíše o vypočítavost než upřímnou víru v Boha.

To si můžu žít celý život podle sebe a na smrtelné posteli se obrátit?

Mnozí lidé říkají, že si pořádně užijí život a na smrtelné posteli se možná obrátí. Kdo vám ale dá záruku, že tento den není vaším posledním? Není to žádné strašení, je to každodenní realita. Denně umírají nečekaně tisíce lidí. A navíc, kdo takto smýšlí, pravděpodobně vůbec nepochopil, co pro něj Bůh udělal.

To jako nemusím dělat žádné "dobré skutky"?

Ale ano, ve skutečnosti jsme povoláni k dobrým skutkům. Jsme povoláni milovat Boha a ostatní lidi ze vší naší síly. To znamená, že pokud druhé milujeme, budeme jim pomáhat, budeme pro ně zamýšlet dobré a nebudeme jim ubližovat. Už tímto v reálném životě uděláte tolik dobrých skutků, jako někdo nestihne za celý svůj život. Zde je velmi důležité pořadí a motivace. V křesťanství ve skutečnosti děláme dobré skutky proto, že nás Bůh zachránil, proměnil a dal nám nové srdce. Velmi často však chápeme tento proces obráceně a chybně - tj. že musíme dělat skutky, abychom se dostali k Bohu.

Závěrečné shrnutí

Abychom mohli obnovit svůj vztah s Bohem, musíme upřímně litovat a uznat svá provinění vůči Němu a lidem. Musíme chtít svůj život změnit a nepokračovat ve svém zlém způsobu života, nýbrž nechat se vést a proměňovat božími principy. Musíme také ze srdce přijmout vírou skutečnost, že za nás Pán Ježíš zemřel, byl vzkříšen a jednou přijde jako král soudit národy.