52. otázka - Nepopírá snad věda existenci Boha a nevyvrací křesťanství?

"Věda jako taková je postavena na filozofii. Ve skutečnosti je otrokem filozofie. Špatná filozofie vede ke špatné vědě a zároveň dobrá věda potřebuje správnou filozofii." [1, s. 127]

Nějak podobně mohou znít nechápavé otázky těch, kteří jsou naprosto přesvědčeni o platnosti výroku obsaženého v samotné otázce = věda popírá pravdivost křesťanské zvěsti. Myslí si, že kdo by snad chtěl v Boha a biblickou zvěst věřit, musí spáchat intelektuální sebevraždu.

Já jsem však naprosto přesvědčen, že je celý tento rozruch kolem vědy pouhým velkým nedorozuměním. Mezi laickou (a někdy i odbornou) veřejností vzniklo totiž naprosté nepochopení toho, co věda vůbec je a jaké jsou její limity a omezení. Věda jako taková totiž v konečném důsledku nemá žádné prostředky k tomu, aby mohla existenci Boha vyvrátit, nebo ji potvrdit. Vše, co může udělat, je to, že popíše existující realitu - ve smyslu JAK funguje. Nemá ale žádné prostředky k tomu, aby se vyjádřila k otázce, PROČ funguje. Vědci tedy mohou vysvětlit, jak funguje moje tělo a jak v něm vznikají určité biologické procesy, nemohou však spolehlivě vysvětlit, kde se tady mé tělo vzalo, proč existuje a proč funguje. Známý obhájce křesťanství, profesor matematiky a filozof vědy na Oxfordu, vysvětluje tuto skutečnost ilustrací o Matyldě a jejím dortu.

"Řekněme, že máme ženu, Matyldu, a ta upeče dort. Vy ten dort vezmete, nakrájíte na kousky a různým vědcům dáte kousek dortu, aby jej popsali. Fyzik svůj kousek dortu zváží, změří, biolog může zkoumat bakterie, chemik jeho složení...Ale když bych se těchto vědců zeptal, proč Matylda upekla tento dort, nemůžou mi odpovědět. Ne proto, že by špatně měřili nebo něco špatně spočítali. To je zkrátka otázka, která se netýká jejich oboru. Pokud by na ni dali odpověď, nebyla by vědecká. Odpověď, proč Matylda upekla dort, může být jednoduchá - třeba proto, že má její neteř narozeniny. Ale přírodovědec k této odpovědi nedojde zkoumáním dortu. To není chyba přírodních věd. Je to jejich vlastnost." [2]

Věda jako taková Boha nevylučuje a mnozí vědci to otevřeně přiznávají. Např. Dr. James Tour, světově uznávaný a významný chemik, prohlásil následující:

"Stojím před Bohem v posvátné úctě kvůli tomu, co učinil prostřednictvím svého stvoření..., že věda odvádí od víry, to by mohl říct jen začátečník, který o vědě nic neví. Pokud vědu doopravdy studujete, pak vás přivede blíže k Bohu." [3, s. 109]

Allan Sandage, možná nejvýznamnější pozorovatel vesmíru a kosmolog na světě prohlásil: "Mnohé vědce nyní jejich vlastní práce nutí věřit v Boha..." [4, s. 65]


Empirická věda vs. evoluční teorie

Bůh dal lidstvu možnost skrze vědu poznávat Jeho dílo, což přineslo bohaté ovoce v podobě moderní medicíny, elektřiny, počítačů, letadel, bližšího porozumění DNA apod. K tomu všemu bylo zapotřebí pozorovat, měřit, provádět opakovaně mnoho pokusů, vyvozovat závěry z jejich výsledků a tyto opětovně testovat. Tímto způsobem vědci objevili, jak věci fungují, jaké jsou jejich základní vlastnosti a jak se chovají za určitých okolností. Dané závěry pak aplikují do různých oblastí našeho života, čímž získáváme moderní technologie a poznatky, které zjednodušují a zefektivňují náš život. Tuto oblast vědy můžeme nazvat empirickou (také se jí říká experimentální nebo operační).

Ta Boha ani křesťanství nevyvrací a věřící proti ní zpravidla nic nemají. Naopak - přijímají ji jako dar od Boha k poznávání Jeho stvoření, a dokonce jako nástroj k uskutečnění božího příkazu "podmaňte si zemi". Poznatky empirické vědy jsou dokonce pro mnohé vědce velmi silným argumentem pro boží existenci. Jedním z těchto věřících byla i jedna z nejvýznamnějších osobností vědy v dějinách lidstva, Isaac Newton. Ten mimo jiné řekl:

"Nádherné uspořádání a harmonie vesmíru mohly vzniknout jen podle plánu všemohoucí bytosti. To je a zůstane mým posledním poznatkem." [5]

Vedle empirické vědy však existuje ještě jiný druh vědeckého bádání, a tím je věda historická nebo věda o původu. Zde existuje skutečně široce rozšířená představa, že "věda" existenci křesťanského Boha popírá. Na rozdíl od vědy empirické je však tento druh bádání radikálně omezen, neboť zkoumání minulých událostí přináší nutně mnoho spekulací a předpokladů. Zvláště pak u vědy o původu života a světa (evoluční teorie) nelze historii opakovat a je nutné vycházet z velmi omezených dat, která máme k dispozici nyní. Jak si však ukážeme později, lze tato data často interpretovat různě. Vznik vesmíru, planet či života nikdo z nás nepozoroval. Nikdo u toho nebyl. Nemůžeme zde plně použít základní nástroje empirické vědy, nemůžeme tyto procesy pozorovat ani nijak experimentálně ověřit. Veškeré závěry, které se týkají minulosti, jsou tedy spíše formou spekulace s různou mírou pravděpodobnosti jejich reálnosti a nikoliv ověřitelná měření založená na přírodních zákonech. Rozpory mezi vědou a vírou vznikají právě na půdě historické vědy, kde jsou závěry vědců často zatíženy jejich světonázorem, předsudky a osobním přesvědčením. Problém všech zmatků a nedorozumění je také v tom, že se začala zaměňovat empirická věda s vědou historickou (tedy dějepisem). Evoluční teorie je, stejně jako teorie kreační (Bůh jako stvořitel), svým charakterem dějepis propojený s poznatky empirické vědy. Zastáncům evoluce se však o ní podařilo vytvořit falešný obraz, a to že evoluční pohled na svět je založen na empirické vědě a kreacionistický pohled na víře. To je ale z mnoha důvodů nesmysl. Empirická věda nemá prostředky ke zjištění původu a důvodu existence hmotných objektů. Evoluční teorie se tedy opírá o víru stejně jako kreacionismus.

Limity poznávání

Experimentální věda je specifická tím, že výsledky jejího zkoumání můžeme kdekoliv opakovat a kdykoliv docházet stále ke stejnému výsledku, což je rovněž její základní podmínkou (např. Archimédův a Ohmův zákon nebo gravitační síla). U historických událostí však toto aplikovat nelze. Další klíčovou vlastností empirické vědy je pozorovatelnost dějů, které předcházejí určitému výsledku. Takto můžeme dané procesy pozorovat znovu a znovu, podle naší potřeby. U vědy historické to ale možné není. Jak jsme si již také naznačili, z pozorovaného jevu či předmětu nelze poznat jeho historii včetně jeho vzniku. Můžeme do nejvyšších detailů prozkoumat spalovací motor a zjistit jeho funkci a složení, z toho všeho ovšem není možné zjistit způsob a postup jeho výroby, kde a kolika lidmi byl smontován apod. Podobně je to třeba se zkamenělinami. Ty jsou výsledkem již v minulosti ukončeného a neopakovatelného procesu, tudíž zde empirická věda nemá žádné možnosti poznat původ či důvod procesu končícího vznikem zkameněliny.

Musíme si uvědomit, že vedle výše uvedených slabin historické vědy není obecné vědecké bádání všeobjímající a má svá další velká omezení. Věda např. neumí vysvětlit sebe sama, nemá odpověď na to, proč vědecké zákony fungují, může pouze konstatovat, že fungují (a jakým způsobem). Věda stejně tak nemůže vystihnout duchovní přesah naší reality. Neumí přesně definovat a zvážit např. lásku, cit, myšlenku, milosrdenství, nenávist, odpuštění nebo třeba smysl pro krásu. Věda vám může říci, že vaše myšlenky vznikají díky chemickým procesům v mozku, dále se však dostat neumí. Podobným způsobem můžeme pokračovat dále. Jak jsme si již řekli v otázce č.9, víru člověk potřebuje (i skálopevný ateista), bez ní se neobejde a žádná věda ji nemůže nahradit. Zubaře vám nenahradí instalatér a vodovodní kohoutek vám zubař také sotva opraví. Mnozí lidé si tedy z vědy učinili boha, aniž by si uvědomili, že má sama o sobě závažná omezení a nelze ji aplikovat na mnoho závažných otázek.

Jak to tedy je?

Křesťanská víra se s empirickou vědou nevylučuje, naopak se hezky doplňují. Třecí plochy a sporná místa vznikají spíše v myšlenkových konstrukcích skeptiků a popíračů boží existence. Jejich závěry, hypotézy a dohady však stojí velmi často na vratkých základech a v žádném případě křesťanství neohrožují. Věda je zdrojem poznání fyzického (materiálního) světa, víra a Bible pak zdrojem poznání světa duchovního, přičemž vysvětlují svět fyzický. Spor mezi materialismem a vírou v Boha není o pozorovatelná fakta, ale o jejich interpretace. Je to tedy spor nikoli mezi vědou a vírou, ale mezi vírou a vírou.

"Věda a náboženství jsou ve společném hledání poznání přátelé a nikoli oponenti. Možná se to některým lidem bude zdát překvapující, protože v naší společnosti je rozšířený pocit, že náboženské přesvědčení je zastaralé, ba v tomto moderním čase přímo nemožné. S tímto nesouhlasím. A zajdu ještě dále. Pokud by lidé v této době tzv. vědeckého pokroku ve skutečnosti věděli o vědě o trochu více, určitě by mi dali za pravdu." - fyzik a teolog John Polkinghorne [6, s. 12]

Závěrečné shrnutí

Moderní věda a vědecké bádání nejsou v žádném rozporu s existencí křesťanského Boha. Věda nemá žádné prostředky k tomu, aby se mohla k ne/existenci duchovního světa, zázraků či samotného Boha s jistotou vyjádřit. Pokud někdo tvrdí opak, pak mu scházejí (nebo ignoruje) základní fakta o podstatě a omezení vědy.