27. otázka - Neexistuje snad více cest k Bohu?
Tyto otázky zaznívají v západní společnosti, ale i v některých náboženských systémech čím dál častěji. V rámci náboženské tolerance přece nebudeme tvrdit, že má někdo pravdu a jiní ne! To je přece netolerantní! Nebudete snad prohlašovat, že nějaký Ježíš je "jediná cesta, pravda i život", skrze kterého (výhradně) lze navázat vztah s Bohem. To je vrchol pýchy a pokrytectví, slepý dogmatismus, řeknou někteří.
Nabízí se nám proto líbivá myšlenka, že mají pravdu v podstatě všichni nebo alespoň většina. Možná nemají úplné poznání, ale v určitém slova smyslu uchopil a poznal tu svoji část pravdy každý.
Smyslem této otázky není řešit, proč si myslím, že má Ježíš jedinečné postavení oproti jakýmkoliv jiným náboženským systémům. Hledáme Pravdu, ale pro účely této otázky ponechme stranou, kdo ji má. Zamysleme se obecně nad výrokem, který stojí v jádru této otázky. Je pravda, že všechna náboženství učí v podstatě to samé, nebo to pravda není a celý tento názor musíme odmítnout? Pokud tuto tezi odmítneme, buďto nemá pravdu žádné náboženství, nebo jedno z nich - a poté už je na zodpovědnosti každého z nás, aby podrobil všechny možnosti kritickému pohledu a Pravdu hledal ze všech svých sil. Na podporu přesvědčení, že každé náboženství je na dobré cestě k Bohu, používají jeho zastánci mj. podobenství o slepcích a slonovi.
Tento příběh je o slepcích, kteří zkoumají slona. Jelikož jsou slepí, tak nevědí, jak takový slon vypadá. Proto poté, co slona osahají, dochází každý k jinému závěru. Slepec, který slona chytil za ocas, tvrdí, že je slon jakýmsi druhem provazu. Druhý slepec, který osahal a objal jeho nohu, vylíčí slona jako mohutný sloup. Třetí slepec však narazí do sloního trupu a vyrozumí z toho, že se slon podobá silné zdi. Další slepec, který si osahal chobot, spatřuje ve slonovi velkého hada. Co nám toto podobenství podle jeho zastánců říká? Každý má vlastně pravdu. Pouze ji uchopil v rámci svého omezeného pohledu. Přirozeným důsledkem je skutečnost, že i všechna náboženství jsou pravdivá a jednou (možná až zemřeme) poznáme tohoto "slona" plně. Hádat se proto o to, jestli je slon provazem nebo sloupem, nemá smysl. Pokud tak někdo činí, je podle logiky tohoto názoru arogantní a netolerantní. Jinými slovy - vyberte si, co se vám líbí, a to si vyznávejte, nezáleží na tom, co to je, jenom ostatním neříkejte, že nemají pravdu...vy ji ostatně také nemáte.
Problém
Zkusme se zamyslet nad tím, co autor tímto podobenstvím říká. Je to asi toto: "Já jsem ten, kdo se na ty slepce dívá zpovzdálí a vidí slona celého, já jsem tedy ten, kdo má pravé poznání." Jinými slovy - toto podobenství, stejně jako výše uvedený výrok, je úplně stejným dogmatickým tvrzením jako křesťanské přesvědčení.
Podobenství o hoře
Téměř stejné podobenství, uchopeno z jiné perspektivy, vysvětluje tento názor následovně: Bůh je jako vrchol hory. Můžete se na tuto horu vydat ze západu, kde je cesta schůdná. Můžete však vylézt i z východní strany. Je sice hůře schůdná a více klikatá, proto dorazíte později, ale přesto cíle s větším úsilím dosáhnete i touto cestou. Tak či onak - více cest, ale společný cíl. I zde se však jedná se o dogmatický výrok stejné podstaty. Abych proto ilustroval slabinu těchto podobenství, vymyslím si podobenství vlastní.
Představte si území, ostrov či nepřístupnou část hory. Na tuto horu vede osamocený pěší most, po kterém se lze na ostrov spolehlivě dostat. Všude okolo je bezedná propast a jiná cesta není možná. Navzdory existujícímu mostu se mnozí snaží vytvořit vlastní násep, lana a dlouhé žebříky, po kterých by se na druhou stranu mohli dostat. Všichni však selhávají a padají do propasti. Ten most má jméno Ježíš. Co říkáte na toto podobenství? Asi už chápete, že žádné podobenství nenese pravdu samo o sobě a vždy slouží pouze k podpoření a k lepšímu pochopení určitého názoru a dogmatu, které za ním stojí.
Vyšetření u lékaře
Neodpustím si ještě poslední, ryze praktické podobenství, které zmínil při jedné příležitosti známý křesťan Dave Hunt, když reagoval na otázku: "Není úzkoprsé tvrdit, že jen jedna pravda je pravá?" - Máte blíže nespecifikované zdravotní potíže. Zajdete si ke svému lékaři na vyšetření. Zeptáte se jej: "Pane doktore, jaká je diagnóza, jaký je můj problém, který může za mé potíže?" Věřím, že byste se netvářili příliš nadšeně, kdyby vám lékař odpověděl tímto způsobem: "Nebyl bych tak úzkoprsý, abych dával konkrétní diagnózu...dnes je populární operace srdce, co takhle jednu? Nebo máme výbornou onkologickou kliniku, ve které vám poléčí rakovinu....."
Shrnutí
Výrok "všechny cesty vedou k Bohu" sám sebe prohlašuje za pravdivý a jiné názory odmítá. Z pohledu již zmíněné tolerance je tedy také netolerantní a arogantní. Výše uvedeným jsem chtěl ukázat, že jakkoliv je toto tvrzení populární a pro mnohé sympatické, je to pouhý názor, který je postaven spíše na neznalosti náboženství a emocích než na zjištěných faktech.
Všechna náboženství totiž v žádném případě neučí to samé a už vůbec nepředstavují Boha stejně (některé Boha vůbec nemají). Hinduisté mají bůžků nespočet, včetně tolik populární reinkarnace. Budhisté potom žádného Boha nemají. New Age zase tvrdí něco ve smyslu, že v každém z nás dřímá bůh, kterého máme objevit. A dokonce i tehdy, když zamíříme do řad monoteistického náboženství, např. islámu, pak i tady jsou naprosto zásadní rozdíly v tom, jaký charakter Bohu přisuzuje oproti křesťanství. Ať se nám to tedy líbí nebo ne, náboženství nejsou stejná. Naopak, jsou mnohdy diametrálně odlišná a vykreslují realitu naprosto odlišným způsobem. Ano, u většiny se shodneme v základních etických otázkách (je špatné vraždit, znásilňovat apod.), nicméně to zásadní, jak se dostat k Bohu, kdo Bůh vůbec je a jak se vypořádat s lidskou vinou, v tom shoda nepanuje.
Ignorující Bůh
Zkuste si na chvíli také představit, o jakého boha by se jednalo, kdyby k němu existovalo skutečně více cest. Domysleme do důsledku, co by znamenalo "všichni mají stejného boha, všechny cesty vedou k němu". Měli bychom boha, kterému je úplně jedno, jak k němu přistupujeme, za koho jej pokládáme nebo v jakých omylech se potácíme. Jedni vidí v bohu krvelačnou bestii, druzí láskyplnou bytost, jiní mají boha za tupou neosobní sílu. Stejný Bůh? Pokud by takový zmatek a chaos podporoval a nechal se tímto způsobem uctívat, nebyl by to bůh, ale škodolibý ignorant a my pouze ubohá zvířata, vystavená jako v zoo. Zároveň by platilo, že tento bůh nemá o lidi zájem a už vůbec bychom nemohli říct, že je miluje.
Celý tento názor rovněž předpokládá, že se Bůh člověku nijak nepředstavil, nijak nezjevil. To však popírá samotné jádro (nejen) křesťanství. Jestliže se tedy člověku Bůh zjevil, musí být toto "zjevení" výjimečné a poměrně snadno identifikovatelné, oproti konkurenčním nárokům na boží identitu.
Je pro vás tento názor stále tolik sympatický?
Nemáme čas na to, abychom dopodrobna (i prakticky) studovali všechna náboženství. Na to jeden život nestačí. Můžeme kriticky zkoumat alespoň základní informace o těch největších. Co je však důležitější, můžete volat z celého srdce k nebesům a prosit (v této chvíli pro vás možná neznámého) Boha, aby se vám dal poznat a ukázal vám pravdu. Pokud existuje a má o vás zájem a vy k Němu budete volat s upřímným srdcem, nenechá vás bez odpovědi. Uvědomme si také, že Bůh není "úzkoprsý", když si k sobě zvolil jedinou cestu. Při vší naší rebelii, při tom, kdy se mu celá staletí vysmíváme, zabíjíme Jeho proroky a nakonec i Jeho Syna, při tom všem můžeme být jenom vděčni, že nějaká cesta vůbec existuje...
Závěrečné shrnutí
Myšlenka, že žádné náboženství nemá patent na pravdu, se dobře poslouchá a je velmi populární. Když ji však podrobíme zběžnému kritickému hodnocení, nemůže obstát. Nejen, že všechna náboženství nepopisují Boha stejně a vykazují spousty fatálních rozdílů, ono samotné tvrzení říká to, co samo kritizuje (činí si nárok na pravdu).