9. otázka - Proč věřit v Boha a brzdit tím pokrok společnosti?

V naší společnosti stále koluje zcela mylný názor, že víra v Boha jako taková podporuje společenský propad, zpátečnictví a brzdí vědecký pokrok. Ano, uznávám, že někteří věřící mohou tímto dojmem působit. Nic to však nemění na tom, že je tento argument zcela mylný (alespoň, co se křesťanství týče). V sekci otázek s tématikou věda a víra ukazuji, že křesťanství není s rozumem v rozporu. Paradoxně je to v mnohých ohledech právě naopak - současná věda vděčí své existenci do značné míry právě křesťanství (viz otázka č. 55)! Zkrátka - člověk nemusí odhodit logické uvažování, rozum ani potlačovat své IQ, aby mohl v Boha věřit . Tuto skutečnost potvrzuje stále více vědců a vysoce vzdělaných lidí, kteří se ke křesťanství hlásí a v historii hlásili! Osobně jsem poznal již desítky vysoce vzdělaných křesťanů. Od pedagogů, lékařů, psychologů, inženýrů až po profesora jaderné fyziky. Vážení čtenáři, věříte, že také tito lidé brzdí pokrok naší společnosti?

Navzdory výše uvedeným skutečnostem je pravda, že v křesťanské víře platí i tyto základní výroky o víře, které nemají zrovna vědecký (experimentální) charakter:

"Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jisti tím, co nevidíme. K takové víře předků se Bůh přiznal svým svědectvím." (Židům 11:1-2)

A také:

"Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají." (Židům 11:6)

Toto je zcela pravdivé. Člověk musí věřit a v mnoha věcech se spoléhat na Boha. A to mnohdy také v případech, kdy okolnosti nejsou naší věci zcela nakloněny. V tomto smyslu se pravá biblická víra může zdát skutečně iracionální a slepá. Nesmíme ovšem zapomenout na skutečnost, že k tomu, abychom se rozhodli do tohoto typu víry (důvěry) vstoupit, máme k dispozici velkou spoustu podpůrných důkazů, argumentů a indicií, které ukazují, že:

  1. Bůh existuje

  2. Ježíš Kristus skutečně žil a byl vzkříšen z mrtvých

  3. Bibli můžeme důvěřovat

= Důvěra Bohu, kterou popisuje bible, je racionálně oprávněná.

Obhajobou těchto tvrzení se budeme zabývat později. Zde bych ještě rád zdůraznil skutečnost, že ona "slepá víra" ve smyslu důvěry je naší každodenní zkušeností a nikdo ji nepovažuje za něco úsměvného nebo nenormálního. A to včetně těch lidí, kteří se víře v Boha vysmívají.

Průměrný skeptik a kovaný ateista projevuje denně svoji důvěru a víru v tisíce skutečností. Ať již je to fakt, že mu nespadne letadlo na dům, že nevybuchne plyn sousedům, že na něj nespadne strom, že mu neexploduje auto, že autobus pojede tak, jak jízdní řád uvádí atd. Zkrátka - spousta samozřejmých věcí, které si neprověřuje prostě proto, že to není v jeho silách. Všichni z nás jsme tedy ve většině případů nastaveni na režim "věřím, důvěřuji". Pochybuji, že si někdo ověřuje dráhy letu letadel, každý den chodí kontrolovat sousedům plynová kamna nebo kontroluje stav stromů v oblasti, kam se chodí procházet. Prostě věří, slepě, bez ověření.

"Ale to je přece něco úplně jiného!" může leckdo namítnout. Moje odpověď - ano i ne. Osobní zkušenosti nespočetného množství křesťanů ukazují, že Bůh je věrný a myslí to s námi dobře. Tyto osobní zkušenosti, spolu s ostatními racionálními argumenty, dávají křesťanům jistotu, že jejich víra stojí na stabilním základě. To samé však nemůžu říci o padajících letadlech, plynových kamnech před výbuchem a mnohém jiném, kde si spousty věcí ověřit nemůžu.

Nebo ještě jiný příklad důvěry aplikované v našich každodenních životech. Co takhle manželství nebo vztah rodičů a dětí? Pokud máte děti či žijete v manželství, určitě víte, jak upřímnou radost vám udělá, když do vás váš manžel/ka nebo dítě vloží upřímnou a slepou důvěru. Jak vás to hřeje u srdce, že vám někdo takto věří. Stejně tak i Bohu dělá radost, když do Něj člověk vloží svoji důvěru a naději.

Proč by tedy nemohl princip důvěry (slepé víry) existovat a fungovat také ve vztahu člověka s Bohem? Proč by člověk, který se takto rozhodl Bohu důvěřovat (třeba i na základě mnohých důkazů Jeho existence), měl brzdit pokrok společnosti nebo "lézt zpátky na stromy"?

Co je vlastně onen pokrok společnosti?

Vraťme se ještě na chvíli k této otázce. Je pravdou, že jako křesťan bych nepodporoval vědecké projekty typu "Jak všechno vzniklo?", "Kdy začaly ještěrkám růst křídla?" a podobné, podle mého názoru ne moc smysluplné projekty. V tomto ohledu bych "světový pokrok" asi skutečně brzdil. Já to však pokrokem rozhodně nenazývám. Spíše bych to označil za slepou uličku, která lidstvo stojí globálně nepředstavitelné sumy peněz (v přepočtu tisíce miliard) a stejně nikam nevede. Většina podobných projektů tohoto typu nemá s vědou, která přináší praktické a užitečné věci (počítač, auto, umělé srdce), nic společného. A můžeme to obrátit úplně naopak - patříte mezi ty, kteří říkají: "Kdyby existoval Bůh, nedopustil by hlad ve světě!"? Pak si zkuste spočítat, kolik miliard lidí a kolik generací chudých po celém světě by se královsky nasytilo za všechny ty peníze, které se vyhazují na množství často nesmyslných, rádoby vědeckých nebo vojenských projektů. Žádný hlad by nebyl! Kdo za to může? Snad Bůh? Zkuste o tom přemýšlet.

Ne, nechci zde brojit proti vědě a vědeckému bádání. Víra v Boha by neměla být brzdou pro vědecko-technologický pokrok společnosti a ani jím podle mého názoru není. Naopak je pochopitelné, proč tyto slepé projekty existují. Jakmile totiž společnost staví své hodnoty na neexistenci Boha, musí logicky směřovat své síly a prostředky do oblastí, o kterých se domnívá, že Boha nahrazují. Pokud však Bůh existuje, je většina z tohoto úsilí pouhá ztráta životů, času a astronomických finančních prostředků, které by mohly být využity daleko lépe, jinde a smysluplněji.

Ale co třeba pokrok mravů? Pokrok myšlení? Není to něco jiného?

Někteří lidé se domnívají, že křesťanské církve jsou zpátečnické a brzdí pokrok právě tím, že stále trvají na určitých hodnotách, které dnešní společnost pokládá za překonané. Příkladem může být přístup k předmanželskému sexu, homosexualitě, potratům atd. Pakliže někdo pokládá církev za brzdu pokroku v tomto smyslu, pak má pravdu. A díky Bohu za to. Osobně se totiž domnívám (a věřím, že mi dá i leckterý kovaný ateista za pravdu), že dnešní společnost je (co se týče etiky a svých hodnot) v žalostném stavu a spíše degeneruje, než aby činila nějaké pokroky.

Jde tedy opravdu o to, jak definujeme pokrok společnosti. Víra v Boha nijak nebrání angažovanosti ve vědě a nebrání novým objevům. Naopak vnímám, že pomáhá hnát vědu dopředu. Na druhou stranu víra v Boha člověka chrání před etickou a morální zkažeností, se kterou se ve společnosti setkáváme a která páchá více škody, než si dokážeme představit.

Závěrečné shrnutí

Víra v Boha není v žádném případě v rozporu s vědou poznanými skutečnostmi a nijak nebrzdí smysluplný pokrok společnosti. V samostatné sekci otázek, které se týkají vědy, bude na tuto skutečnost zřetelně poukázáno.