75. otázka - Může se křesťan modlit ke svatým, Marii či andělům?

Ačkoliv jsem se rozhodl co nejvíce vyhýbat kritickému hodnocení ostatních křesťanských církví a proudů, ne vždy je to možné. Tato problematika je totiž v české společnosti natolik rozšířená, že ji není možné ignorovat a obejít. Odpověď na otázku může znít takto: Ano, modlit se můžeme, ke komu chceme, je to svobodná volba každého člověka. Otázka by však měla být položena jinak schvaluje tento druh modlitby sám Bůh a líbí se Mu, když lidé nepřicházejí přímo k Němu, ale obcházejí Jej přes jiné "prostředníky či přímluvce"? Má odpověď a mé přesvědčení jsou jednoznačně NE.

Pravdou je, že naše největší křesťanská církev oficiálně tento druh modliteb (především k Marii a svatým) doporučuje. Snaží se je nejrůznějšími způsoby a cestami propagovat, a rozšiřovat tak tuto formu "zbožnosti" mezi široké lidové vrstvy. Z této praxe vystupuje také tzv. "mariánský kult", kdy se lidé zasvěcují Marii, cestují na různá poutní místa, kde se měla údajná(!!!) Marie zjevovat a učinit nějaké zázraky, nosí její medailonky, modlí se tzv. "růžence", klaní se jejím soškám apod. Se vší úctou k ostatním, kteří smýšlejí opačně, jsem přesvědčen, že se jedná z božího pohledu o modloslužbu, která je Biblí jednoznačně odsuzována.

Chci však také podotknout, že si pravé (biblické) Marie vážím, stejně jako těch, kteří hrdinně dobojovali svůj "život víry" a ve věrnosti Bohu zemřeli (někteří tzv. "svatí"). V mnohém nám křesťanům mohou být inspirací a příkladem (svojí vírou, poslušností a pokorou). Tato odpověď tedy není kritikou biblické Marie či zemřelých křesťanů, ale praxe, která z Marie a zesnulých křesťanů činí něco, co by si podle mého názoru oni sami mnohdy nikdy nepřáli. Ve Starém zákoně i v celých dějinách židovského národa nenajdeme ani jednu zmínku o tom, že by starozákonní proroci, kněží či obyčejní pravověrní židé vytvářeli obecenství (modlitby, chvály, prosby, díky atd.) s někým jiným než se samotným Bohem. Pokud k nějakému modlářství došlo, jednalo se vždy o odpadnutí od Boha, které mělo pro Židy a jejich pospolitost zpravidla fatální následky. 

Stejný postoj k modlářství nalézáme i v zákoně Novém. Je bláhové se domnívat, že by princip uplatňovaný po tisíciletí byl najednou zcela překroucen a všemocný, svatý a žárlivě milující Bůh by měl zájem, aby lidé najednou volali více k matce Jeho Syna než k Němu samotnému nebo k tisícům "svatým" přímluvcům, případně andělům. Nikde v celém Novém zákoně nenajdeme ani náznak toho, že by někdo z tehdejších apoštolů, nebo dokonce sám Pán Ježíš doporučoval modlit se (či eufemisticky "přimlouvat se", jak někteří prohlašují) k již zemřelým osobám (a zcela nepochopitelně tak navíc odmítají označovat toto "modlení se" modlením) nebo je jakýmkoliv způsobem uctívat. Teologických a biblických argumentů proti této praxi existuje mnoho. Některé z nich jsou ve stručnosti následující:

  1. Celé sdělení Bible je silně "kristocentrické". To znamená, že je naprosto nekompromisně zaměřeno na uctívání Ježíše Krista, a tím i Boha Otce jako takového. Bible také na mnoha místech varuje před falešnými učiteli, kteří se budou snažit zaměření na Ježíše a Boha samotného narušit.
  2. V Bibli se vždy modlili přímo k Bohu samotnému. Obracení se ke komukoliv jinému bylo nepřípustným modlářstvím. Cíl modlitby je také o prohlubování vztahu s Bohem a růstu "v Něm". Pokud se ale nemodlíme k Bohu, nemůže nás ani proměňovat, ani se nás dotýkat a už vůbec s ním nemůžeme rozvíjet vztah, který je pro zmíněné záležitosti nezbytný.
  3. Nový zákon obsahuje konkrétní reakce Ježíše, které odmítají zvláštní výsadu Marie. Ježíš měl více příležitostí tento "kult" podpořit, nicméně tak neučinil, a naopak jej spíše při náznaku velebení Marie potřel (např. Matouš 12,48).
  4. Obracení se k duchům zemřelých (spiritismus) Bůh jednoznačně zakázal.
  5. Zasvěcování se komukoliv jinému než Bohu je naprostým nepochopením a minutím cíle biblické zprávy.
  6. Uctívání jakýchkoliv soch a obrazů (či modlitby k nim) je v Bibli výslovně zakázáno.
  7. V případě uctívání andělů jsou v Bibli příklady, kdy se praví andělé při svém zjevení člověku zříkají úcty či poklon a ukazují na samotného Boha.
  8. Při studiu mnohých protibiblických výroků samotných "mariánských zjevení" narážíme na přesvědčivé důkazy, že se za identitou Marie skrývají démoni snažící se obelhat své posluchače, nikoliv biblická Marie. Kdo však neuznává Bibli jako autoritu k duchovnímu rozsuzování jakýchkoliv jevů, může jen velmi těžko tento klam rozpoznat. (viz např. dokument Zprávy z nebes volně přístupný na internetu) [8]
  9. Můžeme zde uvést rovněž racionální argumenty - např.: Jak by bylo možné, aby mrtvý člověk (byť u Boha přítomný) byl schopen slyšet modlitby milionů lidí najednou? Tímto se Marii a svatým připisují ve skutečnosti božské atributy, jako např. všudypřítomnost.
  10. ...

Vyvstává zde také otázka, proč chodit k Bohu přes někoho jiného a ne přímo k Němu samotnému, jak si On sám přeje a jak nás k tomu volá. Důvodů je mnoho. Někdy se tato praxe omlouvá tím, že je Marie více "ženská", a má tedy více lásky a pochopení. Jindy se tvrdí, že si tito lidé (tzv. svatí) prošli podobnými těžkostmi jako my, a proto nám více rozumí. Toto je však fatální nepochopení boží podstaty, neboť v Bohu jsou ukryty všechny tyto aspekty, včetně toho, že sám Ježíš prožil lidský život se všemi možnými pokušeními. On sám nám tedy (i jako Stvořitel) dokonale rozumí. Je proto velmi smutné, že se mnozí, kteří se nazývají křesťany, modlí často většinu svého času (ne-li celý) právě k různým přímluvcům či Marii. V uctívání Marie svoji důležitou roli hrají různá mariánská dogmata, přijatá římskokatolickou církví, která z ní činí "Královnu nebes" a v podstatě nadpřirozenou entitu, která má moc ovlivnit naši spásu, nebo být dokonce jejím prostředníkem. Proto je pro mnohé neznalé lidi její osoba atraktivní a upínají k ní své modlitby a naději.

Boží poselství je však jednoznačné. Bůh nás nesmírně miluje a žárlivě touží po přímém osobním vztahu s námi. Nabízí nám přímý přístup před Jeho trůn, skrze odpuštění Pána Ježíše Krista. Z tohoto důvodu je nelogické této nabídky nevyužít a z jakéhokoliv důvodu Boha obcházet.

Závěrečné shrnutí

Celá Bible zcela zřetelně ukazuje, že jediný, komu má patřit náš čas, naše modlitby, chvály a všechno naše soustředění, je Bůh sám. Naopak jakékoliv ostatní snahy o vyvyšování kohokoliv jiného jsou v Bibli odsuzovány a potírány.