73. otázka - Proč není v církvi tolik zázraků, jako dříve?

Bible nám ukazuje, že prvotní církev provázelo spousty znamení Boží moci a zázraků. Lidé byli uzdravováni, vysvobozováni z démonických svázaností apod. Při čtení těchto částí Bible se musíme nutně ptát - je toto součást křesťanství, kterou bychom mohli (měli) zažívat i my ve 21. století? Velmi mnoho církví a teologů budou tvrdit, že nikoliv. Podle nich byly tyto zázraky poplatné své době, protože bylo nutné, aby se církev dokázala v tehdejších podmínkách prosadit a zakořenit. Později už toto všechno potřeba nebylo. Tento názor se ale neopírá o biblické učení - to jasně hovoří o tom, že učedníky Pána Ježíše mají provázet zázraky. Tyto teologické závěry zakládají křesťané na tom, že prostě okolo sebe nic takového často nevidí, nebo skrze ně samotné takto Bůh nejedná.

Tento názor je však v podstatě naprosto jednoznačně vyvrácen tisíci svědectvími mnoha Bohabojných mužů a žen z celého světa, skrze které Bůh na různý způsob zázračně jedná! Misionáři přinášejí svědectví o velkých Božích zázracích z oblasti Afriky, Blízkého východu, Jižní Ameriky, nebo třeba Číny. I v Evropě je řada věrných Božích služebníků, skrze které Bůh takto jedná. Osobně jsem poznal nemálo lidí, kteří Boží moc osobně zakusili, byli vysvobozeni z drog, alkoholismu, nebo třeba uzdraveni z rakoviny. Určité zkušenosti s Boží mocí mám i já sám. Je však nezpochybnitelnou (a dodávám, že smutnou) skutečností, že minimálně zde v Evropě je této moci a nadpřirozených duchovních darů docela poskrovnu. Někdo by mohl říct, že je naše křesťanství impotentní...Proč?

Dříve zmíněný křesťan čínské podzemní (tajné) církve, který byl mnohokrát mučen, vězněn a různě pronásledován, při své službě zažil a viděl nespočet zázraků a poznal, že Bůh je živý i ve 21. století. Po svém útěku na západ vzpomíná takto:

"V letech, kdy jsem sloužil v Číně, jsem měl tu výsadu vidět mnoho příkladů Boží moci působící skrze církev Ježíše Krista. Byl jsem svědkem, jak bylo velmi mnoho lidí dramaticky uzdraveno z nemocí včetně rakoviny a malomocenství. Jednou přivezli z blízké psychiatrické léčebny na shromáždění víc než deset pacientů. Během shromáždění byla přítomna Boží moc a všichni byli úplně uzdraveni, když přišli do kontaktu s Ježíšem Kristem. Jejich duševní zdraví bylo obnoveno a oni byli z ústavu postupně propuštěni."

O jeho velkém zklamání při kontaktu se západní církví pak píše následující slova:

"Před odchodem na Západ jsem absolutně netušil, že je zde tolik duchovně spících sborů. Předpokládal jsem, že západní církev je silná a živá, neboť kdysi přinesla evangelium do mé země a to s neuvěřitelnou vírou a houževnatostí. Mnozí misionáři nám byli ohromným příkladem, neboť pro Ježíše položili svůj život...Mnohá shromáždění jsou chladná a postrádají Boží oheň a přítomnost, na kterou jsme v Číně zvyklí. Na Západě mají křesťané hojnost materiálního bohatství, žijí ovšem ve stavu odpadlictví. .... V Číně nás nesvazuje majetek, nic nám tudíž nebrání následovat Pána kamkoli. Čínská církev je jako Petr u Krásné brány. Když spatřil chromého žebráka, pravil: Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď. (Sk 3,6)... Zástupy členů církve na Západě jsou spokojeny s tím, že Bohu dávají své minimum, nikoli maximum."

Tato slova potvrzují i jiní misionáři, kteří mají podobné zkušenosti ze svých zemí. A nejen oni. Sám vyznávám, že i mnozí "západní" křesťané si tento svůj vlažný stav uvědomují. Nepotřebuji se na Boha tolik spoléhat, vždyť mám téměř všechno, na co si vzpomenu! Žijeme ve společnosti relativně stálých jistot (ačkoliv i tato výhoda může brzy pominout...)! Ano, děkuji za to Bohu. Jsem Mu za všechno požehnání vděčný. Uvědomuji si však, že mě toto pohodlí příliš nemotivuje k velkým duchovním výkonům. V Číně a na jiných místech je tomu často naopak - lidé nejsou dušeni majetkem a výdobytky moderní společnosti. Jde jim často o život a nevědí, zda budou mít zítra co jíst. Oni jsou svým způsobem přitlačeni okolnostmi Bohu důvěřovat a chodit v Jeho síle. Pravdou však je, že je jejich oddanost často čistější, než ta naše. Yun dodává: 

"Mnozí křesťané se mě rovněž ptají, proč jsou v Číně na denním pořádku znamení, zázraky a divy, a na Západě tomu tak není. Na Západě toho máte tak mnoho! Všechno lze pojistit. Svým způsobem Boha nepotřebujete. Když můj otec umíral na rakovinu žaludku, vše jsme prodali a pokoušeli jsme se ho vyléčit. Když nám již nic nezbylo, byl jedinou naší nadějí Bůh. V zoufalství jsme se na něj obrátili a byli jsme svědky toho, jak ve svém milosrdenství vyslyšel naše modlitby a otce uzdravil. Dospěli jsme k závěru, že pokud Bůh dokázal učinit toto, pak je schopen učinit cokoli, naše víra vyrostla a byli jsme svědky mnoha zázraků. Každý pastor podzemního sboru je připraven položit svůj život za evangelium. Když budeme takto žít, uvidíme, jak Bůh ve své milosti činí úžasné věci."

My takto Boha poslouchat často nechceme, protože je to pro nás nepohodlné a museli bychom zapřít své já, což je v silném rozporu se zaměřením naší společnosti dávající důraz na individualismus a sobectví.

Máme spousty znalostí. Mnozí křesťané Bibli znají velmi dobře. Tím to ale často končí. Pokud chceme vidět Boha jednat, musíme se Boží slovo nejen učit, ale také uposlechnout a vykonat to, co nám Bůh říká, že máme vykonat. Neříkám to z pozice toho, kdo by byl obklopen zázraky a kdo by byl dokonale Bohu poslušný. Naopak, uvědomuji si, že mi velmi mnoho k této dokonalosti chybí.

Závěrečné shrnutí

Bůh jedná zázračným způsobem po celou dobu trvání Jeho církve. Svoji moc ovšem často prokazuje skrze ty, kteří jsou mu plně oddáni a upřímně mu touží sloužit. Křesťanství ve vyspělé civilizaci má ale obrovský handicap - pro své pohodlí a sobecký přístup je skutečně oddaných křesťanů méně, než v jiných částech světa.