70. otázka - Může být křesťan bez církve? Na co chodit do kostela?

Při posledním sčítání lidu (2011) se formálně odkryla zajímavá skutečnost. Přes 700 tisíc našich spoluobčanů se považuje za věřící, nicméně odmítají příslušnost k jakékoliv konkrétní církvi. Osobně jsem téměř přesvědčen, že se nejedná o věřící ve smyslu pravého biblického křesťanství - těch je podle mého názoru v této skupině opravdu pouze minimum. Přesto všechno tento výsledek reflektuje averzi českého národa vůči jakémukoliv "svazování" osobního vyznání do církevních šablon. Z dříve uvedených odpovědí je snad zřejmé, že ani já nejsem zastáncem složitých církevních struktur a organizací, které si možná většina lidí v souvislosti se slovem "církve" vybaví. Přesto všechno nezastávám ani heslo "Bůh ano, církev ne". Na co tedy církev?

1) Boží vůle

Naprosto zásadním argumentem pro každého, kdo chce skutečně následovat Boží vůli, je skutečnost, že se tak Bůh rozhodl a je to Jeho vůle pro každého křesťana. Bůh nás nestvořil jako jednotlivce, nýbrž nás stvořil do společenství. Tento princip platí také v duchovní rovině prožívání společné víry. Připomeňme si, co jsme si uvedli v předcházejících otázkách - Bůh církev připodobňuje k lidskému tělu, které je tvořeno jednotlivými věřícími. 

"Ale Bůh dal tělu údy a každému z nich určil úkol, jak sám chtěl. Kdyby všechno bylo jen jedním údem, kam by se podělo tělo? Ve skutečnosti však je mnoho údů, ale jedno tělo. Oko nemůže říci ruce: "Nepotřebuji tě!" Ani hlava nemůže říci nohám: "Nepotřebuji vás!"

Existuje spousta biblických míst, které jasně ukazují na nutnost a potřebu, aby spolu Boží lid přebýval. V neposlední řadě jde o následující přikázání:

"Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův." Židům 10:25

2) Deformace Boha

Lidé si svoji představu o Bohu velmi často deformují podle toho, jaký by měl podle nich být. Je však Bůh výplodem našich představ a tužeb, nebo je prostě takový, jaký je? Protože pokud je takový, jaký je, pak Jej svým postojem "má představa o Něm stačí" deformujeme a nepřímo urážíme. Já věřím, že Bůh je prostě Bůh. Není Bohem našich představ, ale Bohem, který je našim představám často vzdálený. Prorok Izajáš píše:

"Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše." (Izajáš 55:8-9)

Pokud chcete věřit v Boha, kde berete tu jistotu, že víte, kým skutečně je? Individuální křesťanství je náchylnější k subjektivizaci Boha. Pokud nemusím konfrontovat své představy s názory druhých, velmi pravděpodobně se ve svých úvahách dostanu k velmi osobitým názorům a představám, které mnohdy nemají se skutečným "Božím portrétem" nic společného.

3) Lépe dvěma, než jednomu...

Je mnohem lepší, když má dítě svoji rodinu. Když jej odložíte do dětského domova, nebo vysadíte na pustý ostrov, nemusí zemřít. Bude to pro něj ale nesmírně složitější a horší varianta, než kdyby žil v láskyplné rodině. Proto ano, i znovuzrozený křesťan může nějakou dobu přežít bez církve. Obávám se však (a realita to potvrzuje), že takoví křesťané po čase ochladnou a často od Boha odpadávají. Bible hovoří následující:

"Lépe je dvěma než jednomu, mají dobrou mzdu ze svého pachtění. Upadne-li jeden, druh jej zvedne. Běda samotnému, který upadne; pak nemá nikoho, kdo by ho zvedl. ....A nit trojitá se teprve nepřetrhne!" (Kazatel 4,9-12)

Potřebujeme druhé! A občas potřebují ti druzí i nás...

4) V jednotě je síla

Víte co se stane se žhavým uhlíkem, který vytáhnete z ohniště? Chvíli hoří. Postupně však oheň slábne, zanedlouho jen doutná a nakonec úplně uhasne. Kdežto když dáte několik uhlíků k sobě, vznikne oheň, který se jen tak neuhasí. Stejně tak to je i s křesťany. Jsou-li pospolu, je jejich duchovní síla mnohem větší. Neboť Pán Ježíš řekl: 

"Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich." (Matouš 18:20)

Zkrátka a dobře - Bůh ustanovil ve své církvi mnoho rolí a služeb, kterými si jednotliví křesťané navzájem slouží. Vzájemné společenství je důležité pro to, abychom byli vyučováni v Božím slově, abychom se společně povzbuzovali, pomáhali si, ale také se napomínali. Jste-li znovuzrození křesťané a nemáte žádné společenství, které byste navštěvovali, modlete se k Bohu, aby vám v této věci pomohl. Chci vás též povzbudit - pokud žádné živé společenství ve svém okolí nemáte, snažte se být s nějakými křesťany alespoň v internetovém spojení. Máte-li pak možnost se s někým občas vidět osobně, využijte jí. V neposlední řadě je v naší zemi neustále mnoho křesťanských akcí a konferencí, kde se můžete navázat nové vztahy a získat případné kontakty na jiné křesťany ve svém okolí.

Závěrečné shrnutí

Z poselství Bible zcela jednoznačně plyne, že křesťanství není individuální, nýbrž kolektivní záležitostí. Hledání jakýchkoliv důvodů pro ignoraci církevního společenství je otevřená rebelie proti Boží vůli.