66. otázka - Co je církev?

V kontextu naší kultury má většina lidí velmi zkreslenou představu o tom, co vlastně církev je a jaké je její poslání. Slovo církev je dnes chápáno jako místo, budova, kostel či instituce a velmi často si ji lidé spojují s pojmy jako papež, Vatikán, odpustky, křížové války, inkvizice, pokrytectví, hromadění majetku apod.

V podstatě všechno výše uvedené nemá s pravým biblickým křesťanstvím téměř nic společného. Církev, její existenci, její různé podoby, její vzestupy a pády, její úspěchy i porážky, to vše zanechalo v povědomí lidí mnohé pozitivní i negativní stopy. Není v mých silách se ke všemu vyjádřit, omezím se proto na jednoduchý a snadno pochopitelný popis církve, který nám podává sám Bůh.

Podstata církve

Slovo církev je překladem z řeckého ekklésia, což lze přeložit jako "shromáždění". Shromáždění ve smyslu společenství božího lidu - těch, kteří chtějí změnit svůj život, uvěřili v Pána Ježíše Krista a prožili duchovní znovuzrození. Bible církev připodobňuje pomocí obrazů např. k lidskému tělu sestávajícímu z mnoha údů, ale třeba i k nevěstě připravující se na svatbu s Pánem Ježíšem Kristem. Apoštol Pavel v prvním listu do Korintu (12:4-28) píše následující:

"...Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; rozdílné služby, ale tentýž Pán; a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech. Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu. Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená ... Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem..."

Zde se hovoří o tom, že Bůh dává každému ze svých dětí nějaký projev (dar), kterým má sloužit společnému růstu (čteme zde zřetelně, že není možné, aby křesťan existoval sám za sebe a zastával názor ve smyslu "Bůh ano, církev ne", jak je to dnes moderní). Možností vyjádření těchto darů je hodně - od těch nejprostších, které můžeme nazvat "nadání" či "talent", až k více viditelným - třeba darům nadpřirozeného charakteru. Církev je zde připodobňována k lidskému tělu, které má vícero částí, jež jsou součástí jediného těla. Pavel tento obraz dále rozvádí:

"...Tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů. Kdyby řekla noha: "Protože nejsem ruka, nepatřím k tělu", tím by ještě nepřestala být částí těla. A kdyby řeklo ucho: "Protože nejsem oko, nepatřím k tělu," tím by ještě nepřestalo být částí těla. Kdyby celé tělo nebylo než oko, kde by byl sluch? A kdyby celé tělo nebylo než sluch, kde by byl čich? Ale Bůh dal tělu údy a každému z nich určil úkol, jak sám chtěl. Kdyby všechno bylo jen jedním údem, kam by se podělo tělo? Ve skutečnosti však je mnoho údů, ale jedno tělo. Oko nemůže říci ruce: "Nepotřebuji tě!" Ani hlava nemůže říci nohám: "Nepotřebuji vás!" ... Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů. A v církvi ustanovil Bůh jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele; potom jsou mocné činy, pak dary uzdravování, služba potřebným, řízení církve, řeč ve vytržení..."

Církev je sama o sobě živoucí organismus. Každý věřící je pak jeho biologickou součástí. Proto je nutné, aby křesťané fungovali spolu a nestranili se vzájemného kontaktu. Bůh zřetelně stanovil princip, jejž lze vyjádřit rčením "ve dvou se to lépe táhne". A jako tělo nemůže fungovat efektivně např. bez ruky či oka, tak nemůže fungovat ani církev bez jednotlivých věřících, které Bůh určitým způsobem uschopňuje k vzájemně prospěšné službě. Toto obrazné tělo je neviditelné. Pavel zde tedy popisuje církev jako množství jednotlivých křesťanů tvořících jednu pravou boží církev, která je však zřetelnému lidskému poznání skryta.

Jinými slovy - všichni praví křesťané jsou členy pouze jediné "univerzální" církve - těla Kristova. Tato církev je neviditelná a patří do ní každý, kdo přijal Pána Ježíše jako svého Boha a Spasitele. Můžu ji tvořit já jako Evropan stejně jako nějaký eskymák na druhé straně planety, jehož místní církev nese úplně jiný název než ta moje. Jelikož je na naší planetě mnoho lidí a oddělených skupin, musí se křesťané organizovat do místních společenství, která lze také v úzkém slova smyslu nazvat církvemi.

Na závěr bych chtěl podtrhnout skutečnost, že formální členství v jakékoliv církvi neznamená, že je takový člověk členem boží církve - tedy, že se jedná o znovuzrozeného křesťana, který je Duchem svatým pokřtěn do duchovního těla Pána Ježíše Krista. Z tohoto důvodu existuje hodně tzv. "církví", které však Bůh pro jejich nepravosti či falešné učení vůbec nezná a křesťanské ve skutečnosti nejsou.

Závěrečné shrnutí

Církev je společenství znovuzrozených křesťanů sdílejících společnou víru v živého Boha. Společně Boha oslavují, vzájemně se doplňují, pomáhají si, povzbuzují se, napomínají se a slouží na společném božím díle. Jednotliví věřící se organizují do místních církví, jež jsou součástí jediné univerzální církve.