59. otázka - Proč ignorujete důkazy, že máme společného předka s opicemi?

Jednou z kritických nutností a předpokladů evoluční teorie je domněnka, že člověk v daleké minulosti vznikl z dávné pra pra pra ... prabuňky, která se postupným vývojem změnila na rozmanitou paletu živočichů. Na základě poznané přírody vědci vyvozují, že musíme mít společného předka s opicemi. Tímto směrem se také ubírá jejich výzkum a bádání. V Darwinově době (a formulování této hypotézy) však neexistovaly v podstatě žádné důkazy, které by ji alespoň částečně a rozumně podpořily. Hypotéza byla zformulována a zároveň postupně přijata jako dogma (navzdory tomu, že pro ni neexistovaly důkazy). Lépe na tom však není věda ani nyní. Evoluční vědci sice předkládají a navrhují mnoho údajných předků lidského druhu, ti jsou ale vysoce diskutabilní, jejich interpretace je zatížena subjektivním světonázorem a mnozí vědci jsou k nim s různou mírou skeptičtí. Velmi smutné však je, že se toto veřejnost v podstatě ani nedozví.

Pojďme se nyní podívat na několik metod a oblastí, které evoluční vědci rádi používají k podpoře své domněnky.

1) Tzv. "dědictví" našich předků

Do této oblasti bychom mohli zahrnout různé tzv. zakrnělé orgány, jako např. apendix, zuby moudrosti, nosní a krční mandle, nebo třeba chronické bolesti zad způsobené naší vzpřímenou chůzí. Jak jsme si částečně naznačili u otázky č. 54, nemají tyto argumenty téměř žádnou aktuální platnost a naopak se ukazuje, že jsou tyto (údajně zakrnělé) orgány plně funkční. Bolesti zad a jim podobné příklady jsou pak způsobeny spíše našim stylem života, než údajnou evoluční historií.

2) DNA je jasná - máme 99 % DNA společné se šimpanzy!

Všichni dávno "vědí", že lidé a šimpanzi měli společné předky. Dokazuje to přece podobnosti DNA, ne? Učili vás ve škole také tak? V podstatě se jednalo snad o nejsilnější argument, který zastánci evoluční teorie měli. Věda však tento mýtus před několika málo lety "položila na lopatky". Ale postupně. Čísla pohybující se okolo 95 - 99 % byla skutečně dočasným vědeckým poznáním. Velmi úzkoprsé a chybné ovšem bylo vydávat je za dogma. Celistvé genomy totiž nebyly nikdy skutečně porovnávány. Byly zkoumány pouze náhodně vybrané oblasti, u kterých se navíc vědělo, že jsou podobné. Tato data tedy byla značně zkreslená.

Genetické výzkumy však ukazují, že DNA evoluční domněnky nepodporuje, ale naopak spíše vyvrací, nebo přinejmenším silně nabourává. Např. epigenetické vzory lidské DNA jsou podobnější gorilám a orangutanům, než šimpanzům, což je v rozporu s evolučním modelem. Nakonec se dostáváme k nejdůležitějšímu argumentu - nové a přímější srovnávací studie šimpanzího a lidského genomu odhalují pro mnohé šokující zjištění, a to takové, že lidský genom není podobný s šimpanzím z 98 či 99 %, jak se dlouhou dobu tvrdilo, ale možná jen cca ze 70 % (max 80 %)!!!

Na tomto místě zní legračně i vyjádření známého evolucionisty Steveho Jonese při své přednášce v souvislosti se sdílením DNA u lidí a šimpanzů: 

"Sdílíme rovněž asi 50 % své DNA s banány, což z nás ovšem nedělá poloviční banány, ani od pasu nahoru ani dolů".

Tolik k tomuto argumentu, který byl jedním z hlavních nosných sloupů víry ve společného předka s opicemi. Důkazy jsou rozdrceny, víra ve společného předka však nikoliv. Jelikož je evoluční teorie ohebná s elagantností gumy, nebude ani tato rána představovat pro mnohé žádný velký problém a prohlásí, že evoluce nutně nevyžaduje tuto podobnost, a že DNA mohla v čase ztratit určité rysy podobnosti apod.

3) Fosilie a svévolné interpretace

Někdy se můžeme setkat s názory, že je vývoj člověka dobře doložen fosilními nálezy. Tento výrok je ve skutečnosti velmi vzdálen pravdě a musím říct, že je docela k smíchu (nebo k pláči?). Posuďte sami.

Ono totiž tzv. "fakta", která s největší vážností sdělovali vědci před 40 lety, jsou úplně jiná, než můžeme slyšet dnes. Dávní "opo-lidé", kteří byli předkládáni jako předchůdci člověka, byli později shledáni jako slepé uličky a z lidského "rodokmenu" náhle vypadli. Jedná se např. o

  • Pračlověka neandrtálského;

  • Ramapitheka (druh orangutana);

  • Piltdownského člověka (čtyřicet let uváděn jako chybějící článek, přesto se jednalo o další velmi známý podvod založený na lidské lebeční kosti a čelisti orangutana);

  • Pračlověka nebraského - zrekonstruovaného pouze z jediného (asi prasečího) zubu;

  • Pračlověka jávského - dnes zařazený do samostatné větve;

  • Pračlověka pekingského;

  • Atd.

Např. kosti onoho Piltdownského člověka byly důmyslně vyobrazovány v renomovaných muzeích a v neposlední řadě bylo na toto téma napsáno během 40 let mnoho vědeckých prací a ne méně než 500 doktorských prací. Paleoantropolog Roger Lewin o tomto podvodu napsal:

"Je skutečně s podivem, že celý ten podvod byl tak nadšeně přijat, když bylo u piltdownských pozůstatků tolik anatomických neshod, které jsou samozřejmě z dnešního výhodného postavení zřetelně vidět. Tak je piltdownský případ ve skutečnosti zajímavý tím, jak ti, kteří věřili, že jde o pravou fosílii, v ní viděli to, co vidět chtěli." Historička biologie Jane Maienscheinová dodává "jak snadno mohou být dychtiví badatelé zmanipulováni k víře, že skutečně našli to, co hledali".

Jaké jsou současné důkazy pro podporu evolučního původu člověka? Nejsou žádné pravé fosilie? Ano, byly nalezeny mnohé fosilie, které mají rysy jak lidské, tak rysy lidoopů. I v současné době se proto vede hodně polemik a dohadů. Vědci mají velmi řadu různých kosterních a lebečních pozůstatků, přičemž nejeden z nich by byl schopen vás přesvědčovat, že se u mnoha z nich jedná o skutečné doklady vývojové linie člověka. Nicméně různé kategorie zvané např. jako Homo habilis, Homo erectus apod., pokládané za přechodné články, jsou velmi pochybné a mnoho vědců se přiklání k tomu, že jsou i tyto "důkazy" vysoce spekulativní a pravděpodobně jako kategorie neplatné. Tato problematika je však velmi široká a bylo by nutné se věnovat každé kategorii (či konkrétním nálezům) podrobněji. K tomu však nemáme prostor. Proto si dovolím učinit pouze shrnující závěr, a to, že jakékoliv důkazy na tomto poli jsou vysoce diskutabilní a často násilně přiřazovány do skupin, ve kterých nemají co dělat. V čem je vlastně problém? Interpretace kosterních nálezů (především lebek) je velmi problematická. Spousta lebek údajných přechodných článků se příliš neliší od dnes žijících domorodých kultur. Tyto lebky a jiné části jsou velmi různorodé a je z mnoha důvodů nesmírně obtížné určit jejich původ a zařazení. Evoluční vědci tak činí spíše intuitivně na základě vlastní fantazie (jak by to podle nich mělo být), nikoliv na základě exaktních důkazů. Velkou roli zde hraje jejich fantazie a představivost.

Jakou tvář chcete lebce přisoudit, opičí či raději lidskou?

Kdo z nás nezná či neviděl nespočet různých vyobrazení tzv. pračlověka, jeskynních lidí, kteří neohrabaně a primitivně žijí své životy? Žel, v podstatě žádná z těchto kreseb a obrázkových situací není založena na přímých vědeckých důkazech! Všechny ty kresby obličejů a simulace pravěkého života nejsou ničím jiným, než spekulacemi vytvořenými upuštěním uzdy fantazie jejich autorů. Zvláště v této oblasti jsou evoluční "důkazy", více než v jiných oblastech, diskutabilní a více bohaté na fantazii, než v jiných oblastech vědeckého bádání.

Když např. paleoantropologové zkoumali dvě části "lebky 1470", jeden z nich řekl:

"Mohli byste držet horní čelist vpředu a udělat z toho dlouhý obličej, nebo ji zastrčit, a obličej udělat krátký...jak ji budete držet, záleží čistě na vašem úsudku. Bylo velice zajímavé pozorovat, co s ní lidé dělají." Jiný přidává "Ano. Když jste ji drželi jedním způsobem, vypadalo jako určitý druh člověka, a když jste ji drželi odlišným způsobem, vypadala jako někdo úplně jiný."

Jeden exemplář dříve udávaný jako přechodný článek mezi člověkem a opolidmi (tzv. člověk nebraský) byl např. sestaven a efektně umělecky propagován pouze na základě nálezu jediného zubu! Přičemž se později ukázalo, že se jednalo s největší pravděpodobností o zub prasete! Jindy se jedná často o části čelistí či jednotlivých kostí, které představují nepředstavitelný prostor pro spekulace, fantazii a světový náhled vědce. To vám však ve škole či v médiích sotva kdy řeknou. Dr. Henry M. Moris v knize "Bible a současná věda" uvádí další z podobných případů:

"V posledních šedesáti letech /píše dr. Morris v roce 1987/ jsme byli svědky řady vyložených faux pas ze strany různých autorit, jako například čéška slona objevená na Jávě roku 1929 a po určitou dobu vydávaná za lebku Pithecanthropa. Takzvaný coloradský člověk (rovněž rekonstruovaný ze zubu) byl později zařazen mezi koně. Lebka opočlověka rovněž nalezená v Coloradu, a jako taková vystavená po nějakou dobu v muzeu, byla ve skutečnosti lebkou opice, miláčka, kterého tam několik let předtím pochovali. Kost nalezená v blízkosti Seattlu identifikovaná jako lýtková kost pravěkého člověka se ukázala být částí zadní končetiny medvěda."

Biolog Jonathan Wells poznamenává:

"Interpretace fosilních nálezů vztahujících se k evoluci člověka jsou silně ovlivněny osobními názory a předsudky. Specialisté v paleoantropologii (studiu původu člověka) uznávají, že jejich obor je v celé biologii nejsubjektivnější a nejspornější - a že jen stěží může vytvořit pevný základ pro dalekosáhlá tvrzení, která někteří darwinisté chtějí pronášet o původu člověka".

Komu patří fosilie?

Rozlišme 2 základní pohledy na svět. Ten evoluční říká, že se člověk vyvinul a má ve svém "rodokmenu" spousty opičích předků. Jelikož tuto teorii pokládá vědecký mainstream jako "nezpochybnitelně dokázanou", snaží se vší možnou silou spekulovat a přiřazovat nálezy do možných rodových linií člověka. Ta kreační pak říká, že žádný společný předek neexistuje a Bůh stvořil všechny tvory dle svých druhů samostatně (s možnými odchylkami v rámci variability svého genofondu). Co nalézáme v terénu?

Fosilie, které evolucionisté interpretují jako předchůdce člověka, patří ve skutečnosti různým druhům člověka nebo opic. Navíc se také zdá, že tyto "mezistupně", které se měly postupně vyvíjet až k dnešním lidem, žili před krátkou dobou současně (nebo ještě přežívají izolovaně dodnes).

Např. Stephen Jay Gould, známý paleontolog z Harvardu k tomu už kdysi řekl:

"Co zbude z našeho stupňovitého žebříčku, když vedle sebe existují tři různé kmeny hominidů (Australopithecus africanus, robustní Australopithecus a Homo habilis), z nichž očividně žádný nepochází z toho druhého? Navíc žádný z nich nevykazuje během svého pobytu na Zemi žádný sklon k dalšímu vývoji".

Věda o původu člověka

Evoluční antropologie je jedna z nejchaotičtějších oblastí celé evoluční teorie a její hypotézy se mění (s trochou nadsázky řečeno) rychleji, než počasí. Že jsou mezi vědci velké hádky a dohady, to se veřejnost v podstatě ani nedozví. Někteří vědci smutně dodávají, že na žádném poli vědy nikdy nebylo tolik teorií založeno na tak málo faktech, jako u těch o původu člověka. Už v roce 1982 oznámili paleontologové Niles Eldredge a Ian Tattersal, že je:

"...mýtem, že tu je objevována evoluční historie živočichů. Kdyby to byla pravda, člověk by mohl důvěřivě očekávat, že čím víc fosilních nálezů hominidů se najde, tím jasnější bude příběh lidské evoluce. Ale pokud se o tom zatím dá vůbec něco říct, děje se naprostý opak."

Sám evoluční biolog a paleontolog Dr. Henry Gee, aktivně přispívající vědec do časopisu Nature, tvrdí, že konvenční obraz evoluce člověka jako linie předků a potomků je 

"...naprostý a nepodložený lidský výmysl, přizpůsobený tak, aby vyhovoval lidským představám".

.Na toto téma také ještě dodává: 

"...seřadit řadu fosilií a tvrdit, že představuje rodokmen, to není žádná vědecká hypotéza, kterou by bylo možno dokázat, ale domněnka, která má ke skutečnosti stejný vztah jako pohádky na dobrou noc - pobaví, možná poučí, vědecká však není".

Co tedy se skutečnou podobností člověka s primáty?

Ano, lidé jsou si s některými lidoopy do jisté míry podobní. To je proto hybnou silou k mnoha snahám hledat s námi společné chování, zkoumání jejich inteligenci apod. Tyto skutečnosti (a do jisté míry vzhledová či inteligenční podobnost) samy o sobě vedou vědce k závěru, že se musí jednat o tvory, se kterými sdílíme společné předky. Proč tedy Bůh tyto tvory vytvořil s relativně vyšší podobností člověku, než jiné živočichy? Odpověď zní - nevím. Myslím si však, že i zde bude mít odpověď co dočinění s naší svobodnou vůlí a prostorem pro odmítnutí Jeho existence. Považte totiž následující - pokud by Bůh nevytvořil žádné podobné tvory, tato teorie sama o sobě by pravděpodobně nikdy nemohla vzniknout a lidé by byli v podstatě vždy nuceni přijmout jedinou možnost - že nás někdo stvořil. Tímto směrem samozřejmě ukazují i vědecké důkazy, nicméně nejsou tak silné, aby je nebylo možné zpochybnit a Boha odmítnout.

Závěrečné shrnutí

Bádání v oblasti původu člověka je snad nejvíce diskutabilní oblastí evoluční teorie a je v ní extrémně velký prostor pro fantazii vědců. V podstatě nemálo vědců tvrdí, že neexistuje žádný jasný důkaz (který by nebyl spekulativní a pouze hypotetický) podporující evoluční teorii v oblasti původu člověka. Existuje široká škála kosterních dat seřezaná do předpokládané skládačky evolučního vývoje. Toto poskládání je však umělé, velmi často se mění a je zatížené evolučními předpoklady. Existuje jenom proto, že se předpokládá, že je evoluce platná a nikoliv snad proto, že by měly jednotlivé dílky skládačky silnou vědeckou vypovídací hodnotu.