55. otázka - Existují vědci, kteří věří v Boha a odmítají evoluci?

Z odpovědí na předcházející otázky zcela jednoznačně plyne, že existuje nespočet vědců, kteří jsou na základě jejich vědeckého poznání přesvědčeni o existenci stvořitelské inteligence. Uznávají, že úžasnou harmonii a složitost světa nelze vysvětlit bez nutnosti inteligentního Stvořitele. Mezi těmito vědci jsou mj. Absolventi nejprestižnějších světových univerzit a mnoho nositelů Nobelovy ceny.

Biofyzik Alexander Fink, ředitel německého Ústavu pro vědu a víru poznamenává, že: "Podle průzkumu mezi tisíci náhodně vybranými americkými vědci se v roce 1916 zjistilo, že 24 % jich věří v osobního Boha. V roce 1996 jich bylo 39 %. Byl to překvapivý výsledek, neboť se očekávalo, že výrazně přibude ateistů." [41, s. 11]

Na tomto místě je však důležité poznamenat, že všichni věřící vědci nevěří stejným způsobem a nesdílejí stejný názor na povahu Stvořitele, kterého se všichni dovolávají. Způsob, jak věřící vědecká komunita přistupuje k otázce existence Boha a líčení Bible, můžeme pro zjednodušení vyjádřit následující ilustrací:

V knize používám citace a vyjádření vědců napříč těmito názorovými skupinami. Primárně chci totiž zbořit nesprávnou a mylnou představu, že věřící člověk nemůže být vzdělaný, že je hloupý a brzdí vědecké poznání. Další mojí ambicí je nabourat velmi silně zakořeněný názor, že popisu Bible nelze věřit a že ten postrádá jakékoliv vědecké opodstatnění. Naopak - chci ukázat, že víra v Boha i Bibli je smysluplná, racionální a vyplývá ze samotné tíhy důkazů přírodních věd. Pokud však hovoříme o vědě, jež je ostrým nástrojem mnohých ateistů k vyvrácení existence Boha, měli bychom si říci něco o tom, komu vůbec za rozvoj moderní vědy ve velké míře vděčíme.

Věda = dítě křesťanského pohledu na svět

"Když se snažím zjistit původ tohoto přesvědčení (o tom, že svět má řád), zdá se, že ho nacházím v základní teorii, staré dva až tři tisíce let, kterou v západním světě jako první vyhlásili staří Hebrejové, a sice, že svět je řízen jediným Bohem a není produktem rozmarů mnoha bohů, z nichž každý vládne ve své oblasti podle svých vlastních zákonů. Tento monoteistický pohled se jeví jako historický základ moderní vědy." - Dr. Melvin Calvin, Nositel Nobelovy ceny za biochemii." [42]

Dovolím si vznést pro mnohé velmi provokativní tvrzení - moderní věda by nikdy nevznikla bez židovsko-křesťanského pohledu na svět [43, s. 166]! Tento výrok není zoufalým výkřikem křesťanských fanatiků, nýbrž osobním vyznáním mnoha vědců stojících při vzniku moderních vědeckých disciplín, jak je nyní známe.

U jejich zrodu stáli právě křesťanští věřící vědci. Jedná se např. o chirurgii (Joseph Lister), mikrobiologii (Louis Pasteur), astronomii (Johannes Kepler), molekulární fyziku (Lord Kelvin), kvantovou mechaniku (Max Planck), genetiku (Gregor Mendel), matematiku (Gottfried Leibnitz), fyziku (Raleigh, Fleming), astrofyziku (William Hershel) nebo třeba elektromagnetismus (Andre Ampére) apod. Není tedy náhodou, že moderní věda vznikla v křesťanské západní společnosti. Aby totiž mohla vzniknout, musí být splněny základní předpoklady pro její existenci, které přinesla právě židovsko-křesťanská víra v Boha.

Tyto předpoklady jsou následující [44]:

• Racionalita a řád stvoření, který poskytuje víra v biblického Boha. Předpokládá předvídatelnost a logiku obsaženou v přírodních zákonech, bez čehož by jakékoliv bádání postrádalo smyslu. Boží charakter také ukazuje na stálost, kterou lze předpokládat i v přírodě. Historik Joseph Needham si například na otázku, proč věda nevznikla v Číně, odpovídá takto: 

"Nikdo nevěřil, že by se taje přírodních zákonů daly odhalit a přečíst, protože nebyla jistota, že božská bytost, mnohem rozumnější než my, vůbec zformulovala nějaké zákony, které přečíst dokážeme."[44]

• Materiální svět je skutečný (nikoliv např. hinduistická iluze),  a proto jej lze poznávat.

• Odbožštění přírody, kterou mnohé filozofie a náboženství považují za součást božstev. Její zkoumání a pitvání by pro mnohé bylo jejich zneuctěním. Bůh však není součástí tohoto světa. Ten je naopak jeho dílem, které lze zkoumat.

• Hmota je podle bible dobrá, navzdory názorům starověkého světa, který ji nezřídka považoval za zlou.

• Dále pak teorie stvoření světa z ničeho, oproti existenci věčné hmoty, nebo lineární pojetí času, oproti pojetí cyklickému, které bylo vlastní mnoha významným starověkým kulturám, a které vedlo k ignoraci potřeb hledání kauzálních souvislostí (pro vědu tak důležitých).

Ano, i jiné kultury disponovaly určitým stupněm poznání (řecká algebra, čínská astronomie atp.), nejednalo se však o vědu v pravém slova smyslu. Jeden z historiků vědy Stanley Jaki to vyjádřil takto:

"Technické inovace řeckořímských časů, islámu a imperiální Číny, natož inovace předhistorických dob, neustavují vědu a lze je spíše popsat jako tradiční nauky, dovednosti, poznatky, techniky, řemesla, technologie, techniku a nebo prostě znalost." [44]

Nechejme nyní několik významných osobností vznikající moderní vědy k tomuto tématu promluvit z jejich vlastního pohledu:

"V nevědeckých kruzích se udržuje mylná domněnka, že učenec, jestliže ví více o bytí, musí být nevěrcem. Právě naopak, naše práce nás přibližuje k Bohu. Umocňuje naší úctu k jeho úžasné moci, před kterou naše ubohé nástroje - třebaže se zdají titánsky dokonalé, bídně selhávají." - Ernerst Rutherford, zakladatel moderní nukleární fyziky; nositel Nobelovy ceny za chemii [42].

"Přírodní věda a náboženství nepředstavují protiklady, ale v jistých bodech se úplně shodují, doplňují se navzájem a vzájemně se podmiňují. Metody, jichž užívají přírodní vědy, jsou různé, ale smysl práce a směr se zcela shoduje... Kdokoli studuje fyzický svět, musí uznat existenci osobního Boha." - Planck Max Karl Ernst Ludwig, tvůrce kvantové teorie; nositel Nobelovy ceny za fyziku.

"Vystoupili jsme do života se skepticismem, který byl tehdy módní. Bylo zapotřebí třiceti let laboratorní práce, abych dospěl k přesvědčení, že žádný úkaz, je-li pravdivý, nemůže být v protikladu vůči existenci Boží." - Lecomte de Nouy, nositel Nobelovy ceny za chemii [45].

"Pracoval jsem hodně s Johnem Brookem, historikem, který se specializuje na vědu. Řekl mi, že nejtěžší je přesvědčit veřejnost, že mezi vědou a náboženstvím ve skutečnosti není konflikt. Problém je, že Dawkins, Hawking a další přiživují ten mýtus, že mezi vědou a vírou je bitva. Vždy je potřeba se k této domnělé bitvě vyjádřit. Musím vysvětlit - je to absurdní, mohu jmenovat spoustu profesorů přírodních věd na Oxfordu, kteří jsou věřící. A můžu jmenovat ještě více těch, kteří jsou ateisté. Je evidentní, že věřící i nevěřící praktikují vědu." - John Lennox, profesor matematiky a filozof vědy z Oxfordu [2].

Mohli bychom pokračovat mnoha dalšími prohlášeními významných osobností vědy, jakými byli např. Isaac Newton, Louis Pasteur, Johannes Kepler, Gregor Mendel nebo také Albert Einstein, který sice nebyl křesťanem, ale existenci Boha uznával.

Co se tedy s vědou stalo?

Později po svém vzniku byla znásilněna a za pomoci evoluční teorie použita jako nástroj k popírání boží existence. Nikoliv však na základě většího poznání, jak se mnozí mylně domnívají, nýbrž na naprosto nesmyslném přeceňování možností vědy. Oblíbeným argumentem kritiků je tvrzení, že výše uvedení vědci ještě neznali moderní vědecké poznatky. Kdyby je totiž znali, s velkou pravděpodobností by v Boha nevěřili. Tento argument však považuji za naprosto nesmyslný a alibistický. Světe div se, i dnes existuje stále více významných vědců, kteří v Boha věří stejně, jako věřili jejich předchůdci. Dokonce častěji vznáší vážná tvrzení, že stále více vědeckých poznatků ukazuje na nedostatečnost ateistického pohledu na svět a nutnost uznání existence Boha.

Na závěr si vyslechněme výroky vědců, které nelze považovat za "zastaralé":

"Když přemýšlím nad krásou fyzikálních zákonů a nad tím, že jen malý počet těch nejzákladnějších z nich umožňuje fungování nesmírně složitých systémů, jako jsou třeba živé organismy, nezdá se mi možné, že by toto vše vzniklo pouhou náhodou bez nějakého plánu. V přírodě je vidět na každém kroku taková důmyslnost a dokonalost, že se mi zdá existence Stvořitele, který to vše naplánoval, jako nejpřirozenější vysvětlení toho, co pozoruji." - fyzik prof. Tomáš Tyc [46].

"Díky své vědecké práci jsem začal stále hlouběji a hlouběji věřit, že náš fyzický vesmír je poskládaný s takovou ohromující důmyslností, že ho dále nemůžu akceptovat jako obyčejný holý fakt. Nemůžu už více věřit, že je naše existence v tomto vesmíru pouhou hříčkou osudu, jakousi historickou náhodou, nebo náhodným zábleskem v tomto velkém vesmírném dramatu." [4, s. 118]. Na jiném místě pak: "Může se to zdát bizarní, ale podle mého názoru věda nabízí jistější cestu k Bohu než náboženství." [4, s. 273]

"Svět je ve všech svých částech a jejich propojeních přílis složitý na to, aby mohl být pouze výsledkem náhody. Jsem přesvědčen, že život s celým svým řádem ve všech organismech je prostě příliš dokonalý. Funkce každé části živého organismu je závislá na všech dalších částech. Jak to mohou jednotlivé části vědět? Jak je již od počátku každá část specificky určena?" [4, s. 206]

"Možnost, že se život na zemi objevil jen tak, je asi stejně nepravděpodobná, jako kdyby se nad skládkou přehnal tajfun a vznikl tím Boeing 747." [48, s. 43]

Vedle těchto příkladů, které jsou pouhou špičkou ledovce, jsem osobně poznal velmi mnoho vysoce vzdělaných křesťanů, od inženýrů, lékařů až kupř. po profesora jaderné fyziky.

Závěrečné shrnutí

Velmi rozšířený názor o hloupých a nevědeckých křesťanech musíme na základě nepopiratelných faktů odmítnout. Jedná se o stále přežívající pomluvu a nepravdu založenou na neznalosti (či arogantní a vědomé ignoraci) důkazů o stále početnější komunitě věřících vědců a jejich argumentů pro boží existenci.

Bibliografie