47. otázka - Kdo byl Ježíš Kristus a jaké bylo jeho poslání?

V předcházející otázce jsme si řekli, že je Ježíšova historicita nezpochybnitelným faktem. Ne každý však Jeho existenci popírá. Spousta ostatních s Ježíšovou existencí problém nemá. Mají ale často zkreslené představy o tom, za koho se považoval.

Pokud bychom vyšli do ulic a dotazovali se náhodných kolemjdoucích, za koho považují Ježíše Krista oni, s největší pravděpodobností bychom od nekřesťanů získali mnoho odpovědí tohoto typu:

  • Významný duchovní učitel;

  • Dobrý a charismatický člověk;

  • Člověk, který žil svatý život;

  • Duchovní guru, inkarnace východních mistrů;

  • Výborný manipulátor, iluzionista, hypnotizér apod.

Ačkoliv jsou první 3 uvedené odpovědi pravdivé, nejsou úplné. Podle bible je Ježíš mnohem více než nějaký učitel, pocestný kazatel, dobrý člověk nebo třeba prorok.

1) Pravá identita Ježíše Krista

O Ježíšově identitě bychom mohli psát dlouho. Byl lidskou bytostí, synem své matky, sourozencem, Židem, laskavým přítelem, milujícím a soucitným člověkem, moudrým učitelem, charismatickým vůdcem a v neposlední řadě vlivným zakladatelem nového myšlenkového hnutí. Pokud bychom zde však skončili, nebyl by Ježíš zase tolik výjimečný. Lidí s podobnými vlastnostmi poznal totiž tento svět již mnoho.

Dovolím si ale tvrdit, že se Ježíšovi a Jeho vlivu nevyrovná žádná z bytostí, která kdy po této Zemi kráčela. Podle bible, podle Jeho vlastního chování a podle Jeho vlastních slov nebyl pouhou lidskou bytostí. Ježíš Kristus byl dávno očekávaným Mesiášem a zachráncem, který byl prorokován napříč celým Starým zákonem. Tento Mesiáš však nebyl (navzdory očekávání Židů) velkým vojevůdcem a důležitou politickou osobností. Ježíš Kristus byl samotným Bohem (součástí tzv. "Trojice"), skrze kterého byl stvořen vesmír, planety, život a veškeré přírodní zákony. Nekonečný, věčný, svatý a mocný Bůh, který se z lásky k nám rozhodl stát se člověkem a vzdát se výsad, které z titulu své přirozenosti měl.

"Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil (var. vyprázdnil), vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí.(Filipským 2:6-7)

Lidé v některých náboženstvích jsou pobouřeni tvrzením, že by se majestátný a nekonečně mocný Bůh mohl takovým způsobem ponížit. Vždyť se stal chudou, mnohými opovrhovanou a odmítanou osobou, která nejspíše rovněž zakoušela nemoci, bolesti, smutek nebo také - a řekněme si to narovinu - musel na toaletu stejně jako my ostatní. Takové ponížení! Taková láska...

Přesně tímto se Bůh rozhodl stát - kvůli Tobě a mně, vážený čtenáři! Náboženští vůdci Ježíšovy doby Jeho nároky na božskou přirozenost moc dobře pochopili. Pro ně se však jednalo o nepřípustné rouhání a přečin, který zaslouží jediný trest - smrt. Zkusme se zde na chvíli zastavit a vše si představit. Jste odsouzeni k smrti, odmítají vás, mučí, neustále vás bijí, plivou vám do tváře a vedou vás k místu, kde máte být zabiti jedním z nejhorších a nejbolestivějších způsobů. Zároveň si zkuste představit, že máte nekonečnou moc a kdykoliv můžete všechny ty trýznitele mrknutím oka zničit. Přesto jdete jako ovce na porážku, nevzpíráte se a necháte si všechno to zlo líbit.

Ježíš věděl, co jej čeká, a před těmito událostmi prohlásil: 

"Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal. Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce." (Jan 10:17-18)

Takový je náš Bůh! Toto je Ježíš Kristus, kterého vykresluje bible. Člověk i Bůh zároveň, vyhání démony, uzdravuje nemocné, odpouští hříchy, dává lásku a naději. Zároveň tvrdí, že po Jeho smrti bude vzkříšen a jednou přijde ukončit lidské dějiny a vzkřísí všechny mrtvé - jedni vstanou k věčnému životu s Ním, druzí k odsouzení a věčnému zániku.

Jaké jsou jiné možnosti?

Tyto velmi troufalé nároky a tvrzení lze vysvětlit zhruba čtyřmi způsoby:

Kdo byl Ježíš Kristus?
Kdo byl Ježíš Kristus?

Pojďme se na nastolené možnosti velmi stručně podívat.

Lhář - jednou z nich je, že Ježíš vědomě lhal a snažil se vystupovat pod falešnou identitou. Tato teorie je velmi přitažlivá, zvláště když uvážíme naše každodenní zkušenosti s prolhanými a falešnými lidmi, kterými je svět doslova zahlcen. Kde kdo se snaží lidi obelhat, podvést a zmanipulovat. Proč by měl být Ježíš výjimkou?

Odpovědí je hned několik. Prostudujte si Ježíšův charakter. Jeho učení bylo o lásce, odpuštění, naději, bylo prosyceno pochopením a nevýslovnou čistotou, kterou se inspirují umělci již dvacet století. Skutečně je tohle profil lháře a podvodníka? Navíc...kdyby Ježíš skutečně lhal, nebyl by pouhým lhářem, Jeho učení totiž sahalo mnohem dále než lži dnešních podvodníků, kteří vás chtějí okrást o "pár drobných". Pokud by skutečně lhal, byl by z božího pohledu spíše samotný ďábel, neboť druhé přesvědčoval, aby se na Něj spolehli ohledně jejich věčného života. No a nakonec by musel být tak trochu blázen, protože se kvůli vědomé lži nechal zabít (a ještě se u toho choval pokorně, odpouštěl z kříže v největších bolestech svým trýznitelům apod.).

Pomatenec (blázen) - další z alternativ je možnost, že lhal, ale nevěděl o tom. Jinými slovy - byl blázen a schizofrenik. Tato možnost je však také neudržitelná, pokud se podíváme na hloubku, čistotu a dokonalost Jeho myšlenek. Navíc nenese žádné významné znaky, které by nás k této diagnóze opravňovaly.

Psycholog Dr. Gary R. Collins, který se desítky let zabývá studiem chování osob, k Ježíšovu psychologickému profilu řekl následující: 

"Když to vezmu všechno dohromady, nevidím u Ježíše žádné známky jakékoli známé duševní choroby...byl mnohem zdravější než kdokoli, koho znám, včetně mě samotného." 

 Psychiatr J. T. Fisher k Ježíšovu učení dodává: 

"Kdybyste chtěli shrnout všechny odborné články předních psychologů a psychiatrů na téma ´mentální hygiena´, kdybyste je dali dohromady, vytřídili a zbavili nadbytečné ´slovní omáčky´, kdybyste tedy vybrali to podstatné z vědeckého poznání a nechali je stručně vyjádřit nejtalentovanějším básníkům, obdržíte jen nedokonalý a neúplný souhrn ´Kázání na hoře´. Už téměř dva tisíce let drží křesťanský svět ve svých rukou úplnou odpověď na své nekonečné a neplodné hledání. Má ve svých rukou návod na úspěšný lidský život plný optimismu, mentálního zdraví a spokojenosti."

Legenda - tato hypotéza je oblíbena zvláště u těch, kteří odmítají biblické texty jako nevěrohodné a snaží se jim přiřknout status padělku a vymyšlených pohádek. Jak jsme si však ukázali, je tato teorie velmi děravá a na základě historicko-kritické analýzy biblických textů neobstojí. Někdo pak může třeba tvrdit, že nějaký Ježíš sice žít mohl, ale Jeho následovníci si Jeho život přibarvili. Ani tyto teorie však ve světle důkazů neobstojí. Je nutné si uvědomit, že téměř všichni apoštolové, včetně nespočtu prvních Ježíšových následovníků, zemřeli násilnou (až bestiální) smrtí pro svoje přesvědčení, že viděli vzkříšeného Krista. Mnoho Ježíšových odpůrců také nikdy nenapadlo zázračné skutky, které Ježíš konal (pouze zpochybňovali původ této moci). Kdyby bylo vše vymyšleno, nebylo by nic jednoduššího než na to poukázat.

Pán, Bůh - další z možností (ke které se přiklání křesťané), je přijetí toho, co o sobě Ježíš prohlašoval. Při zkoumání Ježíšova života, Jeho vlivu, výroků a činů je podle mého názoru tato možnost nejpravděpodobnější.

Pokud zavrhujete možnost, že byl Bohem, nutně se přikláníte (byť nevědomky) k některé z ostatních tří výše uvedených možností. Kdo je tedy Ježíš pro vás? Lhář, blázen, legenda, nebo Bůh? Vaše odpověď bude mít dalekosáhlé důsledky...

Jedna z nejznámějších kapacit na poli obhajoby křesťanství, brilantní a kdysi skeptický profesor Cambridge University C.S.Lewis, kterého postupně přesvědčily důkazy hovořící pro Ježíše Krista, k tomuto tématu prohlásil:

"Snažím se lidi přimět, aby neříkali tu naprostou bláhovost, kterou o něm často vyslovují: "Jsem ochoten přijmout Ježíše jako velkého morálního učitele, ale nepřijímám jeho výroky o tom, že je Bůh." Je to jedna z myšlenek, které nemůžeme akceptovat. Pokud by pouhý člověk říkal takové věci jako Ježíš, pak by nebyl velkým morálním učitelem. Byl by to buď potřeštěnec, nebo vládce pekel, ďábel. Musíte se rozhodnout. Buď tento muž je božím Synem, nebo je šílenec či ještě něco horšího. Můžete ho odsoudit jako blázna, můžete na něho plivat jako na démona; nebo můžete padnout k jeho nohám a nazvat ho Pánem a Bohem. Ale odpusťme si ten povýšený nesmysl, že je Ježíš velký lidský učitel. Tuto možnost nám neponechal otevřenou. Nic takového neměl v úmyslu."

2) Jaké bylo Ježíšovo poslání

Jedna věc je pochopit a přijmout skutečnost, kým Ježíš byl. Neméně důležitou a zajímavou otázkou pak je, proč na naši Zemi přišel. Jaké měl záměry a cíle? Jakou měl motivaci pro toto božsko-lidské dobrodružství?

Představte si následující scénu - odpočíváte ve svém pokoji, přičemž vás náhle vyruší zběsilý pískot a rány. Právě vám do domu vlétl krásný zpěvný pták. Dostal se dovnitř malým okénkem, ven však cestu najít nedokáže. Snaží se ze všech sil dostat pryč. Naráží do uzavřených skel, zamotává se do záclon, naráží do lustrů. Čím více se snaží dostat ven, tím více si ubližuje a ztrácí sílu. Je vám jej líto. Vy cestu ven znáte. Dokonce mu otevřete další okno, aby měl únik snadnější. Snažíte se jej chytnout, odstrčit a vyhnat směrem k vytouženému otvoru vedoucího ke svobodě. Ptáček je však více vystresovaný a pokládá vás za nepřítele, který mu chce ublížit. Křičíte na něj, kam má letět, kde je otevřené okno. On vám ale nerozumí...Vzdáte to a postesknete si: "Kdybych se tak mohl stát na chvíli ptákem, aby mi rozuměl. Mohl bych mu ukázat cestu ke svobodě a nemusel by se takto trápit a zraňovat..."

Ačkoliv je toto podobenství značně nedokonalé, podobným způsobem bychom mohli přiblížit důležitý aspekt poslání Ježíše Krista - přiblížit se nám a naším jazykem zjevit a přiblížit Boha. Toto poslání mělo více rozměrů. Ty lze shrnout do následujících rolí.

Ježíš jako Prorok

Bůh nás ve všem daleko převyšuje. Jeho přirozenost, majestát, záměry, to, kým je - vše je pro nás nedosažitelné. Nemůžeme mu plně porozumět. Nemůžeme pochopit Jeho jazyk. Pokud nepromluví nám srozumitelným a omezeným jazykem, jsme odkázáni k nekonečnému tápání a neznalosti. Radostnou zvěstí křesťanství je však skutečnost, že Bůh srozumitelně mluví a stává se křehkým ptáčkem z našeho podobenství.

Autor dopisu Židům píše:

 "Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu (tj. Ježíši)." (Židům 1:1-2); Apoštol Pavel pak dodává v dopise do Kolos: "On je obraz Boha neviditelného". (Koloským 1:15); a Ježíš sám řekl: "Kdo vidí mne, vidí Otce (Boha)." (Jan 14:9).

Jedním z hlavních úkolů Ježíše Krista bylo vykreslení toho, kým je Bůh. Jak nejlépe Ho můžeme pochopit a poznat? Mohl nám říci: "Jsem milující, svatý, odpouštějící, jsem pokorný a chápající." Bylo by to důležité sdělení, které bychom mohli přijmout vírou. Pokud však poznáme tohoto Boha v kontextu našich každodenních starostí a v reakcích na nám známé situace, pak toto poznání dostane úplně jiný rozměr. A právě to učinil Ježíš. Celý Jeho život, každé slovo, každá reakce a každý Jeho pohyb volal do světa, kým Bůh je.

Ježíš jako zachránce

Dalším velmi významným aspektem Ježíšova života je Jeho role smírčí oběti za naše provinění a rebelii proti Bohu. Bůh se tak stává jak naším soudcem, tak zároveň i obhájcem. V praxi si to můžete představit pomocí jednoduché ilustrace:

Stojíte v soudní síni před soudcem, který nemá jinou možnost než vynést spravedlivý rozsudek za vaše provinění a přestupky, které vedly k velké finanční škodě a dluhu. Soudce tak učiní. Rozsudek padne a vy nemáte nic hodnotného na svoji obhajobu. Náhle se tento stejný soudce zvedne, svlékne svůj soudcovský talár a na stůl přinese celou dlužnou částku, kterou za vás zaplatí. Jste totiž jeho synem/dcerou...

Ježíšova smrt nebyla náhoda. Nebyl obětí okolností, zákeřných židů ani nikoho jiného. O tom, čím si bude muset projít, věděl již dlouho před tím, než na tento svět přišel jako bezbranné lidské dítě. Staletí před Jeho narozením texty Starého zákona prorokují mnohé detaily Jeho smrti, jak bude trpět, ale také co Jeho smrt přinese nám. Tato slova zapsal prorok Izajáš prokazatelně několik staletí před Ježíšovým narozením:

"Hle, můj služebník bude mít úspěch, zvedne se, povznese a vysoko se vyvýší. Jak mnozí strnuli úděsem nad tebou! Jeho vzezření bylo tak znetvořené, že nebyl podoben člověku, jeho vzhled takový, že nebyl podoben lidem.Avšak on pokropí mnohé pronárody krví, před ním si králové zakryjí ústa, protože spatří, co jim nebylo vyprávěno, porozumějí tomu, o čem neslyšeli."Kdo uvěří naší zprávě? ...Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili.Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen.Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni.Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech.Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel.Byl zadržen a vzat na soud. Kdopak pomyslí na jeho pokolení? Vždyť byl vyťat ze země živých, raněn pro nevěrnost mého lidu.Byl mu dán hrob se svévolníky, s boháčem smrt našel, ačkoli se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti.Ale Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu. ... "Tím, co zakusí, získá můj spravedlivý služebník spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme...On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných." (Izajáš 52:13-15; 53:1-12)

"Získá spravedlnost mnohým." Tak bychom mohli shrnout Kristovu záchrannou misi. Všichni jsme nespravedliví. Před Bohem a Jeho měřítky nikdo neobstojí, jakkoliv se možná považuje za slušného a dobrého. Jediný je spravedlivý - Bůh sám. Svojí smrtí a obětí však činí něco nečekaného - dává svoji vlastní spravedlnost těm, kteří o to stojí. Křesťané, kteří z hloubky svého srdce věří Ježíšově poselství a odevzdali Mu svůj život, nejsou dokonalí ani "svatí" ve smyslu vlastní dokonalosti. Je jim však přičtena spravedlnost božího Syna - Ježíše Krista. Apoštol Pavel to vyjádřil těmito slovy:

"Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž." Koloským 2:14

Dobrovolná smrt Ježíše má pro člověka (který v Něj uvěří a lituje svých provinění) dalekosáhlé účinky, které lze shrnout následovně:

  • plně osvobozuje hříšníka od trestu za všechna jeho provinění

  • osvobozuje jej od moci hříchu

  • stává se božím dítětem

  • je prohlášen za spravedlivého

  • získává věčný život s Bohem

  • obdrží božího Ducha, který jej bude provázet a proměňovat

  • je vysvobozen z moci temnoty; atd.

Ježíš Kristus je tedy jediným prostředníkem mezi Bohem a člověkem. Nikdo jiný nemůže padlému člověku zajistit volný a svobodný přístup k Bohu a očistit jej od jeho provinění. Bůh toto spasení (záchranu) nabízí zcela zdarma. Jedná se o akt milosti, ke kterému nemůžeme nic přidat - pouze jej přijmout vírou.

Ježíš jako Král

Ježíšova mise Jeho zavražděním neskončila. Důležitým aspektem Jeho služby bylo něco nevídaného - vstal z mrtvých. Byl vzkříšen a s fyzickým tělem úplně nové kvality se po krátkém čase působení mezi svými přáteli rozhodl ukončit svoji pozemskou pouť. Vystoupil znovu do své slávy do přítomnosti svého Otce. Zde zaujímá roli našeho prostředníka, obhájce a velekněze. Tento stav ale nebude trvat věčně. Ježíš po svém zmrtvýchvstání ustanovil svoji církev, skrze kterou volá ztracený svět k sobě samému, a až nastane pravý čas, přijde si pro svoji nevěstu (tak nazývá církev) a ke konečnému Soudu všech lidí. Nyní však už nikoli jako otrok, který přišel jako chudé a křehké dítě. Tentokrát přijde jako Král králů a Pán všech pánů. Po svém boku bude mít armádu andělů a zjeví plně svoji slávu.

Ježíš jako dokonalý člověk

Konečně - Ježíš nejen ukazuje, jaký je Bůh. Dává nám rovněž příklad dokonalého lidství, které máme napodobovat. Tento příklad je pro nás jakousi metou, která je však prakticky vzato nedosažitelná. Bůh s tímto počítá, přesto jsme vyzýváni a povzbuzováni k tomu, abychom se tomuto dokonalému příkladu co nejvíce přibližovali.

Na tomto místě bych rád zmínil ještě jednu důležitou poznámku. Mnohá náboženství, sekty a jiné skupiny očekávají příchod určitého "mesiáše". Satan ví, proč toto učení do falešných filozofií a náboženství propašovává. Snaží se napodobit pravého mesiáše a přesvědčit lidstvo, že ten a ten "mesiáš" je pravý Ježíš, který přišel nastolit mír, pořádek a svoji vládu v podobě fyzického člověka (který může konat i zázraky), nebo případně že už na tento svět přišel "neviditelně" do našich srdcí. Pravý Kristův příchod však nebude žádným vnitřním prožitkem ani nástupem nějakého nového charismatického vůdce. Nepřijde tajně ani se nezjeví nějaké vyvolené skupině lidí. Jeho návrat bude zcela zjevný pro celý svět a každého obyvatele Země - nikdo ho nepřehlédne. Ježíš k tomu řekl toto:

"Tehdy, řekne-li vám někdo: 'Hle, tu je Mesiáš nebo tam', nevěřte! Neboť vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět veliká znamení a zázraky, že by svedli i vyvolené, kdyby to bylo možné. Hle, řekl jsem vám to už předem. Když vám řeknou: 'Hle, je na poušti', nevycházejte! 'Hle, v tajných úkrytech', nevěřte tomu! Neboť jako blesk ozáří oblohu od východu až na západ, takový bude příchod Syna člověka." Matouš 24:23-27

Na závěr této otázky o sobě nechejme promluvit samotného Ježíše:

- "Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mně, nikdy nebude žíznit." (Jan 6:35)

- "Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života." (Jan 8:12)

- "Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu." (Jan 10:9)

- "Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky." (Jan 11:25-26)

- "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne." (Jan 14:6)

Závěrečné shrnutí

Ježíš Kristus žil dokonalý život a byl obrazem živého Boha, který se rozhodl položit svůj život za ty, kteří proti Němu rebelovali. Přišel, aby dal život, pravou svobodu a naději těm, kteří Jeho poslání vezmou vážně, odvrátí se od své zlé cesty a přijmou Jej za Boha a Pána svého života.