43. otázka - Jak může být Bůh schvalující otroctví dobrý?

Jestliže byl Ježíš Kristus křesťanským Bohem, musel být také eticky naprosto dokonalý. Na tomto místě proto někteří kritici poukazují na rozpor a tvrdí, že Ježíš mlčky schvaloval zvrácenou praxi otroctví, přičemž také autorizoval starozákonní texty zmiňující a podporující otroctví. Pokud byl Bůh, proč nezasáhl a nepokusil se využít své moci ke změně tohoto zlého systému?

Než se pustíme do podrobnějšího rozboru, zmiňme jednu důležitou skutečnost. Slovo "otroctví" totiž člověku moderní doby navozuje negativní asociace, přičemž si nezřídka kdy představí železná pouta na rukou, velké biče, nelidské zacházení apod. Ano, to byl (a stále někde ještě je) jeden z možných významů tohoto slova. Otroctví však mělo napříč historií různé podoby, od těch nelidských až po relativně humánní formy. Pokud se budeme bavit o otroctví a Bibli, měli bychom rozlišit přinejmenším dvě odlišná hlediska.

1) Ježíšovo mlčení

Začněme citátem Mortona Smitha a základními myšlenkami, kterými se mj. zabývá kniha Kauza Kristus:

"Římský stát a císař měli bezpočet otroků; v jeruzalémském chrámu sloužili otroci; nejvyšší kněz vlastnil otroky (jeden z nich přišel při zatýkání Ježíše o ucho); všichni bohatí a téměř všichni příslušníci střední třídy vlastnili otroky. A pokud víme, Ježíš proti tomu nikdy nic nenamítal. Zdá se, že v Palestině a Jordánu docházelo v době Ježíšova mládí ke vzpourám otroků; kdyby se do čela takové vzpoury postavil někdo, kdo dokázal činit zázraky, snadno by za sebou strhl spoustu následovníků. Kdyby Ježíš odsoudil otroctví nebo slíbil vysvobození z otroctví, zcela nepochybně bychom se o tom dozvěděli. Ale nic takového o něm nečteme, tudíž nejpravděpodobnější vysvětlení zní, že nic takového neudělal." [22, s. 30]

Jak je tedy možné, že se Ježíš nezasadil o zrušení otroctví? Měl k tomu moc, proč jim nepomohl? Dr. Carson, profesor novozákonní vědy, k tomu řekl:

"Já si vážně myslím, že lidé, kteří formulují takové námitky, vůbec nechápou, o co tu vlastně šlo."..."Když dovolíte, nejprve vysvětlím, jak tomu bylo s otroctvím ve starověku a v moderní době, protože v naší době je tento jev ze zcela pochopitelných důvodů plný konotací (významů), které ve starověku neměl."... [2, s. 158]

Všechny významné světové kultury až do moderní doby měly institut otroctví. Tato skutečnost je logická, když si uvědomíme, jakým způsobem tyto kultury vzkvétaly (války, zabírání území apod.). Důvody byly proto vojenské, ale i ekonomické. Otroci byli získáváni dobytím území jiné země (ať už z řad nepřátelských vojáků, nebezpečných jedinců či samotných obyvatel), nebo také "osobním bankrotem". Tehdy neexistovaly žádné sociální dávky, žádná pomoc či lidská práva. Pokud chtěl zbankrotovaný přežít, mohl se takový člověk prodat do otroctví. Je třeba také podotknout, že ne všichni otroci dělali špinavou a sebezničující práci. Někteří otroci měli důstojné zaměstnání, přičemž výjimkou nebyli ani otroci srovnatelní s význačnými osobnostmi s doktorátem filozofie vyučující ve významných rodinách.

Vezmeme-li v úvahu, že tehdejší lidé masově umírali ve velmi nízkém věku (nemoci, války atd.) a žili mnohdy ve stálé nejistotě, pak institut otroctví dává určitý smysl. Tímto jej neobhajuji ani neschvaluji, nicméně pokud by otroctví v mnoha případech neexistovalo, asi by se lidé rovnou zabíjeli, nebo by umírali hlady, což je jistě větším zlem.

Přesto stále platí naše otázka - proč na to Ježíš přinejmenším nijak výrazněji nereagoval, když už přímo proti tomu nevystoupil? I ta sebelidštější forma otroctví přece alespoň částečně upírá člověku lidská práva. Odpovědět se dá více způsoby:

  • Ježíš nepřišel svrhnout žádný lidský či ekonomický systém, jehož součástí otroctví bylo! Ježíš šel mnohem hlouběji. Přišel zrušit otroctví hříchu a přinést od něj pravou svobodu - to totiž člověka před Bohem zotročuje.

  • Svým poselstvím Ježíš měnil lidská srdce, která jsou zdrojem nenávisti a všeho zla. Tímto svrhává nejen následky a zlo otroctví, ale i mnohé další negativní jevy ve společnosti, ke kterým se přímo nevyjadřoval.

  • Revolucí a snah svrhnout diktátorské režimy bylo mnoho. A mnoho se u toho umíralo. I kdyby se mu podařilo svrhnout lokální režim, nic by tím pravděpodobně celosvětově nevyřešil. Lze tedy říct, že pokud chcete trvalé změny, musíte proměnit lidská srdce - a právě to Ježíš dělal.

  • Stojí také za zmínku, že o zrušení otroctví se zasadila právě křesťanská reformace.

Vyčítat proto Ježíši, že nereagoval, není na místě. Bylo by to podobně absurdní jako vyčítat lékaři, že léčí pravou příčinu naší nemoci a nikoliv jenom jeden z jejích následků, třeba vyrážku na noze...

2) Institut otroctví v Bibli

Z podobných důvodů, stejně jako i v jiných kulturách (vítězná válečná tažení či ekonomický krach jedince) musel čelit otázce otroctví i Izrael. Bůh proto nakládání s otroky a otroctví jako takové vymezil do určitých mezí a pravidel. Věřím, že biblický model otroctví ve Starém zákoně je jedním z nejhumánnějších.

  • Podle božího příkazu měl být každý otrok o milostivém létě propuštěn na svobodu (pokud nechtěl u svého pána zůstat - i to nebylo výjimkou).

  • Mnohdy se jednalo o důstojný způsob přežití a obživy. Židé s nimi neměli zacházet nelidsky. V mnohých případech lze toto otroctví přirovnat ke klasickému zaměstnání, jak jej známe my ve formě služebnictva.

  • V soboty nesměli pracovat jako všichni ostatní a odpočívali.

  • Byli součástí i náboženského života, kdy se měli mj. spolu s Izraelem radovat a slavit svátky.

Obecně vzato - Bible otroctví nijak nevyzdvihuje a neoslavuje. Z kontextu Bible lze usuzovat, že Bůh tento institut zřídil a toleroval spíše jako nutné zlo, nikoliv jako ideál.

Závěr:

Institut otroctví v židovském kontextu měl jiný význam, než jej známe dnes. Bůh otroctví toleroval jako nutný kompromis ve zkaženém a zvráceném světě, přičemž jej velmi výrazně svými příkazy "polidštil" a zmírnil jeho negativní dopady. Ježíš pak proti otroctví nevystupoval, neboť se zaměřoval na mnohem důležitější problém - lidské srdce.