38. otázka - Proč milující Bůh přikázal vyhubení národů, vč. žen a dětí?

"...představa o milujícím a shovívavém Bohu je zpochybněna zprávami o jeho krutém a mstivém chování. Odhalují tyto zprávy o brutálních činech skutečný charakter Boha? A pokud ano, zaslouží si, aby byl uctíván?"

Stojím před jednou z nejtěžších otázek, kterou musím v této knize řešit a se kterou jsem se musel jako křesťan nějakým způsobem vypořádat. Pokud jsem poznal, že je Bůh milující a dobrý, logicky se nabízí otázka - Pane, proč? Nerozumím tomu.

I proto se nedivím, že se mnoho křesťanů uchyluje k relativizování, zlehčování a skrývání těchto pasáží. V lepším případě tyto pasáže přejdou a dělají, že tam nejsou. Někteří proto, že se jim texty nelíbí, označí celé knihy za nereálné podobenství (v duchu liberalismu), jiní rovnou řeknou, že tyto příběhy obsahují chyby a milující Bůh by tohle prostě nikdy nepřikázal. Já nicméně věřím, že je bible božím slovem od začátku až do konce. Proto otázka, kterou si musím odpovědět, je tato - je alespoň teoreticky možné, že by mohl milující Bůh vzít člověku život nebo přikázat jiným, aby tak učinili? Pro skeptiky je odpověď jasná - není. Já si však dovolím tvrdit, že je. Důvody se pokusím sdělit v následujícím pojednání.

Než se pustíme do bližšího rozboru tohoto citlivého tématu, je nutné zdůraznit několik skutečností:

  • Ne vše, o čem bible píše, Bůh schvaluje. Jak jsme si uvedli v předcházející otázce, Bible obsahuje řadu individuálních a společenských provinění. Ty však nesmíme zaměňovat s Boží vůlí. Bůh jednoduše popisuje to, co se stalo - ať se jednalo o pohanské národy, jeho vyvolený lid, nebo hrdiny víry. Za zmínku stojí také skutečnost, že Bible zaznamenává i mnoho vyřčených lží, např. z úst samotného Satana. Je tedy nutné sledovat celkový kontext sporného místa, než obviníme Boha, že činí nepravosti, je zlý a schvaluje chování toho či onoho.

  • Některá zvěrstva, která kritici Bohu přisuzují, jsou nepochopením kontextu dané pasáže. Některá nedorozumění mohou vzniknout stejným způsobem, jako vznikají zdánlivé rozpory, které jsme řešili dříve. Jako příklad můžu zmínit skálopevné přesvědčení jednoho mého oponenta v diskuzi, který tvrdil, že Bůh přikazuje lidské (dětské) oběti. Citoval verš z Exodu 13:2 

"Posvěť mi všechno prvorozené, co mezi Izraelci otvírá lůno, ať z lidí či z dobytka. Je to moje!" 

a argumentoval tím, že toto posvěcení se u zvířat vztahovalo svým významem k zabití. Pokud tomu tak bylo u zvířat, bylo tomu stejně i u lidí. Bible však jasně lidské oběti zakazuje, stejně tak jako ukazuje, co znamená "posvětit" prvorozené (mimochodem, sám Ježíš byl jako dítě tímto způsobem "posvěcen").

  • Celý tento problém také zavdává impulz oddělovat Boha Starého zákona a Boha zákona Nového. Bůh Starého zákona je podle mnohých přísný, zlý, pomstychtivý, vrah a nemilosrdný tyran, kdežto Bůh Nového zákona je milující a odpouštějící. Když však budeme Bibli studovat komplexně, zjistíme, že se Bůh nijak nevyvíjí, ale je stále stejný. Např. slovo láska je v obou zákonech zhruba stejně často zmiňováno, slovo milosrdenství je pak hlavní dominantou spíše zákona Starého. Paradoxní je i skutečnost, že Nový zákon učí o nepředstavitelné hrůze - věčném soudu a zániku, kdežto Starý zákon tuto skutečnost téměř nezmiňuje. Proto ne, Bůh Starého zákona skutečně není odlišný od Boha zákona Nového. Ježíš, ztělesněný Bůh a láska, se na Starý zákon odvolával jako na nejvyšší autoritu a tím jej potvrzoval. Bůh je stále stejný.

Nyní se pojďme podívat na jeden z inkriminovaných příkladů biblického textu, který se této otázce věnuje. Bůh přikazuje:

"Nyní jdi a pobij Amáleka; jako klaté zničíte vše, co mu patří. Nebudeš ho šetřit, ale usmrtíš muže i ženu, pachole i kojence, býka i ovci, velblouda i osla!" (1 Samuelova 15:3)

Toto jsou velmi závažná slova. Každý, kdo je citlivý na lidské utrpení, stojí před vážnou otázkou - pokud tento příkaz vydal milující a spravedlivý Bůh, co špatného museli tito lidé udělat? Na tuto závažnou otázku je nutné pohlížet rovněž z více úhlů pohledu. Pokusím se ukázat, že ani takto strašné příkazy nejsou v rozporu s výrokem "Bůh je láska, milosrdný a spravedlivý". Rozumím tomu, že je pro mnohé z vás takový výrok necitelný, pokuste se však prosím zvážit následující argumenty.

1) Tyto národy byly extrémně zkažené

Když zvažujeme přiměřenost či nepřiměřenost jakéhokoliv trestu, měli bychom nejprve znát alespoň částečně rozsah provinění potrestaného. Mnozí lidé si totiž při čtení těchto textů možná představují, jak zvrhlý Bůh nespravedlivě trestá nevinné chudáčky, kteří jenom neměli rádi Jeho oblíbený národ, nebo Jeho samotného. Tak tomu však není. Národy, které se staly předmětem tohoto soudu, byly extrémním způsobem zvrácené a zkažené. Jednalo se o "nádor", který se Bůh rozhodl odstranit.

Tyto národy se vyžívaly v mnohém, co sami pokládáte za velmi zlé a zvrácené. Byli brutální, krutí, incest a sodomie byly samozřejmostí. Když pak zjistíte, že výjimkou nebyly ani ohnivé dětské oběti falešným bůžkům, jejich zkaženost lépe pochopíte. Existuje také důkaz, že podobné rituály někteří prováděli tím způsobem, že rodící ženě svázali nohy a nechali ji tak, dokud nezemřela. V rámci těchto kultur jindy poražené napichovali na kůly a vítězství slavili tím, že hlavy jejich novorozeňat tříštili o skály. Toť k jejich "nevinnosti".

"...Vždyť tyto pronárody vyhání [Hospodin] před tebou pro jejich zvůli." (Deuteronomium 9,4).

2) Bůh má právo vzít život

Někdo se může ptát, v čem je tedy Bůh lepší než tito zvrácení lidé. Ať se nám to líbí, nebo ne, Bůh má absolutní právo nad každým živým tvorem této planety. Bůh život vytvořil, může jej také vzít. My sami za sebe zabíjet nesmíme, protože nad životem nemáme žádnou moc. Bůh ovšem ano. Mnozí lidé toto sdělení nesnesou, protože se domnívají, že jsou vlastními pány a nikomu se zodpovídat nemusejí. Přirozená mysl člověka totiž odmítá věřit, že je Bůh stejně spravedlivý jako milosrdný a že odměňuje spravedlnost, ale také trestá bezbožnost. Jen těžko se nám věří, že by Bůh mohl vzplanout hněvem. Je nám sympatičtější představa mírného a hodného Boha, který naše viny přehlíží a jednou přivře očko a pustí nás k sobě. Bůh je však nejen láska, ale i spravedlivý vládce vesmíru.

Když se nad tím zamýšlím, tak mě (až paradoxně) zaráží, že mnoho kritiků bible nepoužívá jako své silné argumenty skutečnost celosvětové potopy nebo zničení Sodomy a Gomory. Ale proč? Vždyť Bůh vyhladil při potopě celou planetu! A v případě oněch měst vyhubil celá města (včetně žen a dětí)! Proč se tedy zaobírat nějakou pasáží bible, kdy byl na boží příkaz zabit jednotlivec, případně skupina lidí?

Domnívám se, že v případě celosvětové potopy a těchto měst si jsou lidé příčiny dobře vědomi. Mnozí jistě alespoň podvědomě vnímají, že se tak stalo proto, že lidský hyenismus, zlo, nepravost a násilí dosáhly svého vrcholu. Tito lidé neměli v úmyslu se napravit a kát - naopak, měli zájem dále pokračovat. Proto má Bůh svrchované právo tento negativní stav odstranit, neboť k takovému životu lidi nestvořil.

3) Bůh se slitovával

Je nutné si uvědomit, že tyto boží zásahy nebyly nezvratné! Kdo se chtěl zachránit a před Bohem se pokořil, toho Bůh neodmítl a slitoval se nad ním. Příkladem může být město Ninive, do kterého poslal svého proroka Jonáše, aby jim oznámil soud - Ninive bude zničeno a vyhubeno. Co se však nestalo? Lidé "šli do sebe" a činili pokání. Uznali své zvrácenosti, opustili svoji zlou cestu a prosili Boha, aby se nad nimi slitoval. A co se nestalo? Bůh se slitoval. Město bylo zachráněno. Bůh je milosrdný!

Stejně tak to bylo i v případě jednotlivců, kteří měli před Bohem bázeň (příkladem může být nevěstka Rachab a její rodina při obléhání Jericha). Závěr z biblického textu je tedy zřejmý - Bůh trestá zlo, ale je zároveň milosrdný a touží nám odpustit, pokud o to vůbec stojíme.

4) Pro tyto děti to mohlo být paradoxně milosrdenství

Jakkoliv se to bude zdát necitelné, bible hovoří o tom, že děti do určitého věku neumí volit dobré a zlé, proto obecně věříme, že jdou k Bohu. Jakmile by však zůstaly v takto zkažené společnosti, téměř jistě by se staly zvrácenými a Bůh by je musel zavrhnout. (Neznamená to ale, že můžeme děti vraždit či chodit na potrat a obhajovat to tím, že je posíláme k Bohu - my nejsme Bohem a Bůh takové jednání zakazuje!)

Tento argument by byl necitelný pouze v případě, kdyby žádná věčnost neexistovala a fyzický život na této planetě by byl vším, co můžeme prožít. Pokud však věčnost s Bohem existuje, byl tento čin pro tyto konkrétní děti z boží strany v podstatě aktem milosrdenství.

5) Chtěli vyhladit Izrael

Je nutné si také uvědomit, že tyto národy usilovaly o vyhlazení izraelského národa. Národa, který si Bůh vybral pro zvláštní úkol - přivést skrze něj mesiáše, jehož význam bude stěžejní záležitostí pro každou živou bytost na této planetě.

6) Radikální řez nutností

Ježíš nejednou použil při svém vyučování analogii s kvasem, jehož malá část může prokvasit celé těsto. Tímto způsobem zdůrazňoval závažnost i malého hříchu či negativního aspektu ve společenství věřících. Pokud by Izrael "pouze porazil" tyto národy, aniž by byly ochotny se změnit, pak by jejich destruktivní vliv měl negativní následky pro boží plány a vývoj izraelského národa. I z tohoto důvodu se Bůh možná odhodlal k tak radikálnímu kroku a nechal zahubit i děti. Pokud by zahynuli pouze muži, co by se stalo s dětmi? Kdo by se o ně postaral, kdo by je zabezpečil? I kdyby je vítězná armáda vzala "na převýchovu", měly by přirozenou tendenci se mstít a jít ve stejných šlépějích jako jejich předci.

Toto tvrzení potvrzuje skutečnost, že několik Kananejců, které Izraelci nechali naživu, později způsobilo Izraeli velmi vážné problémy.

7) Měli šance na změnu

Těmto národům byla dána šance opustit jejich zlou cestu. Amálekovci a všichni Kenaanci měli dohromady cca 400 let na to, aby se napravili. Bůh tedy čekal několik století, než tímto způsobem zakročil. Nejednal vůbec unáhleně, jak se na první pohled z těchto textů může zdát. Konkrétním příkladem může být tento boží výrok, který o Jeho trpělivosti trvající mnohá desetiletí vypovídá:

"...Sem se vrátí teprve čtvrté pokolení, neboť dosud není dovršena míra Emorejcovy nepravosti." Genesis 15:16

8) Nabídka míru

Jeden z božích pokynů byl následující - kdykoliv Izraelci přitáhli k městu, měli mu nabídnout mír. Kdyby jej tyto národy přijaly, přineslo by to pravděpodobně výše zmíněné problémy (viz pojednání o kvasu). Tyto národy však byly myšlenkám míru vzdáleny.

"Když přitáhneš k městu, abys proti němu bojoval, nabídneš mu mír."(Deuteronomium 20,10)

9) Smrt je nevyhnutelná

Pokud se budeme bavit o jakékoliv smrti člověka, včetně dětí, musíme si nejprve uvědomit skutečnost, že každý jednou zemřeme. Proč tedy Bohu vyčítat tak "zanedbatelnou" skutečnost, že přikázal vzít život několika zlým lidem či národům, a rovnou jej neobvinit, že zabíjí 100 % veškeré lidské populace tím, že nechá každého jednou zemřít? Přemýšleli jste nad tím někdy? Smrt čeká jednou každého, to je následek naší dřívější vzpoury. Nebude však znamenat konec. Pro ty, kteří Boha přijmou, to bude "porod" do nového života bez všeho toho zla, strachu a neštěstí.

Co z toho plyne pro nás?

Výše uvedené pojednání není vyčerpávající obhajobou, stejně tak jako není vyčerpávající obžalobou božího jednání, které je v bibli vykresleno. Chtěl jsem ilustrovat na nejpalčivějších příkladech, že i toto radikální jednání může mít své opodstatnění (nahlédneme-li na něj optikou kontextu a boží svatosti). Chci také zdůraznit, že tyto pasáže mají pouze a výhradně svůj historický kontext v rámci konkrétních národů. V žádném případě nezavdávají právo na "zabíjení bezvěrců", jak vidíme např. u islámu. Jakékoliv šíření víry silou a násilím je z božího pohledu nepřípustné. Křesťané mají milovat své bližní, ale i své nepřátele.

Lidé se často pohoršují nad tím, že Bůh v minulosti někoho soudil. Skutečnost je ale mnohem komplikovanější - Bůh soudí i dnes a Jeho soud může potkat i Tebe! Možná to bude ještě za tohoto života, nebo až po Tvé smrti. Soudu však neunikne nikdo. Odmítáš Boha? Žiješ před Bohem zkažený život, jakkoliv jej ve svých očích ospravedlňuješ? Bůh nás miluje a nabízí nám odpuštění, abychom nemuseli být souzeni. Tato nabídka platí i pro Tebe, drahý čtenáři. Nemusíš věčně zahynout, to není boží vůle! Boží vůlí je, abys byl zachráněn!

Závěrečné shrnutí

Boží jednání ve Starém zákoně je pro nás někdy nepochopitelné. Když však na něj nahlédneme z více různých úhlů pohledu, nalezneme pro něj možná opodstatnění. Proto ani tento argument proti boží dobrotě nemůže být s konečnou platností považován za nepřekonatelný.