23. otázka - Může Bůh vytvořit kámen, který sám neunese?

Dostáváme se k velmi oblíbenému chytáku a paradoxu, který je evergreenem všech skeptiků a posměvačů. Jejich způsob přemýšlení je zhruba tento: jestliže Bůh nemůže stvořit kámen, který sám neunese, pak není všemohoucí. Pokud však takový kámen stvořit může, pak stejně není všemohoucí, protože jej neunese. Stejně tak můžeme klást otázky typu, zdali může Bůh udělat kulatý čtverec, nebo jestli může vytvořit něco dokonalejšího, než je On sám.

Tímto postojem však skeptici v podstatě tvrdí (byť nevědomky), že je jejich rozum a logické uvažování dokonalé. Jinými slovy se povyšují do role člověka, který má jediné pravé poznání logiky, paradoxů a fyzikálních možností vesmíru. Pokusím se vysvětlit, proč si to myslím.

Částečně bych zde mohl použít odpověď na otázku č. 4 - Kdo stvořil Boha? Pokusím se ale problematiku uchopit i z jiného úhlu pohledu. Obecně mě napadají dva možné způsoby odpovědi. Možná je správná jenom jedna z nich, je však také možné, že jsou slučitelné oboje. Cílem tedy není podat odpověď "tak a takto to je". Chci vám však ukázat, že i takto zdánlivě neřešitelné paradoxy mohou mít svá řešení. Možná nevíme přesně, které řešení je správné, ale jejich existence nás může uklidnit v tom, že můžeme Bohu bez pochyb důvěřovat a boží všemohoucnost nemusíme obětovat na oltář omezeného lidského rozumu.

1) Může úplně všechno to, co je možné (sám sebe omezil)

Navzdory našemu omezenému poznání můžeme vyvodit, že otázky tohoto typu samy sebe rozporují a jsou ve své podstatě nesmyslné. Přiřazují totiž vlastnosti a skutečnosti věcem, které se na ně nemohou vztahovat. Je to jako ptát se: "Kolik stran má kruh?" Je tedy velmi důležité si uvědomit, jaká je pravá podstata všemohoucnosti. Všemohoucnost Boha spočívá v tom, že je schopen učinit cokoliv, co On sám bude chtít. Problémem těchto chytáků je skutečnost, že se snažíme udělat z Boha cvičenou opičku a vnucovat mu naše představy o tom, co je a co není možné. Boží všemohoucnost neznamená, že může dělat něco, co není možné, nýbrž to, co On sám chce.

Různá fyzikální a jiná omezení je také možné vnímat jako skutečnost, že Bůh sám sebe (resp. své dílo) omezil do určitých mantinelů. Jak bude naznačeno v dalším bodě, možná mohl vytvořit realitu, kde by lidé nedýchali vzduch, měli by ploutve a kruh by měl šest hran (s nadsázkou řečeno). Nevím. On se ale pro tuto možnost nerozhodl. Udělal svět takový, jaký je. Vybral si možnost a), nikoliv možnost b). Vymýšlet různé zdánlivé chytáky můžeme, ale nedosáhneme tím ničeho jiného než toho, že poukážeme na vlastní omezenost poznání a neznalost boží moci. O boží NE-všemohoucnosti bychom se mohli bavit v případě, kdyby Bůh řekl, aby se stalo to a ono, jenže by se tak nestalo.

2) Bůh může téměř úplně všechno

Jak jsem již v úvodu naznačoval, tvrzení, že Bůh nemůže učinit něco, co je pro nás omezené a z pohledu našeho poznání nemožné, je arogantní a povyšující vlastní úsudek na jedinou možnou pravdu. Jistě, jsou tady i věci, které skutečně nemůže (např. nemůže přestat existovat, přestat milovat atd.), přesto jsem přesvědčen, že mnoho z těchto chytáků a otázek je zkrátka nic neříkajícím výkřikem do tmy. Problém je v tom, že některé dnešní vědecké obory (např. fyzika), filozofie, ale také některé systémy logik obsahují řadu paradoxů, se kterými pracují a které vedle sebe bez větších problémů existují. Někteří vědci vytvářejí zcela vážně (pro mě nepředstavitelné a šílené) teorie o multidimenzionálních či alternativních vesmírech, jindy vedle sebe existují zdánlivě rozporné jevy či fyzikální skutečnosti, se kterými si věda (zatím) neví rady. Existují paradoxy a skutečnosti, které jsou nám neznámé, možná nelogické, rozporné a navzájem si protiřečící, avšak přece existují. Na co tyto skutečnosti ukazují? Právě tam, že možnosti vesmíru, zákonů fyziky a lidské poznání nejsou ani zdaleka tak prozkoumány, jak si myslíme. I zástup slavných vědců přiznává, že čím více toho víme, tím více zjišťujeme, že vlastně nic nevíme.

Co tím chci říct? Zcela jasně a prokazatelně jako lidé nevlastníme úplné poznání toho, jak naše fyzikální realita funguje. Ba dovolím si tvrdit, že nemáme ani páru o tom, co všechno by Bůh mohl ve své všemohoucnosti s touto (nebo jinou fyzikální) realitou vytvořit. Pokud někdo skálopevně trvá na svém a tvrdí, že Bůh všemohoucí není, jednoznačně ignoruje mantinely a úroveň poznání, které dnešní věda o našem světě má (nebo spíše nemá). Člověk jakožto omezený tvor nemůže nikdy vystihnout plnou míru poznání. Můžeme zajít pouze tam, kam nám Bůh dovolí.

Samotná Boží existence, včetně existence duchovního světa, vytváří mnoho paradoxů, které v naší fyzikální realitě nejsme schopni podchytit. Pokud totiž Bůh a duchovní svět existují, tvoří minimálně další realitu, která je spojená s tou naší a ovlivňuje ji. Vytváří různé další úrovně příčin a následků a zároveň na ni z naší reality nemůžeme dosáhnout.

Na závěr si dovolím poznamenat, že celá problematika této otázky je často spíše snahou jedince utéct před (pro něj) hroznou realitou existence Boha, který je větší než my. Kterého nelze zařadit do žádných našich škatulek, kterého nelze změřit ani zvážit. Kterému se jednou budeme muset jednou ze všeho zodpovídat. A to, milí přátelé, mnohé z nás velmi znervózňuje. Je proto mnohem snazší vymýšlet různé výmluvy a obelhávat sami sebe, abychom této tíživé realitě unikli.

Závěrečné shrnutí

Skutečnost existence myšlenkových paradoxů, jakkoliv se zdají být logické, ve své podstatě nedokazuje vůbec nic. Jedná se o lingvistickou gymnastiku, která může být zajímavá k zamyšlení, někdy samozřejmě také oprávněná, nicméně má své hranice. Při naší úrovni poznání na ní nelze stavět seriózní a průkazné argumenty proti boží existenci nebo Jeho všemohoucnosti.