19. otázka - Pokud všechno stvořil Bůh, nestvořil pak i zlo?

"Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni." (Ježíš Kristus; Matouš 5:6)

Pokud platí teze, že všechno stvořil Bůh, pak je logické se domnívat, že i zlo je Jeho produktem, přemýšlejí někteří. Problém je však v tom, zda můžeme na zlo nahlížet stejně jako na strom, gazelu či kámen. V předcházející otázce jsem zmínil myšlenku, že zlo je nedostatkem dobra (stejně jako je tma pouze nedostatkem světla). Uvedu ještě další zajímavý příměr. Co je to díra? Lze ji stvořit? Myslím, že nikoliv! Můžeme sice zasáhnout do země a díru vytvořit, v pravém slova smyslu ovšem žádná díra neexistuje. Jedná se pouze o lidský popis skutečnosti, kdy je určitá věc (země, dřevo, igelitová taška) narušena a chybí jí část vlastního materiálu. Proto má pojem díra význam pouze v kontextu jiných stvořených věcí, bez kterých nemůže existovat. Jinými slovy - díru tvoří materiál, který jí dává možnost vzniku. Proto se domnívám, že ani díra ani zlo nejsou stvořeny přímo. Jsou spíše následkem vzniku bytostí (zde lidí a démonů), které tyto pojmy uvádějí do života svým chováním a svými vlastnostmi. Bůh nestvořil díry jako takové, stvořil však věci, které vznik díry umožňují. Stejně tak nestvořil přímo zlo, ale stvořil svobodné bytosti, které mají možnost výběru - dělat věci dobré či zlé.

Proto - jestliže se budeme bavit o zlu ve spojitosti s Bohem - lze z kontextu situace vyvodit, že jej v určitém smyslu spíše dopouští a kvůli svobodné vůli dočasně toleruje. Přesto i v bibli nalezneme spousty příkladů, kdy Bůh iniciativně "vpouští" zlo do života národů, rodů či jednotlivců. Jak na tyto boží zásahy reagovat?

Samotnou odpověď bych rozdělil na 2 oblasti, přičemž každá z nich přináší do celé problematiky svůj díl světla.

1) Původ zla a jeho role v lidských dějinách

Pokud chceme hovořit o zlu a o tom, jak se do světa vůbec dostalo, proč není všemohoucím Bohem potlačeno a jak jednou skončí, pak je třeba jít k jeho kořenům. Věřím, že nám tyto úvahy pomohou lépe pochopit a přijmout skutečnost, že může existovat milující a všemohoucí Bůh, navzdory všemu tomu zlu, které nás obklopuje.

Celý příběh zla začíná daleko před prvním člověkem. Bůh před námi stvořil duchovní bytosti, tzv. anděly. Jeden z nejvyšších a nejdokonalejších z nich byl Lucifer (doslova "nositel světla"). Původně se jednalo o nádhernou a inteligentní bytost, která spolu s ostatními sloužila Bohu. Nevíme, co přesně se tehdy stalo. Možná mu jeho postavení a velikost oproti ostatním andělům vlezla "na mozek". Zaměřil se sám na sebe a ztratil ze zřetele Boha. Přestal být spokojen se svým postavením před Bohem a chtěl více moci.

Věřím, že k tomu neměl objektivní důvod! Začala vzpoura, do které satan (doslova "protivník" - dříve Lucifer) zatáhl i mnoho ostatních andělů, kteří se přidali na jeho stranu. Pro harmonický vztah musí existovat důvěra a svoboda. Důvěru však satan narušil a možná zasel semeno pochybností o tom, že Bůh není takový, jak se prezentuje. Jelikož i sám Pán Ježíš řekl o satanovi, že je otcem lži, lze předpokládat, že i v této vzpouře hrály roli lži a intriky. Nakonec Bůh satana spolu s mnoha dalšími anděly vyvrhl ven ze své přítomnosti. Od té doby jsou to tzv. "padlí andělé = démoni", kteří hrají velmi důležitou roli i v našich dějinách.

Nabízí se proto jednoduchá otázka - proč Bůh nezasáhl hned na počátku? Proč satana prostě nezlikvidoval? Vždyť by pak nikdy nemohl sehrát svoji roli svůdce u prvních lidí a nemohlo by tímto vzniknout žádné další zlo. Miliardy lidí by nemusely trpět! Na druhou z těchto otázek jsme si už několikrát odpověděli dříve (viz o svobodné vůli). První z těchto otázek je poněkud složitější. Pomůžu si příkladem dr. Gerharda Padderatze z knihy Bůh před soudem:

"Abychom rozuměli satanovým taktikám, musíme si vysvětlit ještě jednu otázku: Jak se na světě můžeme znovu zbavit všech lží a polopravd? Dovolte, abych uvedl poněkud absurdní příklad: Dejme tomu, že bych ve vašem městě navštívil vaše přátele, kteří vás znají, a začal jim o vás říkat různé pomluvy a lži. Určitě by se vás to silně dotklo. A předpokládejme dále, že vy byste se mi za to chtěla pomstít a nechala mě někým odstranit. Co by si nyní ti lidé mysleli o vás a o tom, co jsem jim napovídal?"

Pokud vás přátelé znají, nemají důvod pochybovat a věřit těmto lžím. Jestliže však sáhnete po tak tvrdé odvetě, možná si řeknou: "Hele, na tom něco asi bude...". Tímto by jakkoliv nepravdivé lži získaly na věrohodnosti. Lži nelze vyvrátit tím, že lháře zlikvidujeme! Autor pokračuje:

"Abychom porozuměli boží reakci na satanovu vzpouru, musíme zmínit ještě další věc. Jak by asi působilo na loajální anděly a všechny ty inteligentní bytosti, kdyby Bůh satana kvůli jeho revoluci hned zničil? ...zkusme se do té situace vžít. Bůh by přece vypadal jako vrah. Andělé by jeho jednání nerozuměli stejně tak, jak jsme si to řekli v souvislosti s příkladem o vašich přátelích. Co by se asi stalo dál? Pravděpodobně by se potom už nikdo neodvážil Bohu ani naznačit byť sebemenší námitku. Všechny bytosti by měly z Boha strach...Nejlépe to vidíme při výchově dětí. Poslušnost, která je vynucená pod pohrůžkou násilí, v sobě začne živit nespokojenost, ponížení a novou vzpouru...Ve vztahu k Bohu a celému universu to znamená, že kdyby Bůh hned zničil Lucifera, sloužily by mu další bytosti jen ze strachu, ne z lásky.[21, s.22-27]

Kdyby byl původce zla ihned odstraněn, začaly by se svobodné bytosti cítit jako v diktátorských režimech. Jak ale toto všechno vyřešit? Jak nejlépe dokázat, že jsou satanova (potažmo jiná) tvrzení lživá? Gerhard Padderatz nabízí a rozvíjí zajímavou myšlenku - veřejný proces, soud. Tedy poslední soud, o kterém hovoří i bible. Při tomto soudu budou zjevené všechny skutečnosti a motivy všech zúčastněných. Než však proběhne jakýkoliv soud, musí být sesbírány důkazy. Jinak nebude rozsudek průkazný a jednalo by se o tvrzení proti tvrzení. Bůh dal proto satanovi otevřenou možnost přednést všechna jeho obvinění proti Němu samotnému a pak jeho jednáním všem dokázat, jaký je jeho pravý charakter a jaké má skutečné záměry. Pán Ježíš řekl, že všechno bude jednou odhaleno a nic nebude skryto. Věřím tedy, že u soudu každá stvořená bytost (člověk, anděl) uvidí a pochopí všechny nutné souvislosti, aby si udělal obrázek, kdo má pravdu a jaký je pravý charakter Boha i satana. Bůh nám všem jednou prokáže, že jednal férově a spravedlivě, a obvinění satana a potažmo i mnoha ostatních lidí budou vyvrácena. Z tohoto pohledu to znamená, že satan i lidé musí mít prostor pro své zlé úmysly. Všechno toto zlo možná musí proběhnout, aby na konci všichni poznali, kam vede vzpoura proti Bohu Stvořiteli. Všichni poznají, zda je Bůh skutečně milosrdný a spravedlivý a zda si zaslouží naši důvěru a poslušnost.

Ostatně, celé toto pojednání je také odpovědí na otázku, jak Bůh zajistí, že po posledním soudu na nové zemi nebude žádná další vzpoura. Že se tedy celý tento konflikt nebude opakovat. Pokud všechny bytosti poznají pravý charakter Boha i to, kam vede vzpoura proti Němu a co přináší, nebude mít nikdo důvod Bohu nedůvěřovat a nemilovat Jej.

2) Bohem zamýšlené "zlo"

"Já vytvářím světlo a tvořím tmu, působím pokoj a tvořím zlo, já Hospodin konám všechny tyto věci." (Izajáš 45:7)

Výše uvedený výrok vypadá, jako by popíral všechno, co jsme si doposud řekli. Je však nutné jej číst v kontextu nejen jiných pasáží, ale i celé bible. Boží roli v onom výroku "tvořím zlo" se pokusím přiblížit v následujících bodech:

Bůh, Tvůrce vesmíru

Ano, jak jsme si již řekli, je Bůh svrchovaným Pánem vesmíru, bez jehož dovolení nespadne nikomu jediný vlas z jeho hlavy. V tomto smyslu je On ten, kdo "tvoří" (ve smyslu dává vzniknout) zlo. Já tomu rozumím následovně: Rozhodnu-li se někoho zabít (třeba pomocí pistole), pak je to Bůh, kdo toto všechno umožní. On je ten, bez kterého by mi nedržel ani jeden atom mého těla pohromadě. On je ten, kdo vytvořil fyzikální podmínky k tomu, aby bylo možné, že kulka opustí hlaveň a nabere dostatečnou rychlost, aby byla smrtelná. On je ten, kdo naše tělo sestavil tím způsobem, že pokud do něj kulka narazí, probije jej a po zásahu životně důležitých orgánů nebude dále fungovat. On je tedy dle mého chápání také ten, kdo toto zlo tvoří. Resp. dává prostor mé svobodné vůli rozhodnout se takto jednat.

Bůh, Tvůrce důsledků a duchovních zákonů

Bůh je autorem nejen fyzikálních, chemických, biologických a jiných zákonů, je rovněž tvůrcem "duchovních" zákonů a principů:

"Kdo usilovně hledá dobro, hledá boží zalíbení, kdežto kdo se pídí po zlu, toho zlo postihne." (Přísloví 11:27)

"Hříšníky stíhá zlo, kdežto spravedlivým je odplatou dobro." (Přísloví 13:21)

"Co člověk zaseje, to také sklidí. Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik, kdo však zasévá pro Ducha, sklidí život věčný." (Galatským 6:7-8)

V podobných výrocích bychom mohli pokračovat. Někdy je můžeme vnímat jako konstatování pozorované reality. Podle mého názoru je však Bůh tím, kdo tyto principy ustanovil. Ve starozákonní době, když ještě nepřišel Ježíš, ustanovil Bůh např. tolik známý princip "oko za oko, zub za zub". V tomto smyslu by někdo mohl říct, že Bůh je ten, kdo nakazuje "ublížení" druhému v případě odvety - tedy zlo. A v tomto smyslu lze možná také chápat Jeho výrok "tvořím zlo". Přesto se jedná spíše o rovnici AKCE = NUTNÁ REAKCE / NÁSLEDEK. Pakliže bychom Bohu vyčítali to, že záměrně uvádí zlé věci na ty, kteří porušují Jím stanovené zákony, pak bychom se dostali do podobné roviny jako vyčítat Mu, že dává možnost plotně být žhavá a popálit se o ni. Dotkneš se rozpálené plotny? Pak si odneseš nevyhnutelný následek - popáleninu. Stejně tak - překročíš Bohem stanovené principy? Očekávej "popáleninu" v duchovním slova smyslu. Jsi-li zlý k druhým, nečekej, že budeš milován. Ubližuješ druhým? Očekávej, že Ti může být ublíženo. Vraždíš? Očekávej, že můžeš být popraven. Podvádíš svoji ženu/muže? Očekávej nepokoj, výčitky a nespokojenost v osobním životě. Bůh je ten, kdo tyto následky dovoluje a snad i záměrně uvádí na ty, kteří jednají v rozporu s Jeho vůlí a láskou.

Bůh, Soudce a konečná autorita

Tento bod je pro pochopení významu slova "tvořím zlo" možná nejvíce zásadní. Tak, jak tomu rozumím já, uvádí Bůh záměrně "zlo" v podobě Jeho dílčích soudů. Bible je (především Starý zákon) plná příkladů, kdy Bůh na základě vzpoury nějakého člověka (nebo národa) uvedl na tyto jedince svůj soud. Měl vícero podob - od nesnází až po usmrcení.

Ale počkat! "Co má tohle společného s milujícím Bohem?" zeptají se někteří. Tyto příklady nám ukazují na skutečnost, že Bůh je nejenom přítelem a milujícím Otcem člověka, ale že je také svrchovaným Pánem vesmíru, který má absolutní a konečnou autoritu nad životem každého tvora v tomto vesmíru!

Tu také využil např. při celosvětové potopě, kdy kvůli extrémní zkaženosti vyhladil téměř celé stvoření. Člověk se "urval ze řetězu" a celé lidstvo bylo zvrácené a zkažené. Možná se to někomu nelíbí, nicméně Bůh je ten, kdo život dal. On je také jediný ten, kdo život může vzít. A v tomto konkrétním případě se rozhodl zlo zastavit, aby se nešířilo dál. Když vezmu někomu život já, vezmu mu něco, co mi nepatří a co zdaleka nejsem schopen pochopit, natožpak vytvořit. Pokud ale vezme život Bůh, má na to právo. On je ten, kdo jej dal a kdo jej udržuje, má tedy právo do něj také zasáhnout.

Dalším z příkladů je Boží reakce na vzpouru Jím vyvoleného národa:

"Hospodin řekl Mojžíšovi: "Hle, ty ulehneš ke svým otcům (zemře, pozn. aut.) a tento lid povstane a bude smilnit s cizími bohy země, do níž vstupuje, opustí mě a poruší mou smlouvu, kterou jsem s ním uzavřel. V onen den vzplane proti němu můj hněv. Opustím je a skryji před nimi svou tvář. Bude za pokrm svým nepřátelům a stihne ho mnohé zlo a soužení. V onen den řekne: »Zdali mě nestihlo toto zlo proto, že můj Bůh není uprostřed nás? A já onoho dne skryji nadobro svou tvář pro všechno to zlo, jehož se dopustil, když se obrátil k jiným bohům." (Deuteronomium 31:16-18)

V tomto případě je boží role jakožto tvůrce zla možná v tom, že přestal svůj národ chránit a pečovat o něj. Ostatně - oni o to evidentně ani nestáli, neboť se uchylovali k jiným bůžkům a modlám a živého Boha ignorovali. Následkem toho se stali terčem krutých okolních národů, které je téměř vyhladily. Abyste ovšem pochopili tak prudkou reakci, je potřeba znát bližší kontext, který ukazuje na to, že Bůh toužil po tom, aby svému lidu žehnal, miloval jej a prokazoval mu mnohá dobrodiní, pokoj a prosperitu. Toto všechno měl Izrael na dosah ruky - jestliže budou Bohu věrni. Bůh velmi důrazně předem všechny varoval, že pokud Jej opustí a odstřihnou se od zdroje života, přijde na ně mnohé zlo a místo zaslíbeného požehnání na ně dolehne prokletí.

Ostatně mě napadá, jestliže patříte mezi ty, kteří odmítají vůbec i přemýšlet o tom, že by mohl milující Bůh zasáhnout tímto způsobem (že by někomu vzal život), pak tu mám pro vás ještě jedno zamyšlení, které plně podtrhuje boží svrchovanost a Jeho právo na náš život. Je jím poslední soud. Víte, každého člověka, který kdy chodil po této planetě, bude čekat soud, u kterého se bude za svůj život zodpovídat. Ti, kteří Boha ve svém životě odmítli, nehledali a nechtěli s Ním mít nic společného (či nemilovali pravdu), ti budou zahubeni a vyvrženi od boží přítomnosti pryč - člověk přijde o svůj život. Pokud proto Bůh zasáhne dříve a usmrtí někoho předčasně, neudělá nic jiného než to, že tento soud na tomto konkrétním člověku vykoná dříve.

Když tedy o sobě Bůh prohlašuje, že tvoří zlo, pak věřím, že právě Jeho předčasný soud je možnou odpovědí, jak na tento výrok můžeme nahlížet. Tak či onak - pro Izrael (a věřím, že nejen pro něj) platí toto:

"Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti. Budete mě volat a chodit ke mně, modlit se ke mně a já vás vyslyším. Budete mě hledat a naleznete mě, když se mne budete dotazovat celým svým srdcem." (Jeremjáš 29:11-13)

Přírodní katastrofy

Pokud bychom opustili rámec konkrétních biblických příkladů, mohli bychom zmínit přírodní katastrofy, které se dějí náhodně (alespoň na první pohled) a bez přímé účasti člověka. Slovní spojení "na první pohled" jsem použil z toho důvodu, že jsem přesvědčen o ne bezvýznamné zásluze lidstva na dnešní četnosti a síle přírodních katastrof. Je to člověk, kdo nadměrně znečišťuje planetu, nadměrně ničí omezené zdroje, likviduje křehké ekosystémy, hubí živočišné druhy apod. Toto všechno samozřejmě nemůže zůstat bez následků, a proto velká část ovoce katastrof jde přímo na vrub chamtivého lidstva. Nicméně existuje samozřejmě i určitá kategorie neštěstí a katastrof, které lze přisoudit božímu jednání nebo dopuštění.

Proč to dopouští? Těžko říci. Možná proto, že nás chce všechny zastavit na naší zlé cestě. Něco s námi musí zatřást, abychom si přestali myslet, že jsme pány vesmíru. Musí přijít něco, co nám ukáže, jak maličcí a bezmocní ve skutečnosti jsme. Věřím, že tato "stop funkce", o které jsme hovořili i v předcházející otázce, není nějaká zlomyslná boží estráda, ale snaha odvrátit nás od cesty, která vede do záhuby. Do záhuby bez Boha, který jediný je zdrojem naplnění, lásky a života. Nebo může odpověď spočívat také prostě v tom, že žijeme v porušeném světě, který spěje ke svému zániku, a narůstající počet katastrof jenom ukazuje, že tento svět brzy skončí, a že je potřeba vyhlížet a hledat svět nový.

Na základě výše uvedených stručných poznámek se domnívám, že Bůh netvoří zlo ve smyslu hříchu - tedy něčeho špatného, zvráceného, škodolibého a nespravedlivého. Pokud je však do zla nějakým způsobem zainteresován, můžeme to chápat následujícím způsobem:

  • Tvůrce vesmíru a přírodních zákonů dává možnost vzniku jednání svobodných bytostí, které je zlé.

  • Tvoří zákony a duchovní principy, které ve svém důsledku uvádějí odplatu za naše jednání v rozporu s těmito zákony či principy.

  • Tvůrce vesmíru je také nejvyšší soudce, který má právo zasáhnout dle svého uvážení tam, kde se sám rozhodne.

  • Funkce STOP, aneb pro nás nepříjemný způsob zastavení, abychom nedopadli hůře, než je ono samotné zastavení...

Na základě výše uvedeného (a jistě by někdo přišel i na další důvody) lze konstatovat, že i přes tyto skutečnosti není pověst živého Boha jakožto milující bytosti výrazně ohrožena. Můžeme rovněž konstatovat, že ačkoliv nemůžeme vysvětlit všechny otázky existence zla, uspokojivé odpovědi existují.

Závěrečné shrnutí

Bůh vytvořil vše živé i neživé. Aby však mezi živými bytostmi mohla existovat svobodná interakce, musel zariskovat a vytvořit možnost chování, které není z Jeho pohledu žádoucí. Jelikož je však celý svět jedno velké zkažené bitevní pole, používá si někdy i zlo k tomu, aby dosáhl svých záměrů. Přesto jsou boží záměry s člověkem o pokoji, nikoliv o zlomyslném a sadistickém trestání.