18. otázka - Jak by mohl milující Bůh dopouštět tolik zla a utrpení?

Tato otázka patří vůbec k těm nejdůležitějším a nejzásadnějším, které v této knize řeším. Mezi důvody, proč nevěřit v existenci dobrého Boha, zaujímá existence zla jednu z klíčových pozic. Kvůli tomu jí budu věnovat mnohem více prostoru než otázkám jiným. Ateisté, kritici, ale také mnoho těch, kterých se zlo "hmatatelně" dotklo, skloňují tuto problematiku ve všech možných pádech. Osobně je mi rovněž velmi úzko, když slyším o mnohých zvěrstvech a neštěstích, které se ve světě dějí. A zvláště je mi proti srsti, když se nějaké zlo dotýká přímo mě a mých blízkých. Proto se i já někdy ptám: "Bože, jak to můžeš dopustit?" A přece věřím, že je Bůh dobrý.

Ještě než se pustím do odpovědi na tuto velmi těžkou otázku, chci vás ujistit, že si jsem vědom její ohromné závažnosti. Ačkoliv jsem ve svém životě už nějakou tu těžkost, nespravedlnost a zlo zakusil, ani v nejmenším se nemohu srovnávat s mnoha lidmi, kteří si prožili velmi zlé a vážné situace, nemoci a neštěstí. Kdo ví, kdyby mě potkala nějaká velmi zlá věc, možná bych pod její tíhou také podlehl nevíře. Proto chci k odpovědím přistupovat s respektem a úctou k těm, kteří jakýmkoliv způsobem abnormálně trpí nebo trpěli. Pojďme se tedy společně pokusit problematiku zla a utrpení prozkoumat z širší perspektivy.

To, že zlo a nespravedlnost existují, je zcela jasný, smutný a nezpochybnitelný fakt. Tolik lidí je týráno, zneužíváno, mučeno, vražděno, znásilňováno, okrádáno, podváděno. Tolik nevinných musí trpět a prožívat mnoho velkých bolestí. Věřím-li jako křesťan, že nad tímto vším existuje všemohoucí, dokonalý, svatý a láskyplný Bůh, pak je přede mnou otázka, kterou musím vyřešit - proč tento Bůh nezasáhne? Kdejaký kritik by mohl použít následující obžalobu: Pokud by byl jakýkoliv člověk svědkem pokusu o vraždu, znásilnění, krádeže či jiné trestné činnosti a mohl by zároveň bez jakéhokoliv problému a rizika tomuto činu zabránit, ale neudělal by to, pak by se dopustil velkého etického prohřešku proti lásce, spravedlnosti a solidaritě s druhými, ne-li proti zákonu dané země. Jestliže je proto Bůh všemohoucí a vidí všechna tato zvěrstva dříve, než se stanou, ale nic neudělá, aby jim předešel, pak se prostě nemůže jednat o milujícího a dobrého Boha. Buďto žádný takový Bůh není nebo nemá moc k tomu, aby nějak zasáhl. Britský spisovatel během druhé světové války tuto obžalobu podtrhl ještě těmito slovy: 

"Kdybych se domníval, že existuje nějaký všemohoucí Bůh, jenž se dívá na všechny ty boje a vraždění a na všechno plenění a hrůzu této války - natolik mocný, aby těmto věcem zabránil - a ke svému pobavení to dovoluje, naplival bych mu do jeho bezvýrazné tváře."

Silná slova, vážná a nekompromisní obžaloba. Jde na ně vůbec nějak reagovat? Pojďme se pokusit na tento problém podívat z více různých pohledů. Předem avizuji, že pravděpodobně neexistuje žádná jednoduchá odpověď o jedné větě. Spíše je potřeba se zamyslet nad více různými, na sobě téměř nezávislými skutečnostmi. Věřím však, že dohromady všechny předložené pohledy velmi silně otupují ostří této silné námitky proti Bohu. Tematicky jsem je rozdělil do 10 bodů.

1) Pokud je Bůh všemohoucí, proč nezasáhne? Aneb o naší svobodné vůli

Proč nezasáhne proti...? Můžeme si zde doplnit jakékoliv zlo, které nás napadne. Od velkých přírodních katastrof, válek, úkladné vraždy, podvodu, krádeže až po nenávistné pomluvy a nadávky proti nevinnému člověku. Proč toto všechno trpí? Je přece všemohoucí! Upřímně řečeno, zcela jasnou odpověď nemám. Nejsem Bůh, nevím tedy, proč se rozhoduje tak či onak. Věřím však, že pouhou logickou úvahou se lze dobrat velmi pravděpodobné odpovědi. Velmi hezky ji vyjádřil můj známý:

Ukažme si to na příkladu. Sériový brutální vrah již bez zřejmého důvodu zabil devět lidí a plánuje vraždu dalšího. Ví Bůh, co se chystá? Může vraždě zabránit? Je to Bůh, řekněme, že tedy ví a může. Ať to ale udělá, jak chce, nevyhne se jedné věci. Bude muset vstoupit do svobodného rozhodování toho vyšinutého jedince a zvrátit jej. Vrah má totiž samozřejmě stejně jako i my všichni ostatní svobodnou vůli, kterou nesčetněkrát za den využije. Řekněme, že bychom vůbec nebyli proti, kdyby právě toto Bůh udělal. Bůh, který zastaví vrahovu ruku a zabrání tak nespravedlivému krveprolití, by se téměř všem líbil. Dobrá, co ale ostatní ukrutnosti? Nemohl by Bůh podobným způsobem zabránit i znásilňování? A co takhle vykořisťování dětí či mučení? I tady bychom určitě téměř všichni souhlasili s boží intervencí, byť v sobě obnáší nutné porušení svobodné vůle násilníka. Proč by to tu ale vlastně nakonec mělo končit? Jaký smysl má porušit svobodnou vůli šéfa Al Kaidy, ale neudělat už nic s nelegálním prodejem zbraní této organizaci zprostředkovaným ministerským náměstkem, který nedělá o moc víc jiného, než že "pouze podvádí" či "lže"? Teď mě ale napadá...už jste někdy něco malého ukradli? Už jste někdy drobet zalhali nebo někoho podvedli? Odpověď znám. Pakliže má Bůh ze světa vymýtit morální zlo, musí tedy zasáhnout do svobodné vůle všech z nás, neboť jak každý v hloubi duše víme (nebo nám potvrdí ti, kdo s námi žijí), každý z nás ve svém životě určité zlo napáchal. [16]

" 

Jinými slovy - pokud by měl Bůh zastavit a zlikvidovat zlo, musel by zastavit a zlikvidovat i tebe, drahý čtenáři! Zlo je zlo. Jistě, některé je horší, jiné méně závažné. Bohu se však protiví jak vražda, tak obyčejná lež nebo "pouhá" nenávist vůči druhému člověku. Pakliže by tedy Bůh potíral veškeré zlo, musel by vstoupit do svobodné vůle člověka vždy, když na nějaké zlo jen pomyslí. To by ovšem bylo v rozporu s tím, co jsme si řekli už dříve. Bůh stvořil člověka i proto, aby s ním prožíval osobní vztah naplněný láskou. Svěřil nám autoritu nad vším tvorstvem a učinil z nás svým způsobem partnery a spolupracovníky. Kdyby však okamžitě a vždy zasahoval do svobodného jednání každého člověka, byli bychom pouhými loutkami a nemohli bychom vůbec jako svobodné bytosti existovat.

Proto možná můžeme hledat odpověď na existenci zla také v tomto podobenství, které vypravoval Pán Ježíš. Hezky vyjádřil myšlenku, ve které můžeme zahlédnout náznak božího trpění existence zla:

"S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli.Když však lidé spali, přišel nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel.Když vyrostlo stéblo a nasadilo klas, tu ukázal se i plevel.Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: 'Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal ten plevel?'On jim odpověděl: 'To udělal nepřítel.' Sluhové mu řeknou: 'Máme jít a plevel vytrhat?'On však odpoví: 'Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici.Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.'" Matouš 13:24-30

Troufalé tvrzení, viďte? Co je ale vlastně zlo? Jak byste jej definovali? Věřím tomu, že jako je tma pouze nedostatkem světla, tak stejně i zlo je nedostatkem dobra. Proto pokud existuje zlo, musí logicky existovat také dobro. Vedle toho - jak je možné, že si uvědomujeme, co je zlé a co dobré? Přemýšleli jste někdy nad tím?

Jak to, že víme, že je špatné podkopnout nohy stařence o berlích? Jak to, že soucítíme s hladovými na druhé straně světa? Proč někde ve svém nitru cítíme, že věci, které děláme, nejsou často dobré? Kde se vzalo toto povědomí, toto měřítko dobra a zla? Kdo nám "zakódoval" do našich srdcí tento "detektor"? Pokud totiž není Bůh, neříkejte, že je něco zlé nebo dobré, protože zlo neexistuje! Je to jen chemie ve vašem mozku, která reaguje na určité podněty. Žádné zlo neexistuje. Mezi vraždou a romantickým vyznáním lásky není žádný rozdíl! Jenom chemie. To jedno udělá někomu radost, to druhé jej zbaví života. No a co? Stejně jednou zemře, stejně celá galaxie jednou zanikne a po nikom nezbyde ani památka. Stejně je život jenom omylem, náhodou, ničím. Proč bychom se tedy měli znepokojovat např. nad systematickou genocidou milionů Židů za druhé světové války? Zní to šíleně a absurdně? Cítíte hluboko uvnitř sebe, že to tak není? Souhlasím s vámi. Ale přesně toto říká ve svém důsledku materialistický pohled, který učí, že není žádný Bůh a vše je tu jenom náhodou. Jsou to právě ateističtí filozofové, kteří správně dovádějí nevíru v Boha do důsledků, když prohlašují tvrzení typu "jsme pouhým bahnem na planetě", "kuriózní náhoda ve stojatých vodách" apod. Proč se tedy vzrušovat nad bahnem, náhodou, hříčkou přírody, vesmírným omylem?

Znovu si vypůjčím trefná slova mého kamaráda:

"Pakliže uznáme, že dobro a zlo skutečně existují, musíme mít logicky také něco, co nám pomůže je od sebe odlišit. Kvalita hokejového brankáře se kupříkladu poměřuje počtem chycených střel. Všichni asi souhlasíme s tím, že gólman, který za zápas pochytá 43 z 45 na něj vyslaných střel, je určitě lepší než ten, který jich ve stejné přestřelce chytí jenom 5. Máme tu dokonalé a objektivní měřítko. Podobně tomu ale musí být i v rovině morálního jednání. Víme všichni velice dobře, že sobectví je zlé a nesobeckost dobrá. Dokážeme se vždy shodnout na odsouzení zbabělého činu a ocenění nezištných skutků statečnosti. Víme jistě, že lhát je zlé a říkat pravdu dobré. Hodnotu morálních činů zkrátka téměř vždy dovedeme jasně rozeznat a určit jim místo na pomyslné hodnoticí stupnici. K tomu, abychom to byli schopni učinit, musíme jednotlivé motivy či skutky poměřovat s určitým univerzálním, na lidech nezávislým morálním standardem, který je v nás nějakým způsobem zabudovaný." [17] 

Nabízí se zde otázka - kde se tady tento morální standard vzal? Jaký je jeho zdroj?

My křesťané věříme, že nám toto povědomí vtiskl prostřednictvím našeho svědomí sám Bůh. Tyto nepsané standardy jsou odrazem samotné boží přirozenosti. Podle mého názoru je tedy logické a velmi pravděpodobné, že pokud existuje zlo, které si velmi dobře uvědomujeme prostřednictvím jakéhosi vyššího morálního standardu, pak existuje také jeho nejvyšší zákonodárce.

Tento bod bych zakončil další myšlenkou ze stejného článku: 

"Je nějaká jiná možnost? Ano je. Můžete také věřit tomu, že se tento nefyzický morální zákon, stejně jako ostatně vše jiné v představě materialisty, tak nějak sám vyvinul. Můžete věřit tomu, že se tak stalo působením morálního rozměru prostých přirozených procesů jako eroze či gravitace z plynů nebo kamenů. Přiznám se, že si to celé nějak neumím představit. Také nevím, proč bych se měl vůči něčemu takovému cítit zavázán třebas nelhat, i když by mi malá lež byla ku prospěchu. Jestliže jste toho názoru, že Bůh neexistuje, bude lepší, přestanete-li mluvit o zlu ve světě. To slovo totiž dává ve vesmíru plném kamení a prachu jenom pramalý smysl." [17]  

3) Boží odpověď na existenci zla

"Kříž, nejuniverzálnější obraz křesťanského náboženství, nabízí důkaz, že Bohu nejsou naše utrpení a bolest lhostejné. Zemřel na něm. Je to výjimečný symbol mezi všemi světovými náboženstvími. Mnohá z nich mají bohy, ale jen jedno má Boha, kterému na lidech záleželo natolik, že se stal člověkem a zemřel." (Philip Yancey) [18] 

Základní poselství křesťanství je o utrpení a zlu, které dolehlo na samotného Boha. Na Jeho syna. Pokud byl ochoten nechat na sebe dopadnout všechny důsledky zla (zdůrazňuji, že našeho), aby tímto mnohé zachránil od jisté záhuby - je potom vhodné Jej obviňovat z existence zla? Je to, jako kdybychom obviňovali výrobce automobilu z toho, že jsme kvůli naší chybě nabourali. A obviňování by nepřestalo ani tehdy, když by nám tento výrobce zdarma vozidlo odtáhl a nabídl vozidlo úplně nové.

Možná tímto božím aktem nedostaneme odpověď na otázku "proč", dostaneme tím však odpověď úplně jiného charakteru, která vydá za tisíce slov - Bůh je v tom s námi a byl ochoten (ač vůbec nemusel) do tohoto světa zasáhnout. Souhlasil s tím, že bude popraven! Co více, pokud je tato zvěst pravdivá, pak tento akt ukazuje na jednoznačný fakt, že Mu na nás záleží a miluje nás. Bůh dokázal svoji lásku k nám tím, že za nás zemřel!

V bibli je psáno: 

"Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen." (Jan 3:16)

Existence zla tedy ani z tohoto pohledu nemůže být argumentem proti křesťanskému Bohu, neboť právě křesťanství na existenci zla adekvátně odpovídá. Bůh rozumí našim bolestem a trápením, protože je sám zakusil!

4) Satan

Mnozí skeptici argumentování satanem nemají rádi, protože je považují za svalování viny na imaginárního nepřítele. Z biblického pohledu však satan a jeho démoni zaujímají velmi důležitou roli v otázce zla a utrpení ve světě. Je smutné, že dokonce i někteří křesťané v existenci satana, démonů a potažmo andělů nevěří. Důležité ovšem je, že v ně "věřil" sám Bůh - Ježíš Kristus. O satanovi (ďáblovi) řekl například toto:

"...Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži." (Jan 8:44)

Ne nadarmo proto bible křesťany vybízí k následujícímu:

"Oblečte plnou boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům.Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát." (Efezským 6:11-13)

I pisatel výše uvedeného textu viděl v pronásledování, mučení, vraždění a jiných násilnostech, kterým byli prvotní křesťané vystaveni, duchovní pozadí. Jakým způsobem tyto bytosti fungují a zasahují do našeho světa? Přesné informace nemáme. Bible se k popisu jejich působení mnoho nevyjadřuje. Ze zkušeností mnoha křesťanů v celé historii však můžeme usuzovat, že mohou získat tím větší vliv, čím více jim to dovolí sám člověk, případně Bůh. Vstupních bran k jejich většímu vlivu v životě člověka je více. Pro zjednodušení si je shrňme takto:

• hřích člověka (porušování božích zákonů a principů);

• falešná náboženství a modloslužba (služba a uctívání kohokoliv\čehokoliv jiného než samotného Boha);

• účast na okultních praktikách (magie, vyvolávání duchů, horoskopy, jóga, věštectví, různá zasvěcování, mnohé metody alternativní medicíny aj.);

• vědomá vzpoura proti Bohu, Jeho odmítnutí atd.

Některým z těchto bodů se budeme věnovat ještě na jiných místech. Pro účely této otázky si však vystačme s informací, že duchovní bytosti zasahují do našeho fyzického světa. Snaží se ovlivňovat a nabádat konkrétní jedince, aby činili cokoliv, co je v rozporu s boží vůlí nebo co vede k různým formám destrukce. Nejčastěji tak činí prostřednictvím lidí, kteří jim to vědomě či nevědomě (nejčastěji) dovolí. Toto zasahování má primární cíl ničit a odvádět lidi od pravého poznání Boha a důvěrného vztahu s Ním.

5) Proměna zla v dobro, aneb všechno zlé je k něčemu dobré

Tento bod bude pro mnohé trochu kontroverzní. Věřím však, že se opírá o osobní zkušenosti mnoha různých lidí. Tímto určitě nechci zlehčovat vážnost zla a ani jej nijak legalizovat. Níže popsaný princip také nelze aplikovat univerzálně, nicméně i tento odstín s sebou existence zla nese.

Když totiž pohlédneme na utrpení člověka z pohledu příležitostí, nabízí se zde obrovský prostor pro naše formování, náš růst a pro naši vyšší aktivitu v oblasti dobra.

Ukažme si to na několika příkladech. Upřímně řečeno mě snad každé zlo, které mě potká, bolí. A koho taky ne? Jenže nemusíte být ani věřící, abyste mi potvrdili, že zpětně se člověk na různé těžké situace dívá jinak. Můžeme vidět věci v jiné perspektivě a můžeme zpětně rozpoznat, že nám i některé zlé události nebo okolnosti přinesly paradoxně mnoho dobrého. V mém osobním životě jsem zažil několik nepříjemných období, které bych z vlastní vůle nechtěl absolvovat znovu. Nicméně jsem za mnohé z nich nakonec vděčný! Bůh si v mém případě použil zlo, aby jej proměnil v dobro. Zlo nemělo poslední slovo. A já jsem za to Bohu moc vděčný. Paradoxně je to utrpení a strádání, které nás často posouvá někam dál a pomáhá nás formovat. Můžeme se mnohé naučit, poučit se a získat třeba nový pohled na věc. Ve svém životě jsem potkal už mnoho lidí, kteří mi tento princip potvrdili. Po nějaké době byli za zlo a utrpení, které je potkalo, často vděční. A to včetně člověka, který byl dlouhodobě mučen, vězněn, byly mu lámány údy, ale přesto jej Bůh nadpřirozeně uzdravoval a vysvobozoval. Velmi doporučuji jeho knihu "Nebeský muž", kde své zážitky protkané zázraky i utrpením z prostředí Číny popisuje.

Jeden z dalších, které jsem měl tu čest potkat osobně, se také výrazně odlišuje od všech ostatních. Dovolte mi, abych vás velmi stručně seznámil s jeho příběhem.

Allan Buchanek

Osobně jsem snad nepotkal člověka, který by prožil více fyzické bolesti a utrpení než Allan Buchanek z USA. Tento člověk byl obětí požáru naftové rafinerie. Utrpěl hluboké popáleniny na 60 % těla, jeho přítelkyně zemřela. Lékaři mu nedávali naději na přežití. Nicméně Allan k úžasu lékařů nezemřel. Mnoho lidí se za něj modlilo. Po nějaké době se lékaři rozhodli pro sérii operací, které by jej daly do pořádku. Během sedmé operace mu přestalo bít srdce, nastala klinická smrt. Chirurg otevřel jeho hrudní koš a srdce mu masíroval interně. Po 7 minutách jej vrátili zpět. Žádné poškození mozku ani srdce. Při osmé operaci srdce selhalo znovu. Tělo už nedokázalo přijmout anestetika. Chirurg mu hrudní koš znovu otevřel a masíroval srdce. Teď však klinická smrt trvala mnohem déle, než je oficiální lékařský časový limit, kdy je ještě možno zachránit pacienta bez následků (k nevratnému poškození mozku bez kyslíku dochází po cca 5 minutách bez kyslíku). Během těchto těžkých minut ten stejný věřící chirurg zápasil o jeho život a nahlas se modlil k Bohu o jeho záchranu. Ostatní doktoři na operačním sále mu po 10 minutách důrazně domlouvali, aby ho už "nechal odejít", vždyť už je mrtvý. I kdyby mu srdce znovu nastartovalo, mozek mu bez poškození určitě nezůstane. Po dlouhých 15 minutách, které se jevily jako věčnost, začal dýchat. Bez jakýchkoliv následků či poškození orgánů! Lékaři žasli. Následující operace se musely uskutečnit bez anestetik. Jeho křik od bolesti bylo slyšet v celé nemocnici. Dvakrát měl to štěstí, že od bolesti upadl do bezvědomí. Operace však musely proběhnout, neboť docházelo k vážným komplikacím (prsty a ústa srůstaly dohromady, stejně tak ruce k boku těla, protože byly ještě stále bez kůže). Po tomto hrůzném období se Allan zotavoval. Procházel velmi těžkým obdobím. Klel a nadával Bohu. Vysmíval se myšlence, že by mohl existovat milující Bůh. Kamarádce, která o něj pečovala a o milujícím Bohu mu stále vyprávěla, jednou řekl při zápachu spáleného masa a hnisajících ran toto: 

"Já Bohu nic nedlužím! Podívej, co ten tvůj laskavý Bůh udělal pro mne! Zničil mi životní sen...a ty chceš, abych šel teď do kostela poslouchat, jak mi o něm někdo bude vykládat? Jestliže je tvůj Bůh Bohem lásky, tak já ho takového určitě neznám..."

Jak to s Allanem dopadlo? Nakonec se jej Bůh niterným způsobem dotkl, dal se mu poznat a Allan mu odevzdal svůj život. Prožil vnitřní obrácení, zakusil svobodu, která je jenom v Pánu Ježíši. Od té doby začal jezdit po světě se svým příběhem a vypráví o Bohu lásky navzdory utrpení, kterým si prošel. Když jsem se jej jednou v soukromí vyptával na několik otázek, nevynechal jsem ani tu, jak se dívá na všechno to zlo, které jej potkalo. Odpověď mě překvapila. Ačkoliv na tuto dobu nerad vzpomíná, je za toto všechno svým způsobem vděčný. Kdyby se to nestalo, nepoznal by Boha a nemohl by zažít mnoho dalších dobrých věcí, které následovaly. Allan je nyní ženatý a má čtyři děti. Jeho láska k lidem a pozitivní naladění jsou nakažlivé.

Nebo si zkuste zadat do vyhledávače jméno Nick Vujicic a poslechněte si nějakou z jeho přednášek. Jedná se o člověka, který se narodil bez rukou i nohou. Možná budete šokováni jeho pozitivním přístupem k životu včetně jeho handicapu. 

A takto bychom mohli pokračovat dále. Mohli bychom postupně zmiňovat tisíce příběhů a osobních svědectví lidí, kteří by potvrdili, že se určité zlo obrátilo v dobro nebo dobro posléze přineslo. Dokonce spousty z nich tvrdí, že nějaké velmi bolestné zlo bylo ve skutečnosti to nejlepší, co je v životě mohlo potkat! Až tak neuvěřitelné podoby existence zla může nabývat. Jakkoliv to může znít necitelně, ztráta blízkého člověka může stmelit a uzdravit poničené vztahy mezi příbuznými. Vyplavený dům po povodni může dát příležitost k solidaritě a projevené lásce přátel. Úraz blízkého člověka nám může pomoci utřídit si priority a více si vážit toho, že jej máme. Kde vznikne bezpráví, máme možnost přinést právo, lásku, pomoc a naději. Kde vzniká bolest a zlo, tam je také příležitost projevit soucit a vytvořit dobro.

Tímto nechci tvrdit, že je zlo dobré a měli bychom jej snad vyhledávat. Chtěl jsem však i na praktických příkladech ukázat, že i se zlem umí Bůh pracovat a využívat jej k dobrým věcem, případně svým záměrům.

6) Vedlejší produkt - funkce STOP

"Bůh k nám šeptá v našich radostech, mluví k nám skrze svědomí, ale křičí na nás skrze bolesti. Je to jeho megafon, kterým chce probudit hluchý svět." (C.S.Lewis) [19] 

Podstatou celé myšlenky je smutný fakt, že nás pohodlné, někdy líné a tvrdohlavé lidstvo často zastaví od cesty do záhuby jedině něco, co s námi pořádně zatřese. Pokud nás stvořil Bůh pro sebe a svoji slávu, pak máme jako padlé lidstvo problém. Boha neznáme, odmítáme a nechceme Jej poslouchat. Chceme jít svojí vlastní cestou, nechceme nám do "našeho" života nechat někoho mluvit. Co když je ale tato cesta cestou do pekel? Pro Boha jsme byli stvořeni, teď jsme ale od Něj odděleni. Co bude po naší smrti? Bůh bude muset mnohé vykázat ze své přítomnosti. Když pak mnozí poznají, co ztratili, co mohli získat a kdo je skutečný Bůh, pak bude pozdě. Pocity těchto lidí se možná dají vyjádřit popisem Ježíše, když o tomto údělu mluvil. "...Tam bude pláč a skřípění zubů...," říkal. Zkuste se zamyslet, co byste dělali, kdybyste byli na božím místě (při respektování dříve zmíněné svobodné vůle). Kdybyste věděli, že všichni lidé směřují pryč od vás a řítí se do zahynutí. Bůh respektuje naše rozhodnutí, a to i taková, která Jej bolí. Možná i proto na nás nechává dolehnout plnou tíhu zla, abychom si snad uvědomili, že nejsme tak všemocní a nezávislí, jak si mnohdy myslíme! Teprve tehdy, když si uvědomíme naši ztracenost a bezmocnost, nám dojde, kdo je ten, kdo tuto moc má. Teprve poté se k Němu často obracíme a hledáme Jej. Pokud ale v důsledku krátkodobého zla zachráníme svoji duši od života bez Boha, nebo se vrátíme ze scestí, pak je to cena nanejvýš přijatelná.

Ještě jinými slovy - jestliže skutečně žijeme v oddělení od Boha a aktivní vzpouře proti Němu (vědomě či nevědomě), pak je absolutně nejdůležitějším cílem usmíření s Bohem. A pokud nás někdy k tomuto usmíření musí vést velmi nepříjemné zkušenosti, které na nás Bůh dopustí (nebo dokonce uvede) -, pak ačkoliv se může z lidského hlediska jednat o bolestné zlo - jsou tato "zla" vlastně nezbytná k tomu, aby bylo dosaženo absolutního dobra.

7) Co jsme zaseli, to sklízíme

Velmi velkou část zla, kterou zakoušíme a kterou Bohu vyčítáme, můžeme přičíst našemu jednání. Tato skutečnost byla mj. ilustrována v předcházející otázce na jednom jediném smutném tématu - světový hlad. Podobných témat bychom našli desítky (ať už se jedná o náš přístup k přírodě, základním planetárním zdrojům, znečišťování, politice, vykořisťování druhých, uvolněné sexualitě, nebo našemu zdraví). Takto bychom mohli pokračovat dále.

A co zlo a neštěstí, které prokazatelně člověk nezavinil?

Ačkoliv i zde bychom v konečném důsledku nalezli v mnohých případech jako viníka člověka (např. různé přírodní katastrofy jsou pouhým důsledkem ničení naší planety a ekosystémů), nelze popřít i skutečnost, že za mnohá neštěstí a bolest objektivně "nikdo" nemůže (např. nehody při nešťastné náhodě, útoky zvířat apod.). Zde jsou odpovědí ostatní body této otázky, přesto mi dovolte ještě jiný pohled na věc.

Tak, jako je bolest v našem těle signálem toho, že je něco špatně s naším životem (např. že máme špatnou životosprávu, nedostatek spánku, mnoho stresu apod.), stejně tak můžeme nahlížet na nezaviněné okolnosti, které přinášejí bolest a působí zlo. Jsou jasným nositelem informace = něco je špatně. S naší planetou, s naší zemí, s naším přístupem k sobě navzájem...

8) Dopouští, ale neopouští...

Zkušenost mnoha lidí, kteří prožili radikální proměnu a setkání s Bohem, kopíruje často velmi podobný scénář - tvrdě na ně doléhal nějaký druh zla. Poté však, co Bohu řekli své ano, nebyli na své problémy sami. Do tohoto zla Bůh vstoupil a pomáhal je řešit. Nikde ovšem nezaslibuje, že se Jeho dětem (tj. věřícím) zlo vyhne obloukem. Zkušenosti nespočtu křesťanů (i moje vlastní) toto potvrzují. Bůh nám však dává sílu a útěchu všechno ustát. Apoštol Pavel, který je jedním z hlavních autorů Nového zákona a byl Bohu blíž jako málokdo jiný, procházel také mnohými souženími. Jednou je popsal ve svém dopise takto:

"Třikrát jsem byl trestán holí, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem s lodí ztroskotal, noc a den jsem jako trosečník strávil na širém moři. Častokrát jsem byl na cestách - v nebezpečí na řekách, v nebezpečí od lupičů, v nebezpečí od vlastního lidu, v nebezpečí od pohanů, v nebezpečí ve městech, v nebezpečí v pustinách, v nebezpečí na moři, v nebezpečí mezi falešnými bratřími, v námaze do úpadu, často v bezesných nocích, o hladu a žízni, v častých postech, v zimě a bez oděvu". (2 Korintským 11:25-27)

Byl vězněn a na různý způsob pronásledován a mučen, sám však popisoval nadpřirozený pokoj, který mu dovoloval chválit Boha a radovat se i v takové situaci, jako je z lidského pohledu beznadějný stav ve vězení a jiných nebezpečných situacích. Tuto skutečnost vyjádřil takto:

"Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši." (Filipským 4:6-7)

Každý člověk má podle mého názoru možnost Boha hledat. A to i v případě, kdy o Něm nic neví a nikdo mu o Něm neřekl. Sami jsme na problémy světa často krátcí, pokud však v pokoře přijmeme Boha za svého Otce a Stvořitele, Bůh nám dá sílu problémům čelit. Není to snadné, často to bolí, ale je tu někdo, kdo je větší a mocnější, než jakékoliv zlo.

Jinými slovy - Bůh má všechno pod kontrolou. A to i zlo. Bez jeho vědomí nespadne na zemský povrch jediná dešťová kapka. Proto je i zlo částečně omezeno a má stanovené hranice. Kdyby nebylo, byli bychom už dávno zničeni a vyhubeni.

Koneckonců těm, kteří Boha ctí a následují, zaslíbil toto:

"Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát." (1 Korintským 10:13)

Ačkoliv je pravdou, že mnohé lidi utrpení paralyzuje a připravuje o víru, existuje ještě jeden naprosto protichůdný fenomén, který potvrzuje výše uvedený biblický výrok. Philip Yancey, který uskutečnil široký výzkum na téma utrpení, napsal: 

"Když jsem navštěvoval lidi, kterých bolest daleko přesahovala to, co jsem zažil já sám..., tak mě překvapovalo, jaké měla účinky. Vypadalo to tak, že utrpení spíše posilňovalo víru, než by zasívalo agnosticizmus." [18]

9) Ateismus nedává vysvětlení ani naději

Je samozřejmě pochopitelné, proč mají lidé problém s existencí láskyplného a mocného Boha ve světě plném zla. Když však půjdeme do důsledku, ateismus nám moc nepomůže (stejně tak jako mnohé jiné filozofie a náboženství). Ba naopak. Pokud jsme totiž pouze výsledkem nespočetných náhod biologického a chemického charakteru, pak proč se kvůli zlu vzrušovat? Jak jsme si již uvedli v bodě 2) této otázky, pokud nevěříte v Boha a přijímáte ateisticko evoluční pohled na tento svět, pak vás otázka zla nemusí trápit, protože nedává smysl. Proto souhlasím s výrokem, který napsal John Blanchard ve své publikaci Kde je Bůh, když se dějí zlé věci?

"...Hovořit o všemohoucím, milujícím Bohu možná neposkytne takovýmto lidem okamžitou či naprosto uspokojivou odpověď, nicméně ateismus nedokáže dát ani vysvětlení, ani útěchu. Poskytuje snad ateismus dostatečnou útěchu lidem, kteří myslí, cítí, pláčou, trpí a mají mnoho otázek? Stačí trpícím lidem vysvětlení, že tragédie a katastrofy jsou jen nevhodnou hříčkou náhody a že pravda, hodnoty a naděje jsou jen pouhými výplody lidské představivosti? Copak musíme trpící lidstvo odsoudit k naprosté temnotě, která zůstává, když vymažeme Boha?" [20, s. 32]

10) Dočasný stav věcí

Jako poslední bod chci zdůraznit fakt, že všechno zlo, které se pod sluncem děje, je dočasné! Z pohledu věčnosti je ve skutečnosti celý běh lidských dějin z časového hlediska zanedbatelný. Je třeba si uvědomit, že současný stav světa není božím záměrem! Žijeme v porušeném světě, který spěje ke svému zániku a nové obnově. Tento stav nebude existovat věčně! Přesto Bůh nezůstává stranou, a jakkoliv se to může zdát nedostatečné, docela často (i zázračně) zasahuje a chrání jednotlivce i národy. Kdyby tak nečinil, dávno bychom tady nebyli. Snad bychom tedy lidské utrpení mohli přirovnat k porodním bolestem matky, která když porodí, pro radost z dítěte na všechnu bolest zapomene a pak už se jenom raduje...

"A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: "Hle, příbytek boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi,a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo."Ten, který seděl na trůnu, řekl: "Hle, všecko tvořím nové." (Zjevení Janovo 21:3-5)

Co říci závěrem? Věřím, že Bůh zařídil všechno tak, aby člověk mohl žít v harmonii se sebou i svým okolím. Svobodným rozhodnutím si však vybral vlastní cestu, cestu bez Boha. Tato cesta ovšem k prosperitě, štěstí a radosti nevede ani nikdy nepovede. Ač to možná bude znít tvrdě, za všechno zlo a utrpení si můžeme v konečném důsledku jako lidstvo sami! Ano, někteří více, jiní méně. Důsledky si ale musíme nést v různé intenzitě všichni (např. i děti). Ale tak, jako skrze jednoho člověka (Adama) přišel do světa hřích, tak skrze jednoho, Ježíše Krista, můžeme být osvobozeni od věčného důsledku této vzpoury proti Bohu.

Ano, Bůh nám záměrně nedává odpovědi na všechny naše otázky "proč", které se týkají zla. Svým způsobem nám však nic nedluží! My jsme ti, kdo rebelují. Přesto nám dává informace, jak to všechno začalo a hlavně - kam celé dějiny směřují. Bible jde hlouběji k podstatě toho, co potřebujeme vědět.

Drahý čtenáři, zlo a utrpení jednou pomine. Bůh to slibuje. Jednou celý běh lidských dějin ukončí a dále nedovolí, aby existovalo. Existuje-li ještě, pak je to proto, že má s námi trpělivost a nechce, abys byl spolu s tímto zlem smeten i ty. Protože pokud s Bohem nejsi usmířen, nemůžeš přijít do Jeho přítomnosti.

Závěrečné shrnutí

Existence zla je obecně považována za jeden z nejsilnějších argumentů proti existenci dobrého (křesťanského) Boha. Přes mnohé vážné argumenty se zlem spojené máme spousty důvodů věřit, že je Bůh dobrý a zlo jako takové není Jeho prvotní vůlí, ve které by se sadisticky vyžíval. Naopak, bude jednou poraženo a jeho působení odstraněno.