14. otázka - Věříte, že je Bůh absolutní láska a všichni půjdou do nebe?
Existuje relativně rozšířený názor, který říká zhruba toto: "Pokud existuje Bůh, pak k sobě přijme nakonec všechny. Bůh je přece láska. To jenom ti fanatičtí křesťané a sekty straší peklem a vymývají mozky svým ovečkám." Ztotožňujete se s tímto názorem?
Věřím, že mnoho lidí zastává tento názor z naprosto čistých a upřímných pohnutek. Možná věří, že je Bůh absolutní láska, která není schopna jakéhokoliv hněvu. Bůh, který se lidstvu zjevil skrze bibli, však takový není. Ne snad proto, že by nemiloval. Bible jasně deklaruje, že "Bůh je láska". Bůh své stvoření miluje. Není přísný a šklebící se stařík, který čeká, až uděláme nějaký přestupek, aby nás potrestal. Nejsme mu lhostejní. Vždyť to dokázal docela jednoznačně:
"Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní." (Římanům 5:8)
Bůh je milosrdný a věrný. Proč tedy nepřivře oči a nepustí všechny lidi bez rozdílu k sobě, do své přítomnosti, do tzv. "nebe"? Pokud by tomu tak bylo, pak by se jednalo buď o Boha podobně nečistých kvalit, jako máme my lidé, nebo Boha nespravedlivého. Zkrátka přinejmenším Boha, který ignoruje zlo, jež je mu svým způsobem lhostejné.
Bůh, který se nám zjevuje v bibli, má však vedle lásky a milosrdenství ještě další velmi důležitou vlastnost (přirozenost). Je spravedlivý. Nelze Jej podplatit, nelze Jej zmanipulovat. Je svatý, čistý a absolutně dokonalý. Do Jeho blízkosti se nemůže dostat nic nečistého. Dokáže se též spravedlivě a hrozivě nahněvat. Tento Bůh stanovil zákon, který říká:
"Mzdou hříchu je smrt." (Římanům 6:23)
Jinými slovy, každé provinění proti božímu řádu musí být potrestáno a podle božího práva přináší smrt (především duchovní, ale také fyzickou). Proto Bůh nemůže jen tak přejít a přehlížet miliardy zvěrstev a zvráceností, které lidé páchají. Nemůže jen tak mávnout rukou a říct: "Vždyť to je v pohodě, jsem láska, miluji je. Pokazili si to, ale to nevadí, přijímám je...." Bůh bere naše provinění velmi vážně a jen tak nám neprojdou. Udělali jste někdy něco špatného, cokoliv, co se příčí božímu řádu? Nebo naopak - neudělali jste někdy něco, co jste udělat měli? Pak máte problém. Provinili jste se proti samotnému Bohu. Jak to s Ním vyřešíte?
Výše citovaný verš hned pokračuje:
"...ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu."
Bůh nemusel zapřít svoji přirozenost, kterou je láska. Věděl, že za naši vzpouru proti Němu samotnému nás musí spravedlivě potrestat. Jak to ale zařídit, abychom nemuseli zemřít a být Bohem zavrženi? I to Bůh vyřešil. Sám se stal člověkem, aby na sebe vzal právě tyto naše viny. Nechal se dobrovolně zabít, abychom my mohli žít. Tímto aktem nepředstavitelné lásky dostál oběma svým přirozenostem. Je spravedlivý (za hřích zaplaceno smrtí), ale je i milosrdný a milující, což dokázal naší záchranou a svým sebezmařením.
Proto ne každý prožije svoji věčnost v boží přítomnosti. Ano, věřím, že je to božím přáním, ne každý však přijímá Jeho cestu a odpuštění. Jestliže je tedy Bůh spravedlivý, pak musí něco udělat s vinou každého člověka, kterého chce k sobě pustit. I s tvojí vinou, drahý čtenáři...
Ježíš jednou řekl:
"Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá." Matouš 7:13-14
Závěrečné shrnutí
Bůh je láska a nechce, aby někdo zahynul a byl odsouzen. Je však také spravedlivý, proto bere naše provinění velmi vážně. Z tohoto důvodu nenechá vinu bez trestu. Naděje, že Bůh do nebe vezme "i trojkaře", je marná. Jsou jenom dvě možnosti, jak se s vinou můžeme vypořádat. Buďto budeme sami odsouzeni a poneseme následky svého jednání a protestu proti Bohu, nebo dovolíme Bohu, aby naše viny nesl On sám.