13. otázka - Už mi není pomoci, pro Boha nejsem dost dobrý/á!

aneb výčitky svědomí a my

Odpusťte mi vsuvku, která otázkou ve skutečnosti není. Jde spíše o konstatování pocitů, které mnoho lidí trápí. Vnímám, že je proto vhodné se k němu vyjádřit a zodpovědět otázku, zda může existovat tak moc zkažený a zvrácený člověk, že by jím Bůh musel pohrdnout a odepřít mu možnost odpuštění.

Existují dva časté extrémy, ke kterým mají lidé tendenci inklinovat. Jedni sami sebe považují za "dobré" a ani je nenapadne připustit, že potřebují odpuštění. Druhá kategorie lidí se naopak pohybuje v opačném extrému a z mnoha důvodů se cítí nehodni božího odpuštění. Považují sami sebe za příliš zlé.

Tuto otázku chci tedy věnovat převážně vám, milí čtenáři, kteří bojujete se sžírajícím pocitem, že jste to právě vy, komu nemůže být odpuštěno!

1) Nezaviněný pocit viny

Do této kategorie spadají často oběti psychického, fyzického a sexuálního týrání. Např. pokud je člověku od dětství vtloukáno do podvědomí, že je k ničemu, že jej měla matka raději potratit, že je nula, že by se měl jít raději oběsit - co si pak tento člověk pomyslí? Jak bude vnímat svoji hodnotu?

Tolik lidí je dnes takto šikanováno, sexuálně zneužíváno a ponižováno! Smutným následkem je pak skutečnost, že tyto oběti pociťují neexistující vinu. Někdy dokonce přijmou za své, že si danou újmu zasloužili. Zkrátka, přijímají sami o sobě značně deformovaný obraz reality, který není pravdivý! Prožívají tolik bolesti a zranění, že už jenom myšlenka, že by je mohl někdo milovat, je pro ně nepředstavitelná a vzdálená. A pokud miluje - kde byl, když se jim toto všechno dělo? A proč to dopustil? (řešeno v jiné otázce). Vážený čtenáři, jestliže patříš do této skupiny lidí, chci ti říct jednu důležitou věc!

Máš hodnotu! Bůh tě miluje! Může a chce uzdravit všechna tvá zranění...

Ano, potřebuješ odpustit! Každý člověk je ze své přirozenosti hříšný (zkažený - sobecký, pyšný, domýšlivý, vzdorující Bohu atd.). Mám ale za to, že nepotřebuješ odpustit mnohé věci, které si ty sám/a vyčítáš! Možná, že mnohé věci, které se udály ve tvém životě, byly způsobeny neprávem, jsou zlé a ty za ně nemůžeš! Vinu za to nese především ten, kdo se k tobě takto zachoval. Ty jsi v mnoha ohledech nevinná oběť - ne viník!

2) Oprávněně zaviněný pocit viny (výčitky svědomí)

Mnoho božích služebníků přináší z terénu zprávy o tom, jak lidé rezignují na jakoukoliv naději, že by je mohl někdo přijmout a milovat. Ať už se jedná o narkomany, kteří si zničili zdraví, vztahy a mají plný trestní rejstřík, tak kriminálníky všeho druhu za mřížemi vězeňských cel. Někdo možná řekne - mají, co si zaslouží!

Realita je však taková, že si podobný sžírající pocit viny nese mnohem více obyčejných lidí, než si jsme ochotni připustit. Kolik lidí pronásleduje stín minulosti, kdy měli "jen malý" úlet (nevěra), mají zatajené nemanželské dítě, někomu v minulosti ublížili, někoho hořce zklamali, špatně vychovali své děti, udělali špatné rozhodnutí s katastrofálními následky atd.? Nebo Bohu kdysi sloužili, ale poté od Něj odešli a nyní nemají žádnou naději. Možná bychom se velmi divili, kdybychom mohli nahlédnout do nitra každého z nás, strhnout masku, kterou každý den na veřejnosti nasazujeme, a vidět naše trápení, výčitky, bolesti, deprese a beznaděj.

Co na to Bůh? Jaká je Jeho reakce?

Odpouští pouze těm, kteří sice nejsou moc dobří, ale zase ani tak moc zlí?

"Učte se činit dobro. Hledejte právo, zakročte proti násilníku, dopomozte k právu sirotkovi, ujímejte se pře vdovy. Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna. Budete-li povolní a poslechnete, budete požívat dobrých darů země." (Izajáš 1:17-19)

Bůh v této části bible naříká nad stavem Izraele, který se mu silně zpronevěřil. Učinili velmi mnoho zlých věcí. Přesto je Bůh volá k tomu, aby se obrátili, svých vin litovali a přimkli se k Němu. Je ochoten odpustit vše, pokud opravdu upřímně a z čistého srdce zlých věcí litujeme. Miluje nás, ať jsme v životě udělali cokoliv. Uvědomme si, že Bůh svoji nabídku odpuštění myslel skutečně vážně - stvrdil to svojí vlastní smrtí! Jak obrovskou očišťující moc má tedy krev Ježíše! O Něm je psáno:

"Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti." (1 Janův 1:9)

K tomuto dodávám jeden velmi důležitý boží princip. Bůh nenávidí hřích, ale miluje hříšníka. Bůh nenávidí vraždy, ale miluje ty, kteří vraždí. Bůh nenávidí krádeže, ale miluje ty, kteří kradou. Bůh nenávidí nevěru, ale miluje ty, kteří jsou nevěrní. Bůh...

Abych nebyl špatně pochopen - v žádném případě nechci zlehčovat vážnost mnohých zlých věcí, které lidé dělají. Bůh sám je odsuzuje, zakazuje a hnusí se Mu. Odděluje však samotný skutek viny od viníka. Zavraždil jsi? Provinil ses proti božímu příkazu "nezabiješ", proti životu a lásce. S největší pravděpodobností si také poneseš následky svého chování. I pro tebe je však naděje. Pokud se v pokoře před Bohem skloníš, vyznáš mu svoji vinu a přijmeš Jeho odpuštění, dostaneš milost.

Dovolím si uvést ještě jednu (byť nepřesnou) ilustraci k důležitosti pokory:

Panovník přišel do vězení a zajímal se o osudy vězňů. Zjišťoval, kdo by byl hoden jeho amnestie - tedy milosti, která by vedla k prominutí trestu. Všichni prohlašovali a někteří vykřikovali, že jsou nevinní - jen jeden měl skloněnou hlavu a prohlásil, že je opravdu vinen. Když to panovník uviděl, pronesl směrem k dozorcům: "Propusťte jeho... on jediný si je vědom, že je vinen..."

Nespravedlivé?

Velmi mnoho lidí má problém s tím, že by se k Bohu (do "nebe") měl dostat např. nějaký podvodník, zloděj a "nedejbože" vrah. Ježíš však říká i těmto lidem - věřte ve mě, upřímně svých vin litujte, odvraťte se od své cesty a já vám dám věčný život. Proto je realitou, že se u Boha nachází spousty těch, kteří se za svého života dopustili hrozných činů. Jsou tam ne proto, že udělali něco zlého, ale proto, že šli do sebe, upřímně toho litovali a přijali boží odpuštění a milost. A naopak spousty těch, kteří nikdy nikoho nezabili, tam nejsou - jsou od Boha odloučeni. Tato skutečnost se někomu může zdát nepřijatelná a skandální. Pokud je ovšem Bůh absolutním měřítkem spravedlnosti, pak je na našem pojetí spravedlnosti něco špatně. V dnešní době žijeme podle měřítek, které jsme si sami odsouhlasili. Lidé vědí, že zabít člověka, natož malé dítě, je zlé. Ale potrat? To jsme přece jako společnost pro. Jakápak vražda? Lhát, abych si udržel práci? Jaképak přestoupení, někdo přece musí živit rodinu! Krást? Kdo nekrade, okrádá rodinu, jak se říká...no ne? Homosexualita? Vždyť se mají rádi, proč by si nedopřáli? Nebuďme netolerantní. Podvádět manželku? Bokovky přece vztahu prospívají, vždyť to říkají i někteří sexuologové, ne?

Rozumíte? Toto jsou naše měřítka - ne boží. Bůh má absolutně jiná měřítka toho, co je správné. Už jenom chtivý pohled na opačné pohlaví je podle Ježíše hříchem a znečištěním vlastní mysli. Už jenom zlost proti člověku (nenávist) se rovná v božích očích vraždě. Už jenom to, že se Bohu stavíme na odpor...zkrátka a dobře, nemusíte nikoho zabíjet ani páchat genocidu. Stále však jste v pozici, kdy potřebujete boží odpuštění, abyste s Ním mohli navázat osobní vztah a trávit s Ním věčnost. I ten sebelepší člověk, který je podle lidských měřítek "hodný", potřebuje boží odpuštění, protože stále není dokonalý a činí mnoho nesprávných věcí. A pokud tento "hodný" člověk nebude chtít uznat před Bohem žádnou vinu a bude Bohu vzdorovat, pak dopadne hůře než onen vrah, který svoji vinu uzná, bude jí upřímně litovat, obrátí se k Bohu a přijme Jeho odpuštění.

Podobných případů, kdy se k Bohu obrátí vrahové a násilníci, jsou spousty. Když však poté slyšíme jejich vyprávění, zjišťujeme, že sami velmi trpí tím, co udělali. A to mnohem více než tehdy, kdy Boha neznali a seděli ve vězení. Teprve po obrácení totiž často plně pochopí důsledky svého jednání do hloubky. Ačkoliv přijali odpuštění (za které jsou o to více vděčni), nesou si s sebou celý život obrovské břemeno. Toto uvádím jenom pro dokreslení, že ani tito lidé nejsou nijak vytrženi z následků svých činů.

Závěr

Mnoho lidí trpí silnými výčitkami svědomí kvůli tomu, co v minulosti udělali. Existuje však dobrá zpráva - pokud nás ještě tzv. "hryže svědomí", máme stále naději. Svědomí nám dal do srdce sám Bůh, náš Stvořitel. Ukazuje nám, že je něco v nepořádku a potřebujeme odpuštění. Odpuštění, jež je nám velkoryse samotným Pánem vesmíru nabízeno. Dejte si však pozor na jistý druh pýchy, který se projevuje v samospravedlnosti, která boží odpuštění odmítá s tím, že "ostatní sice naději mají, ale já prostě ne". Pokud máte doma bibli nebo máte přístup k internetu, sami si najděte a přečtěte v Novém zákoně 15. kapitolu Lukášova evangelia. Pro ty, kteří přijmou oběť božího Syna, platí toto: 

"Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž." (Koloským 2:14)

Závěrečné shrnutí

Bůh je schopen a ochoten odpustit v podstatě jakékoliv hříchy, které může lidská bytost udělat. Ne ale samotný přetrvávající vzdor proti Němu samotnému. Otázkou spíše je, zda jsme ochotni se dalšího takového jednání zříct, pokořit se před Ním a zda po odpuštění toužíme.